Fotograf Magazine

Fotoateliér Seidel býval znamenitou značkou, spojovanou s pohlednicemi Českého Krumlova a Pošumaví. Objevný výběr z tvůrčí pozůstalosti otce a syna Seidelových nabízí dvojice monografií. Zvláště Josefa Seidela (1859–1935) řadí k nejvýraznějším fotografům první třetiny 20. století. Proto se Franz Seidel (1908–1997) nestaral jenom o vlastní snímky. Sám dědic profese však následníka neměl. Snoubenku z poválečného transferu německého obyvatelstva vyreklamoval teprve koncem 50. let. Na děti bylo pozdě a čtenář si může klást nepatřičnou otázku, zda se třináct roků rozloučené dvojici věrnost vyplatila.

Záhada trvá

Jednání o návratu vyvolené přes železnou oponu přivedla Franze Seidela do užšího styku s úřady, než by si byl přál. Výslechy českobudějovickými estébáky srovnával s těmi, jimž za války čelil na gestapu v Linci. Ty první mu snad zachránily život. Jako politicky nespolehlivý Němec prodělal sedmiměsíční vazbu, zato nebyl odveden wehrmachtem. Bratr Arnold padl u Kyjeva.

Fotografická paměť generací, čili útlejší z publikací, je obrazovým albem se stručným úvodem Petra Hudičáka. Často bývá zdůrazňováno, jak dobře se snímky obejdou beze slov. Nicméně usměvavé muže v uniformách lze vidět jinak. Podobizny branců různých států sice vzbuzují otázky, jenže samy zůstávají neproniknutelné.

Zevrubný text v Poodhaleném tajemství je kolektivní prací. (Badatele Jaroslava Klímu, Miroslava Reitingera, Petra Hudičáka, Pavlu Křišťanovou a Pavla Scheuflera skromě jmenuje pouze tiráž.) Pětice se snaží o korektnost, českou optiku ovšem nezapře. Němce by sotva napadlo, že se život po vyjasnění otázky „kdo může zůstat a kdo bude odsunut“ vracel do normálních kolejí.

Poutní adresa

Starší Seidel pocházel z Děčínska, z rodiny brusiče skla. V Českém Krumlově převzal strádající studio a novou budovou je pozvedl do polohy elektrizující dnešní návštěvníky. O záchraně objektu v Linecké ulici točil Karel Čtveráček po tři roky sedmdesátiminutový televizní snímek Včely letěly krásně (2009). Náročná rekonstrukce se podařila za pomoci Evropské unie a (nejen) institucí Bavorska, Rakouska a Čech. Překvapivě dochovaný podnik za proměnu v Museum Fotoateliér Seidel určitě stál: negativy, evidence zákazníků, aparáty… Zkrátka prostředí secesní dílny zakonzervované i s alchymickou výbavou.

Dílo obou Seidelů získalo mimořádný ohlas hlavně díky geograficky rozmanitým dokumentům Pošumaví a jejich stáří. Jde o poselství z dob, kdy se rašelina dobývala ručně a vltavští voraři plavili dříví s nasazením života. Pozornost ovšem náleží i nástinu proměn portrétní tvorby, ať už jednotlivých osob anebo skupin. Půvaby archaičnosti si drží též městské žánry a soukromý památník fotografující rodiny. Obě knihy využívají fotografií otce i syna nerozdílně. Dvougenerační záběr je přirozeně atraktivní. Až po digitalizaci téměř sto čtyřiceti tisíc negativů bude seidelovský odkaz zhodnocen úplně. A zúročí se rovněž nepřetržité záznamy o klientele, vedené mezi lety 1884 a 1953. I to je unikum.

Pravda, za šest dekád, co nebyl fotoarchiv doplňován, vzrostla životní úroveň. Zato zanikla mnohá řemesla, ba celé vsi. A města slouží automobilismu na úkor běžných potřeb svých obyvatel. Hlavně dětí. Dvojjazyčné pomezí po staletí provázela rolnická kultivace podhorské krajiny a historický zvrat v osídlení předhůří Šumavy tím pádem ilustruje také rozšířené zalesnění. Čím víc se od časů Seidelových změnilo, tím cennější jejich svědectví je.

Jaroslav Klíma, Miroslav Reitinger, Petr Hudičák, Pavla Křišťanová, Pavel Scheufler: Fotoateliér Seidel. Poodhalené tajemství. Českokrumlovský rozvojový fond, Český Krumlov, 2012, 156 stran.

Josef Seidel, Franz Seidel: Fotografická paměť generací. Českokrumlovský rozvojový fond, Český Krumlov, 2012, 132 stran.

Josef Moucha