Václav Magid
Epimenidovy lekce
27. 6. – 25. 7. 2014
Zatímco většina vysokoškolských učitelů na konci června alespoň na několik týdnů s úlevou odkládá laptopy a další výrobní prostředky kognitivního prekariátu, Václav Magid svou výuku přesunul do Fotograf Gallery. Podobně jako Kréťan Epimenides, jemuž je připisován paradoxní výrok „všichni Kréťané jsou lháři“, zakládá Magid účinek svých lekcí na zdůraznění vlastní subjektivity. „Český levičák, intelektuál a učitel“ – těmito přídomky jej v doprovodném textu uvedl Jiří Ptáček. Vyučování představuje základní topos celé výstavy, při jejíž interpretaci bychom měli upřednostnit pragmatiku, která hledá význam vyřčeného ve vztahu k osobě mluvčího. Václav Magid ve Školské snad více než kdy jindy vystupuje do popředí. Nejen jako herec přehrávající stejnou roli, jakou si zvolil v reálném životě, ale především jako pochybující (sebekritický) subjekt, vědomý si limitů dosahu vlastního jednání v uměleckém i akademickém světě. Výstavě dominuje dvojice videí, v nichž autor v saku „přednáší“ (obě videa jsou beze zvuku) své lekce, obrácen přímo k divákovi jako implicitnímu posluchači. V prvním z nich nastavuje objektivu kamery trojúhelníkové zrcadlo, v němž namísto našeho odrazu vidíme Palác sovětů, snímaný pomalou jízdou kamery od základů až k vrcholu zakončenému Leninovou sochou. V opačném směru Magidovi od úst „padají“ postavy slavných myslitelů. V osmi krátkých lekcích zahrnutých ve druhém videu Magid testuje hranici mezi akademickou distancovaností a autenticitou životní praxe. Stejně jako u Epimenida se můžeme ptát, zda by jeho lekce měly stejný účinek, kdyby je přednášel někdo jiný.
#24 vidět a věřit
Content
- ––– Projekt
- Dominik Gajarský
- ––– Profily
- František Vobecký
- Emir Šehanović
- Paul Bogaers
- Jiří Černický
- Junsheng Zhou
- Mário Bihári & Björn Steinz
- František Drtikol
- Taiyo Onorato a Nico Krebs
- Július Koller
- Michal Heiman
- Gerard Byrne
- Christoph Keller
- Asger Carlsen
- Ryan Thompson
- Raplh Eugene Meatyard
- Tomokichi Fukurai
- ––– Teorie
- Materializace a fotografická evidence
- ––– Objevy
- Michael Borek
- Bastienne Schmidt
- Katarína Hrušková
- ––– Recenze
- Záchrana poselství
- Avantgardní fotograf Jaroslav Rössler
- Vladimír Birgus Fotografie 1972-2014
- Kritické dokumentární strategie současnosti
- Fotografie a nefotografie
- Příběhy dávných fotografů
- Jak v českém kontextu uvažovat o teorii fotografie?
- Životy obrazů
- ––– Události
- Rencontres d'Arles 2014
- ––– Fotograf Gallery
- Pomalé fotografie Dušana Skaly a Jana Freiberga
- Pavel Hečko
- Kateřina Zochová
- Václav Magid
Archiv
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét