Editorial

Příroda už není

Letošní Fotograf Festival a časopis Fotograf #28 s podtitulem Cultura/Natura si zvolili za téma prostor mezi těmito dvěma pojmy. Ty se v mnoha oblastech vzájemně překrývají, a lze krom jiného konstatovat, že vlivem lidské činnosti na zemský povrch se příroda stává nejen ohroženou, ale také přestává být přirozenou součástí životů velké části obyvatel severní polokoule.

Příroda už není. Delší dobu se vědomě pohybujeme v éře reálného antropocénu a to, co nás obklopuje, není ani v případě přírodní rezervace jakési ideální přirozené prostředí, ale jeho dlouho porůznu formované pozůstatky. Podoba krajiny je v důsledku dlouhodobého vlivu člověka na ni zásadním způsobem deformována a její vnímání je zas zatíženo kulturou, mentálními konstrukty a stereotypy. Koncept dělení na my (potažmo civilizace) a ona (příroda) je komplikovaným konstruktem, který vyděluje zóny divočiny od veškerého okolního prostředí. Dochází tak k absurdní snaze chránit minoritní chráněné oblasti a zároveň intenzivně vytěžovat převážnou část zbývajícího prostředí. Právě text Tomáše Uhnáka přináší zajímavý příměr krajiny břišní, konkrétně žaludku, ke krajině jako takové a fakt, že naše žaludky se přímo podílí na jejím formování.

Od poznávání míst a pozapomenuté historie zemědělských tradic odlehlých koutů Československa v reportážích Ferdinanda Bučiny se přesuneme k pohledu Claudia Cobilanschiho na problematiku výuky na lesnických školách v Rumunsku, kde momentálně studuje generace, která si původně přála být přijata na diametrálně odlišné a z jejich pohledu lákavější studijní obory. Projekt Billa McDowella reflektuje cenzorní zásahy do archivu proslulé Farm Security Administration, jejichž výsledkem je útok černého kruhu na snímky autorů jako Walker Evans, Dorothea Lange, Russell Lee a další. Citlivý vztah k prostředí divoké přírody místu svého původu je zřetelně patrný v tvorbě slovenského konceptualitsty Michala Kerna a také v práci Lukáše Kubce nebo Petra Košárka. Simone Nieweg dlouhodobě zaznamenává obyčejná pole, zahrady, zahradní zátiší, která lze vnímat jako ukotvená v jakémsi bezčasí a zároveň lakonicky popisující otisky lidské činnosti. Asuncíon Molinos Gordo se zabývá souvislostmi agrární politiky, zemědělského družstevnictví a potravinářského průmyslu, jejímž cílem je nadbytek potravin a snaha o maximální popření nepodmíněné fyzické reakce organismu, kterou je hlad.

Africký kontinent je západní kulturou vizuálně prezentován prostřednictvím dvou extrémně polarizovaných témat. Jednak zobrazováním bídy, utrpení a války a jednak fascinujícími záběry tamní divoké přírody…“ píše Jan Svatoš v článku o manželské dvojici Martin a Osa Johnsonových, kteří během svého dlouholetého působení v Africe nejen zažili, ale také přímo ovlivnili vznik přírodních rezervací. Uměle vytvořené prostředí pro přežití vzácných zvířat je kontroverzní problematikou, kterou z různých úhlů pohledu lze nahlížet skrze občanské povolání Petera Bartoše, dalšího významného slovenského konceptualisty v tomto čísle, nebo J. V. Staňka, předválečného ředitele pražské zoologické zahrady a nadšeného fotografa, filmaře, zoologa, mykologa a cestovatele.

Mnozí z autorů otištěných v tomto čísle jsou zároveň prezentováni v rámci šestého ročníku Fotograf Festivalu, který tradičně během měsíce října probíhá v Praze a sdílí stejné téma – Cultura/Natura. Jednou ze silných programových linií festivalu je vztah a přístup k půdě a přežívání v systému řízeném politickými a ekonomickými zájmy korporací a jednotlivců. Výstavní program (na str. 115) doplní série debat se zajímavými hosty, jako jsou například Ursula Biemann, Nabil Ahmed, Asuncion Molinos Gordo, Tomáš Uhnák, Tamás Kaszás, Margarida Mendes a Jennifer Teets, T. J. Demos, Maja a Reuben Fowkesovi nebo Philippe Descola. Poslední ze jmenovaných je zastoupen v tomto čísle úryvky dvou textů, které se kriticky vymezují vůči dualismu kultura a příroda a vůči vlastnictví a kapitalistickému uspořádání statků: „Směna (obchodního druhu) nebo ochrana (občanů státem) jsou tedy hlavními hodnotami moderních demokracií, ale jejich výhody se zídka vztahují i na ne-lidi, kteí jsou odsunuti na periferii společenstev, protože neoplývají reflexivním vdomím ani morálním cítním. Neuzavíráme smlouvu s rostlinami, zvíaty, stroji nebo geny, což jsou objekty, nikoli subjekty transakcí.“ (na str. 96) Objekt transakce, který právě držíte v ruce, snad bude inspirativním impulsem pro uvažování o vlastním vztahu k přírodě a jeho podstatnému přehodnocování.

 

Markéta Kinterová

Objednejte si číslo Fotograf Magazine #28