Fotograf Magazine

Empatie

Schopnost vcítit se do druhých je konstruktem, který nás provází teprve několik století. Neznamená to, že by do té doby taková dovednost neexistovala. Pojem empatie však vytváří pole, v němž ona schopnost kmitá od pochopení protistrany po porozumění vlastnímu já. A protože takové hřiště může být poměrně rozprostraněné a míče empatií mohou být pinkány od jedné strany na druhou, rozhodli jsme se, že tomuto poli věnujeme celé číslo časopisu.

Empatii si nejčastěji v souvislosti s fotografií spojujeme s dokumentárním přístupem.

Je zároveň důležité upozornit na apel Marthy Rosler, Allana Sekuly či Arielly Azoulay, kteří poukazují na jev, kdy snímky z konfliktních zón spíše pomáhají zachovat zavedené politické a sociální role a posilují již existující stereotypy. Na druhou stranu výběrem různorodých autorských přístupů se snažíme vystihnout pestrou škálu takových postojů, jako je péče, rovnost genderu a rasy (např. non-white gaze) a které nabízejí alternativu a nový pohled také z hlediska etiky a způsobu vcítění se do pozice druhých.

Fakt, že to s empatií není úplně snadné, potvrdí hned dva texty, které z hlediska filozofie představí fascinující vývoj pojmu a s ním svázanou dvousečnost v sekci Teorie od Tomáše Dvořáka anebo přinášejí zjištění, že žádná teorie empatie nezkoumá způsob, jak se člověk vciťuje sám do sebe, na což v rubrice Téma upozorní Alice Koubová. Rozhovor s Palem Fabušem zamyšlení posune směrem k umělé inteligenci a poněkud zastaralému vzorci, kterým ji vnímáme, pokud ji neustále připodobňujeme k člověku, a také se vztáhne k neurodiverzitě, kterou netřeba nadále vnímat jako poruchu, ale jako šanci na větší rozmanitost.

 

Markéta Kinterová