V právě probíhajícím třetím roce existence časopisu jsme se rozhodli žhavé i ožehavé téma „dokumentu“ zařadit a pokusit se přispět do dosud nezapočaté diskuse na téma „kam vlastně současná dokumentární fotografie směřuje“. Jestliže však klasici této fotografické kategorie většinou zaměřovali svůj zájem na tradiční humanistická témata, na záznamy nestřežených okamžiků pouličních scén, záznamy dojemných či vtipných momentů, lidských vztahů zaznamenaných v nápaditých záběrech, najednou se zdá, jakoby byl tento prostor zcela vyprázdněn, nebo spíš z něj bylo vytěženo již vše podstatné a opakování začíná žánr rozmělňovat.

Ve světové fotografii se již více než celé desetiletí objevují výrazné snahy původní metodu dokumentu využívat  k vyjádření osobního konceptu, či si s ní pohrávat v rámci scén inscenovaného dokumentu, anebo naopak rezignovat na prvky kompoziční a situační estetiky, na vytváření toho, čemu se již téměř pejorativně říká umělecké fotografie a věnovat se osobním záznamům, jakýmsi obrazovým deníkům, plných fotek záměrně pomíjejících estetická kritéria. Zdá se, že se v posledním desetiletí mnoho změnilo i v pojetí a  vnímání média fotografie jako celku.

 

John Trotter

Martin Parr

Jiří Hanke

Graciela Iturbide

Andreas Weinand

Beth Block

&…