Fotograf Magazine

I díky rodinné umělecké tradici si Štěpán Grygar do svých děl přinesl nadhled, který přesahuje často intuitivní přístup mnoha českých fotografů. Grygar, od poloviny 70. let jeden z nejmladších a přitom nejvýraznějších představitelů českého fotografického vizualismu, se během let 80. propracoval k polohám slučujícím jak konceptuální přístup, tak i postkonstruktivistickou reflexi fotografického média.
Grygarovo dílo tak ve svém celku patří k nejrozmanitějším autorským počinům současné české fotografie. V současnosti se Štěpán Grygar zabývá také pedagogickou prací. Na domovské katedře fotografie pražské FAMU před časem obhájil habilitační práci na téma Konceptuální umění a fotografie, která v podařené knižní podobě zajímavým způsobem přibližuje v Čechách nepříliš známá historická
fakta a otázky, dodnes rozdělující obec fotografů a umělců.
Výstava v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem představila ve velkorysém prostoru zatím nejrozsáhlejší výběr z jeho tvorby. Zatímco některé Grygarovy snímky ze 70., a především 80. let už patří k ikonám české fotografie těchto dekád, roudnická expozice ho ukazuje jako autora spíše konceptuálně založeného. Monstrózní prostor bývalé lobkowiczké jízdárny tak Grygar zaplnil třemi sériemi, pracujícími s cykličností a s důsledným zaujetím jediným motivem.
Dvě dlouhé a jedna kratší série zde zachycují minimální proměny jediného
tématu, ať už je to pohled z okna na vločkami zasypávanou ulici (jakoby jeho často publikovaná starší fotografie anděla ve sněhové vánici byla vlastně prototypem pozdějších cyklů), nebo až „rösslerovský“ pohled na abstraktní trojúhelníkový motiv či surreální kruhový betonový tvar, metafyzicky pojatý v drobných kompozičních
a světelných variacích} ať už pohledu z okna na vločkami zasypávanou ulici (jakoby jeho často publikovaná starší fotografie anděla ve sněhové vánici byla vlastně prototypem pozdějších cyklů), až „rösslerovský“ pohled na abstraktní trojúhelníkový motiv či surreální kruhový betonový tvar, metafyzicky pojatý v drobných kompozičních a světelných variacích. Tyto série zkoumající až na samu dřeň singularitu a kompoziční rovnováhu fotografického vyjadřování jsou vlastně
jakýmisi „jazykovými hrami“ na půdě fotografie. V menších přilehlých prostorech pak Grygar představil průřez svojí tvorbou posledních let, opět se vracející k avantgardním kořenům. K výstavě byl vydán katalog, ve kterém se ředitelka roudnické galerie Miroslava Hlaváčková snaží zařadit Grygara do širších souvislostí nejen fotografie, ale celého moderního umění.
Jak naznačila i výstava Fotografie?? (Klatovy 2004, Brno 2005), kterou jsem kurátorsky připravil společně s Janem Freibergem, stojí vlastně Grygarova díla na pomezí pozdního modernismu, který zpětně čerpá z avantgardních kořenů, a postkonceptuálních tendencí v české fotografii, které Grygarovi nejblíže reprezentuje dílo o generaci mladší „umělkyně používající fotografii“ Markéty Othové. Ovšem
zatímco Othová a další přistupují k fotografii jako k médiu primárně banální a efemérní povahy, Grygar se jako školený fotograf naopak na konceptuálním půdorysu snaží zachovat pro fotografii její vážnost i čistě avantgardní poetiku.

pavel vančát