Instalace Šičky je dobrým příkladem propojení osobního a společenského tématu v uměleckém díle. Od svých třinácti let Sam Sráč pracovala v továrně vyrábějící košile pro sovětské vojáky pobývající po roce 1968 na českém území…
17. května 2013 během mezinárodního dne proti homofobii přepadl v Tbilisi zfanatizovaný tisícový dav vedený ortodoxnim popem skupinu čyřiceti občanů pokojně demonstrujících za práva LGBT…
Velkoplošný, ručně vyrobený diagram Donetsk Syndrome Diagrammatic propojuje umělecké aspekty s výsledky výzkumného procesu. Na diagramu věnovaném Doněcké oblasti lze na časové přímce sledovat 13,8 miliard let trvající vesmírný a geologický vývoj, který vedl ke vzniku jednoho z nejbohatších nerostných zdrojů v regionu…
Otázka kulturní identity byla pro umělce Ming Thang Pham, jehož rodiče jsou vietnamského původu, ale on se narodil už v Čechách, od začátku velkým tématem. Od chvíle, kdy objevil tradiční vietnamskou malbu, se s nadšením věnuje i tomuto médiu…
Když byl Meiro Koizumi pozván, aby se zúčastnil 14. bienále v jihokorejském Gwangju, nechal se inspirovat osudem Korjo-Saramů, Korejců žijících na území Sovětského Svazu, kteří byli deportováni Stalinem a připraveni o svou kulturní identitu…
Videoinstalace Marty Popivody vychází z jednoho z posledních masových vystoupení na Den mládeže v roce 1988, který se konal na stadionu JNA v Bělehradě.
Ve snímku Spider’s Envy se Genti Korini zajímá o vztah mezi estetikou a sociální imaginací a zkoumá, jak se tyto prvky projevují v juxtapozici modernity s kulturním a historickým rámcem jeho rodné země, Albánie…
Fascinován perským textem The Ball and the Polo Stick or the Book of Ecstasy z 15. století se Furqat Palvan-Zade vydává na cestu napříč střední Asií. Ta ho vede k nomádským národům, vynálezcům hry pólo, kterou si dnes asociujeme především s anglickou privilegovanou společenskou vrstvou…
Její dílo je muzeem či kabinetem kuriozit sebe samé. Referencemi by mohly být Warburgův Bilderatlas, mood walls v pokojích teenagerů, nástěnky na Pinterestu či detektivní nástěnky, které zkoumá kunsthistorik W…
Film Love, Dad, česky Milý tati, je dalším příkladem, jak se osobní může v uměleckém díle prolínat se společenským. V Česku narozená umělkyně rodičům vietnamského původu se ve svém filmu vyrovnává s touhou po lásce a uznání vyvolanou dopisy, které jí v dětství psal její otec z vězení, a s pocitem zklamání a zneuznání, kterého se jí dostalo, když se otec z vězení vrátil…
Kde leží srdce Evropy? Určení geografického středu je nejednoznačné, záleží na mnoha faktorech, například zahrnutí určitých ostrovů a určení hranic Evropy.
Vídeňský fotograf Reiner Riedler je známý svou komerční a dokumentární fotografickou tvorbou a také jako spoluzakladatel neustále se rozvíjející platformy Reflektor, která slouží k vydávání vlastních fotografických knih…
Jak bude vypadat Praha nebo New York za tisíc nebo dva tisíce let? Nezamýšlím zde přispívat k dnes tak oblíbeným dystopiím. Máme ale dostatečnou historickou zkušenost, že civilizace vznikají a zanikají…
Pravděpodobně jste se s tím už setkali – čekáte na letištní bráně a na protější stěně si všimnete velkoformátové fototapety, na níž se skví zelený orosený vinohrad v ranním slunci nebo hluboký listnatý les bez jediného živáčka…
Současný turista bude buď trochu cynik, naivní konzument zážitků, nebo věčně prchající romantik. Ada Zielińska scestovává ve své tvorbě různé krajiny a její fotografie obsahují jak jistou dávku romantiky, tak cynismu…
S dílem Ada van Denderena jsem se poprvé setkal v podobě legendární a velmi působivé knihy Go No Go (volně přeloženo Jdi, kam nemáš), která vyšla v několika jazycích v roce 2003…
Má práce často vzniká z narativů, které vyprávějí sochy v rámci nějaké instalace. Tyto narativy vycházejí z mytologie a lidových pověstí převyprávěných do současného kontextu, především z těch, které nemají vystopovatelný původ a které se šíří po internetu…
Snímek Hyperlinks or It Didn’t Happen z roku 2014 je vyprávěn nepodařeným CGI ztvárněním nedávno zesnulého herce PHILA. V intenzifikaci takzvaného hyperlink cinema (multilineárního narativu ovlivněného moderními technologiemi) se životy skupiny digitálních aktérů – renderových duchů, spamových botů a hologramů – odehrávají napříč různými prostředími, žánry a způsoby reprezentace…
V projektech, na kterých aktuálně pracuji, chci zkoumat způsoby, jakými lze spojit umění s jinými oblastmi za využití možností, svobody a odpovědnosti, které práce v umění přináší…
Sin Wai Kin zkoumá vyprávění jako nástroj zpochybňování binárních opozic a vytváření smyšlených narativů, které narušují normativní procesy touhy, identifikace a objektifikace…
Během své práce se obvykle zabývám třemi hlavními oblastmi: Divadelní struktury a performance: vyjadřují mou představu práce s různými scénami z divadelní hry…
„Jako umělec prozkoumávám hluboké vazby mezi lidským vědomím, uměním, technologiemi a vnímáním. Inspirují mě pravěké malby na stěnách jeskyní a nořím se do transformativní síly uměleckého projevu a jeho schopnosti ovlivňovat náš svět…
WorldWideWitches, Protektorama, živení a opečovávaní JP Reatherem zkoumají lidskou posedlost smartphony. Vyslovují se ke vztahu těla k displeji, zkoumají přenositelné počítačové systémy jako tělesné protézy a zajímají se o materialitu, výrobu a produkci informačních technologií…
Lumapit Sa Akin, Paraiso (Přijď ke mně, Paraiso) je sci-fi dokument zasazený do kulis města Hong Kongu, jehož čtvrť Central každou neděli obsazují filipínské migrantky. Film je vyprávěn prostřednictvím dronu ztvárňujícího Paraiso – ducha-ženy, která podává svědectví o izolaci spojené s vykořeněním a vržením těchto žen do jim neznámého místa…
Jsem umělec, filmař a hudebník pohybující se na poli virtuální reality a simulace. Zabývám se worldbuildingem jako formou multidimenzionální koláže, která v sobě zahrnuje prvky jak z fyzického, tak virtuálního světa…
Podle národní databáze se ve Spojených státech Lynn Hershman jmenuje několik lidí. Jedna Lynn Hershman se například narodila 14. listopadu 1949 v Connecticutu a zemřela 19. února 1976…
Fotografie umělkyně ANDYMKOSI člověka naplňují pocitem nostalgie. Listovat jimi je jako listovat rodinným albem zachycujícím letitou historii jednoho rodu. Ať už jde o fotografii otce a jeho dcer, které se ráno chystají do školy, nebo portrét Andyiny matky sedící na gauči – každý snímek nám připomíná domov…
Výstava Černá a bílá ve fotografii, kterou Radek Brousil otevřel v Galerii hlavního města Prahy v roce 2016, byla v podstatě jeho posledním fotografickým projektem. Zároveň také vůbec možná první výstavou ve středoevropském kontextu, která promlouvala o rasismu zakotveném v samotných technických aspektech média fotografie, tedy o tématu, o kterém se i v kontextu západního umění začíná hovořit až o několik let později…
Umělecká a kurátorská práce Sráče Sama je příkladem emancipační praxe, která spojuje umění s péčí o mezilidské vztahy. Ukazuje, že kulturu je možné tvořit svépomocí, v konkrétním prostředí a s omezenými prostředky – společnými silami, ale také „s láskou a nenávistí“…
Když se dívám na cyklus fotografií MAMA, pozoruji v něm základní lidskou jednotu matky a dítěte. A i když jedna z postav cyklu není skutečná, dění kolem ní mi připomíná ty, kteří jsou tělesně závislí na svém okolí…
Alexandr Chekmenev fotografií dokumentuje svou dobu. Na počátku své kariéry zachytil bouřlivé proměny 90. let 20. století v Luhansku, svém rodném regionu. Později se přestěhoval do Kyjeva, kde pokračoval v dokumentování událostí ve své zemi a životů svých spoluobčanů…
Krzysztof Gołuch se přes dvacet let zabývá životem postižených osob. Dlouhá doba je zárukou, že nejde o chladný záznam vnějšího pozorovatele. Můžeme si být jisti, že se tu nejedná o omračující výjevy utrpení, rychle a snadno poutající pozornost, ani o snahu zaujmout obrazovou virtuozitou…
„Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí,“ prohlásil umírající Jan Palach. Svědomí spoluobčanů probudil v lednu 1969 – sebeupálením. Fotografie Markéty Luskačové ukazují pohřební průvod centrem Prahy jakožto manifestaci rezistence vůči sovětské okupaci Československa…
Jakým způsobem lze prostřednictvím fotografie hledat vlastní identitu? A jak lze tento imperiální nástroj využít dekolonizačně? Fotografka Kvet Nguyen se ve své práci zabývá pojmem sounáležitosti a diasporickou identitou slovensko-vietnamské komunity…
Porovnání dvou, na první pohled odlišných, nebo snad i protikladných projektů Julie Hrnčířové akcentuje hlavní motiv, na který se její tvorba orientuje – nejistota.
Skrytý za stromem, spoutaný, v mlze, tekoucí ledovým vodopádem. Jan Durina je intermediální umělec, který se již několik let věnuje hudbě, performanci a práci s textilem. V nejnovějších dílech jsou přítomné expresivní kostýmní prvky a vyšívané tapisérie, které sahají až k sochařským objektům nebo enviromentů…
Příběhy science fiction většinou vstřebáváme s určitou blahosklonností – přece jen je to stále fikce, navíc podtržená budoucím časem. Jenže čas zrádně mutuje ze současného do budoucího a už nemusíme dávno být tam, kde jsme byli nedávno, přestože si to myslíme…
Lenivost, neuspokojení, voyeurství, ironie, lidská i mimospolečenská energie a její fenomény, které nás provázejí v dnešních horkých dnech, jsou důležitou přísadou fotografky Poliny Davydenko…
Sociální sítě fotografiemi jídla přímo překypují. Někdo se chlubí svými kulinářskými zážitky z poslední dovolené, někdo zas staví na odiv svůj kuchařský um. Reklamní fotografie lahodně vypadajícího sushi a šťavnatých burgerů pravidelně přerušují váš feed ve snaze přimět vás k jejich online objednávce…
Uměleckou tvorbu Theresy Schubert lze jen těžko opatřit zjednodušujícími nálepkami výzkumného či aktivistického umění anebo ji zařadit do škatulky digitálního umění. Důvodem této nejednoznačnosti je komplexita formy, obsahu i komunikačních strategií, s níž autorka ke své tvorbě přistupuje…
V imaginaci Jana Švankmajera může obživnout cokoli, i zamilované maso v ironickém módu snoubícím nouzi s chamtivostí. V jednominutové filmové skeči Zamilované maso (Meat Love, 1988) obživne akt odříznutí dvou steaků ze zajetí velké kýty masa s přímočarostí a imaginací skrytých významů…
Henk Wildschut je nizozemský dokumentarista ze staré školy, který věří v sílu fotografie a její schopnost objektivně zprostředkovat informace o nejdůležitějších problémech současného světa…
Projekt CLIMAVORE, který v roce 2015 odstartovali umělci Daniel Fernández Pascual a Alon Schwabe působící pod názvem Cooking Sections, se soustředí na environmentální, finanční a sociální souvislosti produkce, distribuce a konzumace potravin…
Byť se to tak může někdy zdát, fotografie neexistují nikdy jen tak samy o sobě. A o těch pořízených strojově nebo pro archivní a dokumentární účely to platí dvojnásob. Jak ukazuje umělecká tvorba Sanaz Sohrabi, obrazy (a ty reprodukovatelné především) jsou součástí mnohdy nechtěných svědectví zapletených do husté pavučiny vztahů…
Wikipedie popisuje dioráma jako „scénu s obrazem či obrazy a dalšími prvky, která se snaží navodit dojem skutečnosti“. Lawrence Abu Hamdan, umělec původem z Jordánska, momentálně žijící a pracující v Beirútu, se ve své práci zabývá právě hledáním skutečnosti, nebo přesněji: pravdy…
Něco vidíme, nevíme jistě co. Chceme to zjistit, zadáme obrázek do vyhledávače. Něco nám najde, nevíme přesně jak, většinou je to víceméně ono. Vyhledávání pomocí obrázků (nebo přesněji reverzní vyhledávání obrázků) bude většina dnešních uživatelů internetu znát…
Léčení odborníky neuznané choroby, mediální obraz teroristické organizace, crowdsourcové vyšetřování a techniky reprezentace nejenom na sociálních sítích… To je mnoho témat, na která narážíme v mediálním prostoru, sledujeme je, přemýšlíme, fabulujeme a zanecháváme o nich vlastní svědectví, další digitální stopy…
Polská autorka Agnieszka Sejud vystudovala vedle práv ve Vratislavi také Institut tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě. Má tedy fotografické vzdělání, ale ve své práci se prezentuje spíše jako vizuální umělkyně a aktivistka, často jako členka uměleckého dua KWAS, které tvoří společně se svou spolužačkou z ITF Karolinou Wojtas…
Dvě instalace umělecké dvojice Evy a Franca Mattesových z nedávné doby – Personal Photographs (2019) a Nostalgia May 3, 2021 (2021) – nás vzývají, abychom se na fotografie a jejich autory dívali stejnou optikou, jakou je vnímají dnešní online platformy…
Publikace The Book of Veles proslula jako fenomén nejen ve světě fotoknih, ve kterém se bleskurychle rozšířila, ale stačila proniknout i do mainstreamu, čímž přispěla do debaty o současné povaze fotografie…
Filip Láb, který nečekaně a předčasně zemřel v květnu 2021, byl nejen výrazným teoretikem fotografie a pedagogem, ale patřil také ke generaci umělců, kteří se vyrovnávali s proměnou politických polarit i s radikálními změnami fotografického paradigmatu…
Jak se lze prostřednictvím umění vztahovat k historii planety Země? Katarína Poliačiková využívá vědeckých poznatků, sama sev rámci své praxe věnuje výzkumu, ale zásadní je pro ni vždy osobní perspektiva, která faktům dává nový smysl…
Vrstvy z různých období vytištěné ve formě koláže působí jako příčný řez terénem. Pohřbené narativy se prostřednictvím obrazových vykopávek dostávají na povrch…
Stopy po lidských zásazích v krajině, těžba surovin a rozvoj městské zástavby jsou ústředními tématy v tvorbě japonského fotografa oceňovaného za cyklus zachycující působivé exploze ve vápencových lomech…
Ve společné prezentaci uměleckých přístupů Nica Alexandroffa, Roberta Zhao Renhui a Susan Schuppli, v nichž fotografie koexistuje se vzorky ledu a analýzou ledovců, tyto přístupy splývají v cosi syntetického, zatím ne zcela zřetelného a zároveň ve své multifunkčnosti nesmírně slibného…
Je-li tanec kolektivním způsobem komunikování naší paměti, historie a identity, pak je improvizovaný pohyb fyzickým ekvivalentem rapu. Ve svobodě fyzické exprese – ve způsobu, jakým se tělo pohybuje a vyjadřuje – spočívá určitý poeticko–revoluční potenciál…
Vídeňské sídliště Alterlaa lze vnímat jako zosobnění utopické architektury. Tento monumentální komplex, který v 70. letech navrhl Harry Glück, se nachází v poklidném 23. okrsku na periferii města…
Ani několik desítek let po smrti všestranného amerického umělce Davida Wojnarowicze neztratila jeho díla na urgenci. Kdesi na hraně brutality a křehkosti promlouval skrze obrazy, texty, filmy, koláže i objekty o bezpráví, utrpení a nutnosti změny…
Byť by profil Jeremyho Shawa mohl snadno sledovat úspěšnou uměleckou dráhu, v níž se přesvědčivě rozvíjejí dlouhodobě ohledávaná témata, stupňuje se produkční náročnost jejich zpracování, a výstav v předních světových institucích přibývá stejně jako prací zastoupených v jejich sbírkách, s ohledem na povahu jeho práce se naléhavěji vnucuje otázka, jak by vypadalo představení umělce, kdyby napodobovalo zkušenost rozpouštění ega, jakou slibují drogové rauše či stavy spirituálního vytržení…
„Existuje mnoho různých druhů síly: využitá a nevyužitá, přiznaná či jiná,“ uvádí působivá esej spisovatelky Audre Lorde. „Erotické je zdrojem obsaženým v každé z nás, dřímá na té nejhlubší, feminní a spirituální rovině, pevně zakořeněn v síle našeho neprojeveného nebo nerozpoznaného citu…
Vizuální asociativní hry charakterizují francouzskou umělkyni Julii Bénu jako autorku vytříbeného jazyka dvojího světa – dvojsmyslností transformující spekulace, která není plně ohraničena, čímž vytváří hibernující neurčitost čtení…
Každý den čelíme stovkám obrazů smrti. Jak těm pravdivým z reportáží denních zpravodajství, tak těm hraným, které na nás útočí z pláten kin. Hranice mezi nimi se ale postupně stává pro diváka otupělého množstvím obrazů nerozpoznatelnou…
V zapadlém vnitrobloku s velkou historickou pamětí vystavuje Tereza Zelenková soubor nových děl. Jde o kompaktní sestavu, která rafinovaně pracuje s prostory galerie, vytváří zvláštní rytmus, naznačuje možnou gramatiku a slovník pro odkrývání toho podstatného, co obrazy a texty pouze naznačují…
„Koneckonců, pro spořádanou mysl je smrt jen další velké dobrodružství,“ píše J. K. Rowling. Co to však znamená pro ty, jejichž mysl spořádaná není? Polská umělkyně Urszula Kluz-Knopek nás vyzývá k poněkud zvláštní online hře na vlastní smrt, ve které si můžeme uspořádat vlastní pohřeb i myšlenky plné obav spojených s vlastním umíráním…
Thajský vizuální umělec Korakrit Arunanondchai vytvořil v průběhu let za použití vyprávění ve všech možných podobách působivé filmografické cestopisy minulými i budoucími realitami, které využil jako nástroje k prozkoumávání našeho životního kontinua…
V roce 1996 realizoval Dalibor Chatrný mimořádný cyklus Interpretací fotografií Jindřicha Štreita. Zahrnuje výběr ze Štreitova systematického fotografického dokumentu z podhůří Jeseníků v 60…
Dědeček umělce Andreje Anroa, jeden z protagonistů projektu Happy Death Society, vzpomíná, jak to celé vzniklo. Při práci na stavbě nového socialistického sídliště v běloruském městě Smarhoň byly ve sklepech nových budov objeveny lidské kosti pocházející ze starého židovského hřbitova…
