Fotograf Magazine

Psát dohromady o fotografii a Janu Šaldovi je ošidné. Fotí prostě, ale své práce interpretuje jako Karel Jaromír Erben. Pařezy s vyvrácenými kořeny pro něj představují zakleté lidi, koruny vrb jsou lidé mezi sebou propojení, plakátovací sloupy zas staří dědečkové, moudří rádcové. Pohádka?
Spojení fotografie s magickým myšlením je pevné, navíc mezi Šaldovy favority patří Karel Malich, Václav Boštík a pozdní František Drtikol, čeští umělci se silným spirituálním programem. Na Šaldových fotografiích však spíš než pulzující proudy energií najdeme kulturní odpad, nebo nenápadné fragmenty přírody v různých fázích růstu a rozpadu. Překážku k pochopení Šaldova směřování představuje také konkrétnost média fotografie a stejně nehybný postoj autora k němu. Vypovídá o tom i jedno z klasických školních cvičení, autoportrét. Šalda vyfotil přední masku automobilu.