Fotograf Magazine

     BLIKAJÍCÍ KURZOR

ATÉNY, ŘECKO – DEN

DEMONSTRANTI A POLICIE SE STŘETÁVAJÍ

V POTYČKÁCH A POULIČNÍCH VÝTRŽNOSTECH

HLAS

Toto není úplně koherentní.

Toto je blikající kurzor našeho mlčení.

Jednak je zde demokracie.

A jednak je zde to, co demokracii chrání.

Nenapravitelný stroj duševního vraždění.

Národně-bezpečnostní stát ve státě. Zákon Mlčení.

Lídři nás ujišťují, že všechno je v pořádku.

Že opravdu máme demokratické hodnoty a že díky jejich ozbrojené ochraně jsou všichni v bezpečí a svobodní.

Tyto ochranné operace jsou však samy o sobě tajné.

Exekutivní nástroje shromážděné za účelem aplikace lze použít pro jiné účely.

Entitám ozbrojené ochrany záleží na svém přežití víc než na čemkoli jiném.

Jsou zrovna jako lidé.

DEMONSTRANTI SE SHROMAŽĎUJÍ U BÍLÉ SOCHY NA POZADÍ VÝBUCHŮ

Mlčení a neviditelnost jsou bernými mincemi naší utopie. Brzo bude všechno tajné.

Ale co my? My také mlčíme?

Již dlouho jsme nic neřekli.

Zápasíme.

Házíme Molotovovy koktejly, bojujeme s policií a tancujme na křídlech vládního speciálu.

Díváme se do svých telefonů, které se dívají do našich životů.

Nepatrný majetek neosoby žijící v nemístě.

Laptop.

Ruksak.

Noc s přáteli.

Komplikovaný vztah.

Brigáda.

Přehršel tajemství.

Máme neplán.

Jediné, co děláme, je, že dáváme najevo svoji existenci.

POLICIE NA ULICI U HOTELU

GRANDE BRETAGNE, ATÉNY

Jsme opakem slepých. Nic jiného než vidění nám už nezbývá.

STŘIH NA TELEKONFERENCI,

KORPORÁTNÍ PREZENTACE

Ekonomiky zkapalněly.

Zdá se, že se jejich materiální základny rozpadly.

Bohatství se stalo letadlem létajícím kolem světa.

Hodnota se proměnila v globální architekturu daňových rájů a hedgeových fondů.

Jméno pachatele tohoto zločinu je technologie, v něčích rukách.

Politika a technologie spolu utváří ideologii: to, co se jeví jako nevyhnutelné.

To, po čem nikdy nenásleduje otazník.

To, co jako první následuje po blikajícím kurzoru.

STŘIH NA TEKOUCÍ LÁVU

„Já.“

Internet rozložil i znova poskládal struktury každodenního života.

Hranice světa podlehly beztvarosti.

Starý svět začal rozvolňovat svoji strukturu a nový svět ji překryl jakoby druhou kůží.

Síť, množina uzlů, které jsou si rovny.

Prostý fakt života.

Nový začátek. Veřejný prostor.

Tajný kapesní svět.

STŘIH NA KONĚ V POUŠTI,

BĚŽÍ POZPÁTKU

Spolu padneme.

Spolu padneme hlouběji.

Nic neukončí naše extatické vítězství.

Odčinit vše, co bylo řečeno a uděláno ještě před námi.

Odvidět vše vlastníma očima.

Nežijeme na tomtéž místě.

Nikdo nás nepředstavil.

Neposílejte prosím květiny. Pošlete tajnosti.

STŘIH NA ŽENU NA POBŘEŽÍ, JAK MÁVÁ SVÝMI RUDÝMI VLASY S DREDY A OHÁNÍ SE JAPONSKÝM MEČEM

Byly doby, kdy vlády byly pyšné na to, že mají tajnosti.

Tajnosti byly výrazem privilegia a přitažlivosti.

Moderní stát tvrdí, že věří v transparenci a otevřenost.

To nutí stát k tomu, aby tajil fakt, že má tajnosti.

Představte si, čím prochází whistleblower, když obnažuje dříve neviděný vnitřek státu.

STŘIH NA CHELSEA MANNINGOVOU, EDWARDA SNOWDENA

Whistlebloweři neodhalují excesy a zločiny systému, i když to, co se odhaluje, jsou rozhodně zločiny.

Whistlebloweři obnažují všední fungování systému; způsob, jakým operuje dnes a denně, a způsob, jak sám sobě v tomto přitakává.

Když vynašeči obnažují vnitřek státu, média je patologizují jako narcistní egomaniaky, kteří na sebe potřebují strhávat pozornost. Informovat veřejnost tak znamená kolaboraci s nepřítelem.

Svět se točí kolem své osy do hudby na playback.

STŘIH NA DATOVÉ CENTRUM – EXTERIÉR

Platonova jeskyně je teď utajena.

Vrháme světlo na nápisy na zdi.

Paranoia se historicky klade jako zběsilý stav mysli šíleného diktátora.