Tvrzení Waltera Benjamina, že „ani mrtví nejsou před nepřítelem v bezpečí, když nepřítel zvítězí“, se v kontextu postsocialismu ukazuje jako zcela platné: prostřednictvím různých podob revizionismu, heroizace dějin a militaristického kultu vítězství se smrt stala významným nástrojem upevňování moci…
Název finsko-rakouské umělecko-výzkumné dvojice KairUs, jejímiž členy jsou Linda Kronman a Andreas Zingerle, je třeba číst jako hříčku, která má odkazovat k řeckému pojmu pro kvalitativní, nikoli kvantitativní povahu času…
Humor, ostrá kritika i ironie jsou motivy dlouholeté umělecké praxe Oreet Ashery vycházející z její bezprostřední zkušenosti umělkyně žijící v multikulturním prostředí a současně pocházející ze společensky a nábožensky konzervativnějšího zázemí…
Sociální videodokument představuje výraznou část tvorby slovenské mediální umělkyně Pavlíny Fichta Čierne (1967). Absolventka VŠVU v Bratislavě a pedagožka Žilinské univerzity natočila mezi lety 2002 až 2005 sérii portrétů lidí z jejího okolí…
Kolaborativní performance Gabriele Stötzer vyčnívají nad postupy pozdně východoněmeckého uměleckého undergroundu. Propojují a rozvíjejí témata kolektivnosti a politiky či (ženského*) těla a umění – a to způsoby, které se v NDR 80…
Je dokonalá. Tichý posluchač. S navždy mladým tělem, krásná, sexuálně přitažlivá. Její život je smysluplný, jen když je po jeho boku – toho, který ji miluje, chrání a stará se o ni…
V jednom horkém letním dni jsem náhodně sáhl po románu H. G. Wellse Lidé jako bozi z roku 1923. Wells v něm předkládá svoji představu světa Utopie. Lidé jsou zde precizně vytesanými odlitky antických božstev představujících ideál možného vývoje naší společnosti kdysi o tisíciletí před námi…
Experimentální přístup Alžběty Bačíkové k dokumentu klade do závorek transparentnost filmového média, její sebereflexivní postupy však ani přesto nestojí v cestě utváření empatického vztahu mezi umělkyní a protagonistou, subjektem a divákem…
Polská autorka Karolina Wojtas se při vzniku svých fotografií a instalací nepochybně dobře baví. To se obvykle příliš neslučuje s hloubkou úvah, které její fotografie sugerují. Přesto jsou její fotografie právě toto: tekutá směs různě přelévaného humoru, bizarnosti, kanadských vtípků, dětského humoru i šikany…
Přestože německo-korejská umělkyně Heji Shin vešla v širší povědomí svou kampaní pro kolekci na jaro/léto 2017 newyorské značky Eckhaus Latta, jež sestávala z explicitních snímků sexuálních aktivit párů lišících se etnicky i sexuální orientací, skutečný skandál vyvolaly až její portréty amerického rappera Kanye Westa, který se stal kontroverzním kvůli svým kontaktům s úřadujícím americkým prezidentem…
Umění Karola Radziszewského, které je směsicí různých mezioborových přístupů, je ve svém jádru vždy poháněno touhou vybudovat nějaký prostor pro diverzitu a queer krásu tam, kde není nic než mizérie…
Znepokojující otázky i konstatování, které prezentuje napsané na turistických stanech umístěných ať již v galerijním, či veřejném prostoru, se staly jedním z poznávacích znamení aktivistického dialogu, jež se svým publikem vede Thierry Geoffroy…
Vrstevnatá práce angolského umělce Kiluanji Kiy Hendy se obrací k nadějím dekolonizační, socialistické i soudobé Angoly a zároveň vyhlíží do možných budoucností, včetně globálních a těch minulých…
Nomádský stát je jako kterákoli jiná utopie zemí, která však neleží na jednom konkrétním místě. Neleží na plošině kousek od pobřeží ani na malém ostrově, který nějaký miliardář koupil v touze po svém soukromém království…
Kde jsou commons? Kdo je vlastní? Mohu je vůbec vlastnit? Jako umělkyně, jejímž úmyslem je vzbudit u svého publika zájem o koncept obecně sdílených statků, se Ruth Beale takovými otázkami zaobírá…
Donedávna nebyla nikde. V žádném přehledu fotografických knih, ani v třídílné publikaci Martina Parra a Gerryho Badgera Fotografická kniha: historie, ani v ohromné knize Manfreda Heitinga České a slovenské fotografické publikace 1918–1989, nenajdeme jedinou zmínku o útlé, osmačtyřicetistránkové knížečce Rickys Abenteuer in einer grossen Stadt (Rickyina dobrodružství ve velkém městě), kterou s fotografiemi Milady Einhornové a textem Dušana Tomáška v roce 1958 vydalo pražské nakladatelství Artia výhradně pro německy mluvící publikum…
Ve svých nejnovějších pracích a studiích Novogen (2017–2018), Stadtluft Macht Frei (2018– nyní), Means of Endeavour (2018) a Spectrum (2018) se fotograf Daniel Szalai zaměřuje na různé ptačí druhy a nahlíží na ně jako na metafory…
Všechny snímky Jitky Hanzlové jsou až na několik výjimek nápadně malého formátu. Nevyužívá ohromné rozměry a pompéznost velkého formátu, nijak nekonkuruje billboardům v ulicích posledních deseti let…
Neozoon je anonymní ženský umělecký kolektiv založený v roce 2019 v Berlíně. Společným zájmem jeho členek je reprezentace vztahu člověka a zvířete, aktivismus v oblasti práv zvířat a současně i posun vědeckého paradigmatu směrem k nehierarchickému studiu člověka a zvířete…
Novodobý pohled na svět ostatních živočichů i „přírody“ obecně je v rámci média fotografie neoddělitelně spojený s momenty voyeurství, antropomorfizace a fetišismu…
Základní popis díla Pierra Huyghea Zoodrama z roku 2010 je jednoduchý: jde o živý mořský ekosystém ve skleněném akváriu. Zdánlivě přímočará podívaná na mořské organismy však účinně zpřítomňuje napětí mezi lidským a ne-lidskýma plynule navazuje na oblíbená témata svého autora…
Fatoumata Diabaté představuje silný ženský hlas západní Afriky, který reinterpretuje kulturní a umělecké dědictví kontinentu novým a mnohdy překvapujícím způsobem.
V posledních šesti letech procestoval Olof Olsson několikrát Evropu se 150 kilogramy zavazadel a jeho Driving the Blues Away stand-up komedií. V přestávkách vystupoval s představením ve vlastním kodaňském bytě, každý týden a často s přidávanými extra představeními…
Rekreační areál Vystrkov na břehu přehrady Orlík vznikl počátkem 60. let. Tvoří jej patnáct vil a jeden centrální hotel, vše postaveno v bruselském stylu. Budovali jej tehdy výhradně architekti a stavbaři, kteří byli režimem účelově vězněni a zneužíváni pro práci na podobných projektech…
Reinterpretace a vizuální komentáře nalezených reprodukcí a fotografií představují pro Svätopluka Mikytu v jeho výtvarné tvorbě dlouhodobou vizuální platformu. Vystudovaný grafik zde koketuje a experimentuje s malbou, kresbou, instalací i videoperformancí v kombinaci s fotografií a obrazem z různorodého dobového tisku 30…
Ke kolážím a obrazům Jiřího Kovandy z přelomové doby socialismu/ kapitalismu přistupujeme v časovém odstupu trochu se zděšením: vytvářejí obraz nás samých, nás nepoučitelných, nás směšných a nás malých…
Jedním ze způsobů, jak se vypořádat se situacemi, v nichž hrozí riziko ztráty kontroly, může být snaha vytvořit si systémy mentálního a fyzického řádu – uklízet, dělat si poznámky, sepisovat seznamy, vést si záznamy – získat odstup a přehled…
Během několika let se časopis Fotograf rozloučil s celou pamětihodnou trojicí autorů ohromně rozsáhlé a po dekády doplňované portrétní kolekce Český člověk. Recenzi monografie Ivana Lutterera (1954–2001) zveřejnila redakce Fotografa v čísle 24, o první posmrtné výstavě Jiřího Poláčka (1946–2016) referovala ve svazku 29, do následujícího vydání pak zařadila nekrolog Jana Malého (1954–2017)…
Tvorba německého fotografa Ulricha Wüsta je svébytným záznamem již zmizelé nebo transformující se východoněmecké kultury, měst a krajiny. K výstavě jeho fotografií na documenta 14 v německém Kasselu její kurátor Dieter Roelstrate poznamenal, že pozoruje „obnovený zájem o vymazání východoněmecké kultury, obzvláště historie“ v přetrvávajícím rozdělení na Východ a Západ, které podle něj dodnes utváří představy o hodnotě díla a estetickém výrazu současné Evropy…
Konvolut fotografií Dagmar Hochové (1926–2012), který pořídila na začátku 90. let v České národní radě (ČNR), je svým způsobem novinkou. Ani ti, kdo se v autorčině práci orientují, o něm nemají příliš relevantních informací, protože se ho zatím nepodařilo plně začlenit do jejího příběhu…
Pavel Jasanský (* 1938) je vystudovaný geolog, nicméně u svého „řemesla“ příliš dlouho nezůstal. Již za studií na vysoké škole intenzivně fotografoval a v 60. letech se plně vydal touto cestou…
Simon Menner se ve své fotografické praxi zabývá sledováním a obrazovou propagandou jako hlavními mechanismy moci v dnešní době plné konfliktů. V souvislosti s politikou doby postpravdivé se zdá jeho dílo o to závažnější…
Gender a třída – dvě kategorie feministických a marxistických teorií – se v sovětské ideologii sloučily do hybridního pojmu „pracující matka“: do oxymóronu, jenž představoval ženskou postavu, která je submisivní i revolucionářská, domácká i působící na veřejnosti, ženská i mužská…
Autorská dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák patří ke klíčovým osobnostem českého umění posledních dvaceti let. Jejich tvorba, která zásadním způsobem redefinovala postavení fotografie v současném českém umění, prokazuje od konce 80…
Christopher Niedenthal se narodil v poválečných letech v Londýně v rodině polských válečných emigrantů. Fotografování v Londýně té doby ho ale příliš neuspokojovalo. Polsko ho naopak přitahovalo mnohem víc…
Ohlédnout se do minulosti svého života znamená pohlédnout do svého vlastního pohádkového obličeje. V principu je to stejné jako z obličeje staré ženy odečítat dívku ze školní fotografie…
Totaleinsatz (totální nasazení), nejslavnější fotografický soubor českého fotografa Zdeňka Tmeje (1920–2004) pochází z let 1942–1944, kdy byl autor nasazen na těžkou nucenou práci do polské Vratislavi…
Filmový a mediální umělec Harun Farocki chtěl dokázat, že negativní dialektika současného technikou podmíněného i zprostředkovávaného světa útlaku má estetický základ, který představuje cestu k nové racionalitě opuštěné lidskosti…
Pokud by byl Monsanto záporný hrdina, jeho ztvárnění ve filmech by si nezadalo s jinými populárními zloduchy současnosti. Jméno nadnárodní americké společnosti obchodující hlavně se zemědělskými postřiky, modifikovanými semeny a farmaceutickými produkty bylo skloňováno v celé řadě dokumentárních a aktivistických filmů, především těch upozorňujících na překračování etických a zdravotně vyhovujících hranic v rámci jejího podnikání…
Haldy hlušiny patří mezi nejviditelnější pozůstatky hlubinné důlní činnosti, a to i přesto, že jejich otisk do reliéfu krajiny přestává být časem zřetelný: umělá rekultivace či samovolná sukcese smazávají nepatřičnost hald, které tak postupně splývají s okolní krajinou…
Během předsvátečního období, kdy zákazníci berou obchody útokem, se Tytus Szabelski nechal zaměstnat u společnosti Amazon. Na první pohled lze jen stěží domyslet, nakolik se fotograf do skladů této korporace, které se nacházejí na území Polska, infiltroval…
„Fotografie podávají důkazy. Ně̌co, o čem víme z doslechu a o čem pochybujeme, se zdá být potvrzeno, vidíme-li to na fotografii. V jedné variantě̌ svého užití může být fotografický záznam usvě̌dčujícím důkazem…
Když vloni na podzim Groupe Guma Guar uspořádala výstavu v komorní Galerii sam83 v nevelké obci Česká Bříza, nejednalo se pouze o nečekaný reunion audiovizuálního seskupení, které výrazně ovlivnilo podobu českého angažovaného umění předchozí dekády…
prosince 2015. Na uměleckém veletrhu Art Basel v Miami Beach v sekci Nova, věnované mladým umělcům, jedna návštěvnice pobodala druhou do ramen a krku. Přihlížející považovali útok za performanci, zvláště potom, co bylo místo činu ohraničeno policejní páskou…
