Fotograf Magazine

Postrindustriální společnost ztratila kontrolu nad pojmy práce, odpočinek
a oddych. Vzestup nehmotné práce se setkal s rostoucí optimalizací jedince,
průběžnou proměnnou s mnohočetnými přítomnostmi a temporalitami.
Převažující příliv smíšených, soukromých i profesionálních aktivit nás nutí,
abychom byli neustále všemi způsoby připojení. Co to znamená pro naše
intimní životy, pro naše soukromí a naši integritu? Naše potřeby a touhy se
mění, a naše hodnoty rovněž. Inu, znamení, vyhlídky, náznaky dobré jsou.
Ale dobré na co, pro koho? Zeptejte se předmětů, které nás den co den
obklopují, které nám slouží a rozptylují nás. Předmětů, které podávají výkon,
abychom ho mohli podávat i my. Pomáhají nám pečovat o naše křehká,
krotká těla, abychom mohli neustále uhánět dopředu, dělat spoustu věcí
najednou a být pohybliví. V dnešní době jsou ergonomické i naše slzy,
pečlivě rozškatulkované. Na rameni cítíme místo teplé ruky kineziologickou
pásku, která nahrazuje dotek, jenž nám pomáhá, abychom se nezhroutili.
Protože seberegulující a sebevykořisťující technologie jsou zhuštěné
a rozptýlené v našem duševním, citovém i tělesném životě, raději bychom si
to s těmito nástroji a pomůckami neměli moc rozházet.

Miriam Stoney