Fotograf Magazine

Vztah mezi obrazem a zvukem, viděným a slyšeným, byl v průběhu západních dějin povětšinou homologický: slyšený zvuk měl svůj viditelný zdroj, k němuž odkazoval a v němž byl ukotven. Výjimky vůči této souznačnosti, jakými byly např. pozdně středověká mystéria či pastorály italské renesance, využívaly rozpojení pohledu a poslechu k dosažení magických účinků: zvuk odtržený od svého zdroje vždy odkazuje k nějakému jinému, třebaže na první pohled nezřetelnému.