Fotograf Magazine

Fatoumata Diabaté

O maskách a lidech

Fatoumata Diabaté představuje silný ženský hlas západní Afriky, který reinterpretuje kulturní a umělecké dědictví kontinentu novým a mnohdy překvapujícím způsobem.

Seydou Keita, Malick Sidibé, Samuel Fosso – to jsou některá z velkých jmen, která pomáhala formovat africkou fotografii poloviny 20. století a jejichž osobitá estetika sloužila jako vizuální předloha pro projekt fotografky Fatoumaty Diabaté s názvem Studio Photo de la Rue (The Street Studio). Tento projekt se svou povahou liší od její dosavadní dokumentární práce (např. o kuřecích farmách v Mali) tím, že zde Diabaté komunikuje přímo se svými fotografovanými objekty a nabízí jim, aby vypověděli svůj příběh. Pomocí kostýmů, rekvizit a různých pozadí je zasa-zuje do 50.–60. let minulého století a oni postupně vstupují do role, kterou konstruují společně s umělkyní. 

Další její prací, která je v tomto kontextu zajímavou, je projekt Man as an Animal, který byl inspirován sny a příběhy, které jí v paměti zůstaly z dětství. Projekt se uskutečnil v Sikassu, druhém největším malijském městě, a ukazuje děti, které si v jednoduchých maskách vystřižených z kartonu hrají na zvířata. Každý portrét vypráví nějaký příběh, každá maska odhaluje nějaký charakter, například „chytrou opici“ nebo „žebráka“. Tyto příběhy se předávaly z generace na generaci, nikoli však jako pohádky před spaním, ale jako příběhy vykládající původ světa nebo i morální a společenské zásady dané komunity. Mytologie a antropomorfismus jsou důležitými nástroji nejen ve světě náboženství, psychologie a sociologie, ale také – díky svému velkému vizuálnímu vlivu – v umění a popkultuře. V masce a převleku se můžeme stát součástí říše zvířat, a ztělesnit tak podivné postavy značící nezkrotnou moc přírody. Slovy západní filozofie bychom mluvili o dionýské estetice a o naší fascinaci říší zvířat jako o touze být součástí animistického světa – světa, do kterého již nepatříme. Pokud se rozhodneme věřit Diabatiným obrazům, uvidíme, že toto propojení je ve světě, který zobrazuje, stále velmi živé. Zvířecí poselství zde zůstává rozšifrovatelným mýtem a bajkou, která reflektuje, a dokonce zajišťuje naše propojení s univerzem. V tomto ohledu jsou masky v Man as an Animal zrcadlem, které nastavujeme stavu naší humanity a díky kterému jsme si vědomi duchovních pout s naším okolím. Snad to může být i vysvětlením vysoké popularity zvířecích filtrů na sociálních sítích? Ale to už je jiná otázka, která by pravděpodobně vyžadovala daleko hlubší pochopení lidské mysli. Nicméně lze říct, že portréty Fatoumaty Diabaté obnovují tradiční na-rativ afrických lidových příběhů fotografickým vyprávěním, propojením kulturního dědictví její rodné země s vizuálními citacemi a odkazy k současné vizuální tvorbě. A je to právě tato elegantní rovnováha, která z Diabaté udělala jednu z předních postav západoafrické fotografické scény.

 

Moritz Neumüller

 

FATOUMATA DIABATÉ mezi lety 2002–2004 studovala na Centre de Formation Audiovisuel Promo-Femmes (CFP) v Bamaku a poté zde do roku 2009 působila jako asistentka v temné komoře. Mluví o sobě jako o portrétistce a sociální fotografce; její práce se soustředí zejména na ženy a mladou generaci v její rodné zemi Mali.

 

MORITZ NEUMÜLLER je kurátor, spisovatel a pedagog v oboru současné fotografie a nových medií. Pracoval pro instituce, jako jsou například Muzeum moderního umění v New Yorku, La Fábrica v Madridu či PhotoIreland v Dublinu. Provozuje web určený vizuálním umělcům, The Curator Ship, je vedoucím kurátorem dánského Photobook Week Aarhus.