V roce 2014 se fotografovi Stanislavu Krupařovi a německému novináři Wolfgangu Bauerovi povedl husarský kousek. V utajení se pokusili absolvovat cestu lodí z Egypta do Evropy přes Středozemní moře se skupinou syrských uprchlíků…
The Sochi Project je skoro tak neuchopitelný jako Severní Kavkaz, který popisuje. Sedmiletý dokumentárně-reportážní epos dvojice Roba Hornstry a Arnolda van Bruggena kombinuje interaktivní web, několikero knižních publikací, hutný obrazový materiál a poctivou textovou reportáž…
Je to zvláštní pocit, klikat z pohodlí evropské metropole na virtuální mapu, na které se začnou vykreslovat trasy, které musely kvůli válečnému běsnění ujít statisíce Iráčanů a Iráčanek…
Vrcholem dramaturgie vídeňské Kunsthalle v roce 2018 byl výstavní projekt Antarktika věnovaný sociologickému jevu „odcizení“, který je významně zastoupen v díle Michelangela Antonioniho, jehož citát o pohybujících se ledovcích celou akci uvedl…
Vyjádření nespokojenosti je součástí neustálého vyrovnávání zájmů mezi vládnoucím aparátem a obecnou veřejností. Avšak politický režim Alexandra Lukašenka projevy běloruské veřejnosti potlačuje a výsledkem je eroze společnosti spolu s její kontinuální snahou o změnu…
Když Seba Kurtis (1974) zachycuje migranty a jejich příběhy svým fotoaparátem 5×4, jeho fotografie vypovídají o podvědomé zkušenosti. Jeho fotky běžnému divákovi evokují cestování, ale přitom se jedná o konfrontaci s odvrácenou tváří situace, která se nejen v Evropě odehrává nedaleko od našich každodenních životů…
Osaměle působící dívka pod útesy manhattanských mrakodrapů znepokojeně sleduje cosi, co nám zůstalo skryto za rámem fotosky… Pravděpodobně nejreprodukovanější fotografie z cyklu Bezejmennéfilmové snímky Cindy Sherman je dnes již klasickým dílem feministického umění…
„Revital Cohen a Tuur Van Balen pracují napříč médii objektu, instalace a filmu, jimiž odhalují výrobní proces jako kulturní, osobní a politickou praxi.“ Fakt, že ve stručném medailonku umístěném v záhlaví jejich webové stránky mluví Revital Cohen a Tuur Van Balen, autorská dvojice s izraelskými, respektive belgickými kořeny, o „výrobě“ a o „praxi“, a ne o umělecké tvorbě, není jistě bez významu…
V textu The Perfect Con z roku 2016 pro e-flux journal se Mari Bastashevski zamýšlí nad možnostmi institucionální kritiky v umění. Úvahou nad důležitostí nerezignovat na vývoj kritických strategií uzavírá esej, v níž shrnuje své působení v rámci umělecké rezidence na lodi izraelské námořní společnosti ZIM, jednoho z největších globálních lodních dopravců…
V oblasti grafického designu je známá Linda, Daniela se zase profesionálně
zabývá fotografií a fotodokumentací na zakázku. Svět současného umění je
ale zná především jako sestry Dostálkovy, tedy jako autorský tandem…
Carrie Mae Weems patří mezi významné postavy americké fotografie, jež
se prosadily ve druhé polovině 20. století, silně ovlivněny dynamickým
společenským děním té doby. Proto není divu, že Weems nelze označit
za umělkyni, aniž bychom vzpomenuli její aktivistickou stránku a politický
podtext její umělecké tvorby…
28. prosince 1895, během první veřejné filmové projekce v pařížské kavárně
Grand Café, uvedli bratři Lumièrové celkem deset snímků včetně Dělníků
odcházejících z Lumièrovy továrny…
Jakub Jansa má za sebou dráhu atleta, spolupráci s mnoha výraznými
osobnostmi české umělecké scény: pohyboval se v experimentální líhni
Federica Díaze a úspěšně absolvoval studium v jím založeném ateliéru
Supermédií na pražské UMPRUM…
Rakouský umělec a filmař Oliver Ressler (1970) ve své práci zkoumá
možnosti veřejného prostoru, popisuje sociálně a politicky angažovaná
hnutí a vypráví o možných ekonomických a politických alternativách k již
zavedenému…
Venezuelský umělec José Antonio Hernández-Diez se stal poprvé
miláčkem mezinárodního uměleckého provozu v 80. letech minulého
století, v době stoupajícího zájmu světových institucí a prohlídek
současného umění o tvůrce a kulturu globálního Jihu…
Na monitoru se přes sebe vrství jedna čára za druhou. Dělí plochu, vytyčují
horizont, nastiňují perspektivu, uzavírají prostor volné krajiny, staví kolem
něj zdi. Zdi rostou, protínají je otvory oken a dveří…
Fotograf Michele Borzoni je členem italské skupiny dokumentárních
fotografů TerraProject Collective. TerraProject byl založen v roce 2006
a kromě Borzoniho jsou jeho členy dokumentaristé Simone Donati, Pietro
Paolini a Rocco Rorandelli…
„Jsme zhruba ve třetině, co se týče vývoje projektu, ale první výsledky jsou
již na stole. Očekávám teď, po prezentaci výsledků, první konkrétní zpětnou
vazbu. Mám ale problém s vedením…
Smyslem jednoho nedávno schváleného francouzského zákona je chránit
„právo na odpojení“ u zaměstnanců. Tento zákon požaduje, aby firmy od
určité velikosti jasně definovaly časové období, kdy zaměstnanci nemusejí
odesílat e-maily ani na ně odpovídat, a jeho cílem je zajistit spravedlivou
odměnu za práci, zamezit vyhoření a ochránit soukromý čas…
Inspirací a východiskem práce Danila Correale – původem italského
umělce žijícího v New Yorku – jsou fenomény spjaté s kulturou pozdního
kapitalismu a neoliberálního systému práce…
Když se „pouliční fotograf“ Lars Tunbjörk koncem 90. let 20. století ocitl
v kanceláři, hledal a nalezl v ní krásu náhody, deformované úhly pohledu
a marginální jevy.
Ve své sérii Office tento „legendární fotograf absurdna v barvě“ vytváří
paletu šedých a béžových tónů…
Zájem o dokumentarismus, obrazové archivy a současně obrat k autorské
knize u mnoha dnešních fotografů probíhá paralelně s výrazným proudem
přítomným v umění a kurátorské praxi posledního desetiletí, kde se objevují
pojmy jako „historiografický obrat“ nebo „archivní impuls“…
Ve své slavné knize The Presentation of Self in Everyday Life z roku 19591
se americký sociolog, antropolog a sociální psycholog Erving Goffman
pokusil o výklad lidského chování pomocí analogie divadla – v intencích
hraní společenských rolí…
„Lůno duše je tam, kde se vnitřní svět a vnější svět navzájem dotýkají.
