Fotograf Magazine

To, co jsme ztratili, ještě znejišťují naše vzpomínky. Všeprostupující teskná touha v konečném důsledku vyznačuje spojnici mezi přítomností a tím, co je ztraceno, co chybí a také snad čeho litujeme. Jsme obklopeni nepřítomností. Stačí jen trochu posunout naše vidění, abychom si uvědomili, jak je přítomná.

Posun je jednoduchý. V případě série Buff se obyčejné stává abstrakcí prostým popřením původní funkce obrazu. Prázdno nahrazuje to, co by mělo být přítomno, či spíše to, co očekáváme. Buff nemusí nutně vycházet z pornografie, ale protože funkce je prostá a jasná, totiž zabavit voyeura, je také snadno manipulovatelná. Ironií je, že právě díky tomu, že pornografie navozuje participaci diváka, můžeme tím lépe pozorovat fenomén stimulace. To je proces abstrakce.

Ač si ve většině případů snímky zachovávají zřetelně erotický obsah, divák zjišťuje, že je vnímá jiným způsobem, než jak obvykle vnímáme pornografii. To je důsledek abstrakce. Barevnost, hra světla a stínu, negativní prostor a odkazy k dějinám umění – to vše přispívá nečekanému půvabu těchto snímků. Vynořuje a proměňuje se tu několik dualit: pozadí a objekt (v popředí), vytříbenost a pokleslost, soukromé a veřejné, vnímající a to, co je vnímáno, přítomné a nepřítomné – mezi jinými. Vztahy mezi těmito tématy nacházejí dynamickou rovnováhu, která se odvíjí od diváka.

Právě zúčastněný divák propůjčuje objektu ducha, takže celkový účinek přesahuje součet jednotlivých částí díla. Pokud se divák rozhodne reagovat na Buff stejným způsobem jako na pornografii, využije třeba této příležitosti k zamyšlení nad vlastním vztahem k tomuto druhu zobrazení. Ten střípek abstrakce, kterou do obrazu vkládám, má za cíl pozměnit podmíněnou reakci právě jen o tolik, abych obrátil pozornost na naši předpojatost, zaběhlé způsoby vnímání, které člověk vnáší do aktu pozorování i do samotného procesu abstrakce.

Abstrakce neznamená jenom to, že nedokážeme určit jednotlivé části celku. Naopak, zredukujeme-li jakýkoli program, obraz nebo objekt na jednotlivé jeho součásti, z nichž některou předložíme samostatně, nebo vyzvedneme nad ostatní, vznikající mezera je vlastně klínem, který nám umožňuje nalézt intelektuální potěšení a krásu tam, kde bychom to nečekali.

Buff je jednou z možných studií abstrakce ve té formě, v jaké existuje v naší každodennosti. Abstrakce nespočívá v nějakém určitém zážitku nebo zkušenosti, a už vůbec ne jen v nějakém uměleckém médiu. Odměnou za docenění pestrosti v rámci abstrakce je schopnost sdělovat niterné zážitky, nepostihnutelné jazykem, a nalézt tak vztah k osobním významům a vzpomínkám, které můžeme projektovat do média každodenního života.

*Buff – z plejády významů slova lze snad vybrat: holá lidská kůže, nahota, semiš, béžová barva, zanícený fanoušek, slangově pak fyzická přitažlivost nebo také nějaký atribut (kouzlo, schopnost), který může získat hráč v počítačové hře – přičemž při pojmenování se uplatnily v různé míře všechny tyto sémantické odstíny (pozn. překl. a jazykové red.).

Charles Cohen