Fotograf Magazine

Chloé Galibert-Laîné

Různé časy, stupně a metody expozice

Léčení odborníky neuznané choroby, mediální obraz teroristické organizace, crowdsourcové vyšetřování a techniky reprezentace nejenom na sociálních sítích… To je mnoho témat, na která narážíme v mediálním prostoru, sledujeme je, přemýšlíme, fabulujeme a zanecháváme o nich vlastní svědectví, další digitální stopy. Kde, z jakých pozic, pro koho a jakým způsobem to děláme, je vlastní součástí toho, co se sděluje. Formou desktopového deníku filmařka a teoretička Chloé Galibert-Laîné zkoumá online technické obrazy ve vztahu k současným módům produkce vědění.

„,Budeme muset to všechno vysvětlit, objasnit, přijít tomu na kloub…‘, (…) svět je ve skutečnosti něco jako paraván a nevyjevuje se mi jinak než tím, že mne odkazuje stále dál – věci si se mnou hrají jako s míčem!“1

Pohyblivé obrazy (ale i fotky a zvuky) vznikající v prostředí internetu, které vypovídají o určité online komunitě a jsou nejčastěji vnímány na obrazovce počítače, Chloé Galibert-Laîné nazývá „netnografickými“. Ve své tvorbě desktopových filmů se s nimi konfrontuje současně analyticky a emocionálně. Pomocí teoretického aparátu zkoumá estetický kód, společenský kontext nebo technologické postupy výroby, zároveň se k nim ale vztahuje jako divačka, jež nahlíží jejich emocionalitu a potenciál fikce. Rozhraní desktopu vnáší do těchto filmů dvojznačnost: v první řadě představuje display, který umožňuje dívání se (doma na počítači nebo v kinosále), ale vzápětí se dokáže změnit v terén pro výrobu performativní odpovědi na sledované obsahy.

Performativní a intimní dialog s již existujícími online obsahy Chloé vede v témže jazyce: nalezené materiály známých a neznámých autorů dostupné v online databázích vytrhává či naopak zanořuje hlouběji do masy kontextu generovaného algoritmy nebo je zaplétá do přediva vlastních asociací a esejistických úvah a spolu s tím pozoruje svou citovou odpověď (Watching the Pain of Others, 2018). Následně se pohyblivých obrazů zmocňuje prostřednictvím střihacího softwaru a zkoumá jejich střihovou skladbu (Forensickness, 2020). Analyzuje, rozstříhává, zpomaluje, zrychluje, konfrontuje je s jinými obrazy či texty. Celou tuto proceduru doprovází reflexivním voiceoverem, jímž ve filmu buduje svůj subjekt autorky-protagonistky. Chloé vychází z minima prostředků dostupných všem uživatelům s přístupem k digitálním technologiím, které jsou garantované jako běžný standard současného diváka. Jedná se o konzumní a mainstreamové platformy (YouTube, Facebook, Google, Reddit, Skype aj.) a komerční nástroje (Adobe Premiere Pro apod.). A právě toto zdánlivě nekritické a zároveň exkluzivní uživatelství jí umožňuje vstupovat do obecné, avšak tvrdě situované zkušenosti, která vypovídá o široké virtuální komunitě zranitelných diváků a tvůrců a která zatím zůstává pro západní společnosti nejprůkaznější. Chloé se exponuje jako reflexivní, váhající, neautoritativní subjekt, který je však připraven vyjít ze stínu voiceoveru a stát se členem online komunity, již zkoumá (Watching the Pain of Others, 2018; Forensickness, 2020). Vlastní umělecká tvorba vznikající v dialogu s těmito obrazy a současně vedený teoretický výzkumspolečně narušují odstup, neutralitu a ověřitelnost stále dominantního vědeckého přístupu, poukazují na jeho slabá místa a vytvářejí nový typ vědění.

Witold Gombrowicz, Kosmos, Praha: Argo, 2007, s. 46-47. 

Chloé Galibert-Laîné, Netnographic Cinema as a Cultural Interface (Netnografická kinematografie jako kulturní rozhraní), Iluminace, roč. 32, č. 2, Praha: NFA, 2020, s. 53–69.

Svou disertaci „Documenter internet: Essais sur le réemploi d’internet dans le cinéma contemporain de non-fiction“ (Dokumentovat internet: Eseje zaměřené na opětovné použití internetu v současné kinematografii non-fikce) Galibert-Laîné obhájila letos v listopadu na École normale supérieure de Paris. (Osobní komunikace s autorkou, 11/2021).

Chloé Galibert-Laîné je filmařka a teoretička. Zkoumá vztah kinematografie a vizuální kultury v prostředí internetu. Pracuje na svém postdoktorandském výzkumu na Vysoké škole umění a designu v Lucernu a přednáší v Paříži, Haagu a Stuttgartu. Její filmy se promítaly na festivalech jako IFF Rotterdam (NL), FIDMarseille (FR), Ji.hlava DFF (CZ), EMAF (DE), transmediale (DE) ad.

Alexandra Moralesová je audiovizuální umělkyně a teoretička médií a experimentálního filmu. Studuje doktorský program na FAMU v Praze.

Alexandra Moralesová

#41 postdigitální fotografie

150