Proto nikdo nezná sám sebe, pokud není současně sám sebou a zároveň
někým jiným v tomtéž okamžiku…
Pamatujete si scénu večeře ve filmu Nenápadný půvab buržoazie? Před jídlem hosty vyrušilo vzlykání v zadní části restaurace. Tři ženy se šly podívat, co se děje, a zjistily, že několik kroků od jejich stolu leží tělo mrtvého muže…
Uměnímilovné české veřejnosti bylo jméno Luboše Plného (*1961) až do léta roku 2017 téměř neznámé. Přesto se o něm už dlouho mluvilo jako o zjevení ve vodách současné výtvarné tvorby – ovšem jen v úzkém kruhu zasvěcených…
Různá období a různé generace přinášejí nová témata. Co ale s těmi starými, která zůstávají, nejsou tolik třpytivá, ale jejich naléhavost přitom nepovolila. Jakkoliv už dnes vnímáme Foucaultovy analýzy represe a moci jako povinnou četbu, důvody k jejich vzniku stále trvají…
Následující text je psán pro fotografický časopis, ale vztáhnout jeho jméno na Melanii Bonajo (1978) nemá příliš naději na úspěch. Ve své činnosti slučuje dovednosti aktivistky, hudebnice, performerky a šamanky…
Procházím knihou Manual for Unlearning the Body1 a napadá mě, že by čtenáře mohlo zajímat, jak rozumíš procesu odnaučování.
Představuji si někdy tělo, které by se jednou ráno probudilo a nepamatovalo by si nic z naučených pohybů, nevědělo by, co jednotlivé pohyby a úkony znamenají…
„Kyborg je složenina slov kybernetický organismus nebo též kyberneticky řízený organismus. Kyborg představuje syntézu organických a mechanických částí. Mechanické součástky jsou obvykle nesnímatelné a jejich montáž nebo demontáž se provádí formou chirurgického zákroku…
Telo v tele. V tekutine. Ruka v tele. V tekutine. Všetky moje sliny, pot, hlieny, ejakulácie a fantazie! Všetko pri vedomí! Telo v societe, ponorené do hmoty…
Ján Rečo (*1948) vytvořil v druhé polovině 80. let soubor, který výrazně rezonoval v tehdejším fotografickém dění, ale dnes jej zná jen málokdo. Tyto fotografie nám mohou poskytnout dobrý vhled do rámce, ve kterém se pohybovalo tehdejší uvažování o fotografii a zobrazování těla…
Práce Josefa „Joži” Rabary protíná řadu sfér od fotografie přes hudební produkci po moderování v rozhlasovém prostoru. Na jisté aspekty své umělecké činnosti navazuje i v širším kontextu své různorodé praxe…
Když se Sussane Pfeffer před pěti lety ujala postu ředitelky historicky nejstaršího evropského veřejného muzea, Fridericianum v Kasselu, založeného v duchu osvícenství již v roce 1779, ve veřejném povědomí nejsilněji spjatém s přehlídkou současného umění Dokumenta, radikálně nadefinovala svůj program kolem teorií post-humanismu…
Výstavu pojmenovanou Jordan Wolfson doprovodil autor v roce 2007 dopisem adresovaným návštěvníkovi: „Jedná se o první spolupráci s galerií a také o mou první samostatnou výstavu v Německu…
Žijeme v krásném novém světě. Technologie nás všudypřítomně obklopují, pomáhají nám žít ve všech ohledech zdánlivě jednodušší životy. Zbavily nás veškeré fyzické námahy, usnadňují nám cestování, komunikaci, zábavu i práci…
Liam Gillick začíná svou esej o práci pro e-flux slovy „Umění je historií nicnedělání a dlouhým příběhem užitečných akcí.“1 V jedné větě tak vyjádřil základní rozpor umělecké práce…
V září 2011, kdy se v Zuccottiho parku základna hnutí Occupy Wall Street hemžila protestujícími v maskách Guye Fawkese, kterou zpopularizovala hacktivistická skupina Anonymous, obnovil newyorský policejní sbor (N…
Britta Thie je umělkyně žijící v Berlíně. Je současně modelkou, herečkou a tanečnicí, jak můžeme vidět v klipu Alien Babies berlínských Easter. Je pro ni typické objektivizovat sebe samotnou, jak dokládají i jmenované mimoumělecké pozice…
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující…
V říjnu 1969 Vito Acconci uskutečnil svoji čtvrtou Street Work IV. Strávil tři týdny tím, že ulicemi New Yorku sledoval náhodně vybrané osoby. V poznámkách si zapsal datum události (např…
„Celé měsíce jsem sledovala cizí lidi v ulicích. Ne snad proto, že mě něčím zaujali, ale pro samotné potěšení z jejich sledování.“1
Sophie Calle, jež s vášnivým zaujetím zkoumá a překračuje hranice mezi osobním a veřejným, používá umělecké postupy, které jsou dnes o to případnější, že díky sociálním médiím máme snadný přístup k soukromí druhých, zatímco jsme zároveň vystavováni různým formám státem schvalovaného sledování…
S novostí se to má v Čechách delikátně. Novost je na jednu stranu přitažlivá, na druhou nedůvěryhodná. “Digitální revoluce tady z kraje 90. let byla neviditelná. Děcka na uměleckých školách řešila pod vlivem svých učitelů problémy 80…
„Ten, kdo je podroben polem viditelnosti a je si toho vědom, na sebe přebírá starost o mocenská donucování; nechává je spontánně dopadat na sebe samotného; vpisuje do sebe mocensky vztah, v němž hraje simultánně obě role; stává se principem svého vlastního podřízení…
Vojenský útvar 3255, zkrácene VÚ, je ohranicený prostor zabírající zhruba desetinu rozlohy pražského Petrína. Tento prostor je využíván armádní Agenturou komunikacních a informacních systému (AKIS)1 a Oddelením kriminalistické techniky a expertíz kriminální služby Vojenské policie…
Projekt Temporary Discomfort začal v podstatě v rámci celosvětových ekonomických summitů v době, kdy Jules Spinatsch přestal věřit klasické fotoreportáži. Do velké míry jej inspirovalo dílo Sophie Riestelhuber Fait a její tvrzení, že fotografové by měli raději působit v místech, která znají a mají pod kontrolou, a ne jezdit do exotických destinací, aby informovali o konfliktech, jimž nerozumí…
Život umělce se záhadným jménem Silver provází od jeho prvopočátků bytostná potřeba tvořit. Neodbytné puzení po tvorbě a práci, ať je to práce a tvorba jakákoli, se u něj projevovalo již od dětství…
Pro většinovou část západní společnosti je bezpochyby přijatelnější věřit v existenci poznatelného vesmíru nežli přijmout myšlenku, že by mohlo existovat něco, co přesahuje naše chápání, něco, na co nelze aplikovat metodický systém zkoumání…