DATOVÉ CENTRUM – INTERIÉR

Patologie individuálního autoritáře, který vnucuje svou agresivní vůli osobám, které je třeba neustále sledovat, jestli nedělají něco tajného.

Jenže paranoia je infrastrukturou.

Je logistikou.

Je softwarem a hardwarem.

Je uniformovanou stráží.

Je klikáním myší a kávovými hrníčky.

Je zarámovanou fotografií manžela.

STŘIH NA DETAIL Z VIDEA COLLATERAL MURDER BAGDÁDSKÝ ÚTOK VRTULNÍKU APACHE

Paranoia je systematickou a robustní realizací holé technologické možnosti podmazané rozpouštějící se empatií.

Takže zákon opravdu přepisují ti, kteří mu oponují.

Zákon v rukou těch, kteří mu oponují, je jen kusem papíru, na kterém je něco napsáno.

V očích těch, kteří jsou proti tomu, je whistleblower pouhým polenem hozeným pod nohy nevyhnutelného. Zrádce.

Nadšení pro dron vede k nadšení pro dron, který se rozhoduje.

Rozpoznávání vzorů a algoritmy nahrazují etiku.

Kvůli schopnosti našich počítačů všechno ukládat zapomínáme na otázku, jestli by vůbec něco mělo být ukládáno.

STŘIH NA IDEÁLNÍ TRANSPARENTNÍ RODINU

Ta nejjednodušší otázka se mění v tu nejodvážnější vizi.

Paranoia spřádá svoje vlastní teroristické plány, kterým pak zabraňuje. Skenováním celého internetu, aby zjistila, kdo se s kým spolčuje, smete paranoia každého.

Každý je podezřelý, a každý je součástí sítě každého z nás.

Internetové kabely podléhají infrastruktuře paranoie.

COLLATERAL MURDER. CIVILISTÉ

NA MUŠCE KRÁČEJÍ ULICÍ

Odpověď v podobě šifrování veškeré komunikace vyvolá další prudkou reakci.

Uslyšíme, že ti, kteří šifrují, jsou teroristé.

Paranoia odpovídá pořád stejně:

STŘIH NA MLADOU ŽENU NA KOPCI,

JAK SE SVLÉKÁ, ZATÍMCO MUŽ HLEDÍ DO IPHONU

„Víc.“

STŘIH NA ROZESTAVĚNÉ DATOVÉ

CENTRUM NSA, BLUFFDALE, UTAH

Žádná vláda a vlastně ani žádný člověk se nikdy dobrovolně nevzdal technologické možnosti, kterou měl k dispozici.

STŘIH NA VIDEO ROZBALOVÁNÍ IPHONU 5

Počítače, kapesní zařízení a informační sítě nám dělají společnost dnem i nocí.

Paranoia chce přežít.

Instituce na ochranu druhých se proměňují v instituce na ochranu sebe sama.

STŘIH NA DĚTI KIMA A MONY DOTCOMOVÝCH

NA PLÁŽI V PIRÁTSKÝCH TRIČKÁCH

Když se objeví trhliny, alternativy k dominantnímu řádu mohou nabývat neviditelně na síle, dokud se bez zjevného precedentu nevynoří na geopolitickém jevišti.

STŘIH NA MOTÝLA GRETA OTO

Není transparence bez osvícenství.

S průmyslovou revolucí přicházejí skleněné paláce.

Život bez tajemství se odráží v architektuře.

S transparencí ztrácí stát informační privilegium, díky kterému se udržuje.

Černá transparence je nedobrovolná transparence.

STŘIH NA ZÁBĚRY ŠERMU

HUDBA: „STREETZ TONIGHT,“

ARAABMUZIK, 2011

NÁHLE PŘERUŠENA PO PÁR TAKTECH

ŠERMOVÁNÍ POKRAČUJE

Je zákaz vycházení.

Sochy, náměstí a pomníky nám už nepatří.

Jsou bez hnutí jako obrazy.

Veškerá paměť byla zkonfiskována.

Naším poselstvím je mlčení, náš hněv je němý.

STŘIH NA POUŠŤ

VIDÍME BEDUÍNSKE STANY

A SATELITNÍ ANTÉNU

Myšlenka kybeprostoru představuje dělící čáru mezi internetem a reálným světem.

Kyberprostor by byl separátním vesmírem.

Vytvořen lidmi, zprostředkován technologií a osídlen informacemi.

Geopoliticky by to s ním bylo jako kdysi s mořem.

Neregulovaný fluidní prostor, na který se běžná pravidla nevztahují.

Internet a život jsou jedno.

Horký a suchý pouštní vítr.

Toto je náš selhavší stát.

Jediné, co děláme, je, že dáváme najevo svoji existenci.

ZÁVĚREČNÉ TITULKY, PODĚKOVÁNÍ A PRAMENY

Metahaven. “Scenario,” in Black Transparency: The Right to Know in the Age of Mass 

Surveillance. Berlin: Sternberg Press, 2015. ISBN: 978-3956790065.