Po dvacetileté kariéře se Josephine Pryde v posledních letech dostává na scéně současného umění více pozornosti. V dubnu roku 2012 se objevila jedna z jejích fotografií bezvýrazných morčat na obálce amerického magazínu Artforum, kde také vyšla rozsáhlá recenze na její retrospektivní výstavu Miss Austen Enjoys Photography…
Přístup Vojtěcha Rady je možné vnímat jako vytváření prostředí, v čemž se současně odráží i jeho umělecké vzdělání: prošel ateliéry architektury (pražské UMPRUM a AVU), sochařství (UMPRUM) a herního designu (curyšská HdK) a ve své umělecké praxi všechny tyto oblasti propojuje…
Dílo Jana Svobody (1934–1990), jedné z klíčových postav českého poválečného umění, lze rozdělit do různých období, ve všech však neustále a odhodlaně zkoumá samu podstatu fotografického zobrazení, dotazuje se na základní otázky média a staví je na roveň s paralelními praktikami v malbě, instalaci i konceptuálním umění…
Díky světelným schopnostem barev černé a bílé, jejich variacím tonality, kontrastu a jasu ve své široké škále odstínů, získala černobílá fotografie schopnost vyjádřit mimořádně přesvědčivě imaginativní nuance reality, fantazie, snu a skutečnosti, idyly i běsů, atmosféry našich životů…
Většina autorů výrazných v 80. letech, o kterých jsme po roce 1989 přestali slýchat a dnes jsou pozapomenutí, se začala intenzívně věnovat reklamní fotografii nebo nenašla způsob, jak se zorientovat a prezentovat svou práci v nových poměrech…
Petr Faster (1952) nepatří k těm, jejichž cílem je upozorňovat veřejnost na to, co a kde fotografovali. Zato je natolik nad věcí, že mi netajil své začátky. Ukázalo se tedy, že od poloviny 70…
Když se dívám na fotografie Glass House / Skleněný dům Jamese Wellinga, mám podobný pocit jako Murray před “nejfotografovanější stodolou v Americe” v románu Bílý šum od Dona DeLilla…
Na sérii Gestykulacje/Gestikulace, někdy uváděné pod názvem Systemy – Gestykulacje / Systémy – Gestikulace, začal Zbigniew Dłubak pracovat v roce 1970. Tehdy byl již poměrně významnou postavou polských fotografických kruhů, šéfredaktorem měsíčníku Fotografia (1953–1972), autorem řady teoretických textů, spoluzakladatelem Skupiny 55 a především autorem jedné z prvních fotografických instalací v Polsku s názvem Ikonosfera I / Ikonosféra I, 1967…
Významná americká umělkyně Mary Ellen Bartley žije a tvoří v New Yorku. Její práce se často pohybuje na hranicích poloprůsvitné tonality, kde se nejvíce dotýká abstrakce. To platí především o jejích cyklech ModelingLight / Modelování světla a Push 2 Stops / Zarážky…
Obsese ve zkoumání a nalézání hranic možného i nemožného se projevuje v každém souboru fotografky Clare Strand (nar. 1971). Do širšího povědomí se zapsala cyklem Gone Astray / Ztraceni na cestě z let 2002–2003…
Slovenský vizuální umělec Martin Vongrej (*1986) ve svých komplexních instalacích kombinuje fotografii, malbu, text i objekty. Obraz a slovo jsou v nich komplementárními složkami časoprostorových animací vztahů mezi vnímáním a myšlením, realizovanými skrze reverzní, cyklické, zrcadlové či repetitivní systémy…
„Mediem japonského malíře je monochromní tuš sumi, nanášená měkkým špičatým štětcem a jen občas doplňovaná přírodními pigmenty nebo stříbrem, zlatem, slídou, černým lakem a bílým práškem gofun…
Cyklus Jána Kekeliho Život se skládá z nepatrných dotyků osamocení je na první pohled cyklem různorodým. Autor na jedné straně pracuje s digitální fotografií, jíž ztvárňuje víceméně klasické pohledy do interiérů…
Od 70. let se jedním z prvních center fotografické revoluce stal východoukrajinský Charkov. Proti vládní estetice se postavili Boris Michailov, Sergej Solonskyj, Sergej Bratkov, Evgenij Pavlov, Oleg Maliovanyj a mnozí další fotografové, kteří rozvíjeli nová pravidla hry – experiment, smělost, sebevyjádření, sociální realismus a syntézu s jinými uměleckými prostředky…
Matěj Skalický je autorem, kterého vede především jeho vizuální intuice a přirozená senzibilita. Jeho tématem je svět sám ve své nejčistší podobě, vyjevující se především tam, kde se přirozeně pohybuje sám fotograf, což je v tomto případě krajina, příroda, lesní nebo venkovské obydlí…
Ve své postupně se rozvíjející sérii Cluster/Seskupení vytváří Viktoria Binschtok shluky fotografií (dvou, tří a více). Ty se sestávají vždy z jednoho staršího snímku z jejího archivu a dalšího (nebo dalších), které vznikly rekonstrukcí obrázků nalezených prostřednictvím internetového vyhledávače…
Fotografie Aleny Kotzmannové (1974) jsou záhadné jak na první pohled, tak i z hlediska důkladnější interpretace. Jejich zřejmě nejzákladnějším znakem je subtilnost, spočívající jak v osahávání si hranic skutečnosti, tak i v jemně spletité hře s hranicemi a zákony fotografie…
Snad jen tato velmi obecná definice může uspět i dnes poté, co symbolický jazyk prodělal takové změny, že zůstává otázkou, zda o něm lze vůbec ještě hovořit. Graig Owens, který se zabýval tématem příbuzným symbolismu — alegorií, respektive tím, co nazval „alegorickým modem“ současného umění, charakterizoval posun novodobé alegorizace od původního významu [z řeckého allegoreo— jinak mluvím) tak, že v novodobém smyslu již alegorie neznamená něco tajného, nejasného či ezoterického, ale spíše něco navíc, co se přiřazuje k původnímu smyslu…
Skupina, jejíž název (zkratka) je tvořen prvními písmeny příjmení tří umělců: Tatjana Arzamasova (1955), Lev Evzovič (1958) a Jevgenij Svjatsky (1957). Tvůrci střední generace, původem z Moskvy, se jako skupina spojili již v roce 1987…
V eseji napsaném roku 1967 nastínil francouzský filozof Michel Foucault koncept heterotopie. Heterotopií je místo, v němž se v rámci určitých definovaných a uspořádaných hranic, a navzdory původnímu určení, mohou vyskytnout různorodá a často protichůdná využití…
Nahé ženské tělo, schoulené na bíle povlečené posteli – mezi barevnými polštáři, červenými a bílými s potiskem růžových květů a lístků, z něhož vidíme pouze rozlehlá narůžovělá záda a prameny hnědých vlasů: fotografie, která na obálce otevírá katalog fotografií Holanďanky Phoebe Maas, nazvaný Moments In-Between (Okamžiky mezi), patří k těm nejmalířštějším z celé kolekce…
Je možné tvrdit, že přístup každého z autorů využívajících fotografii zvýrazňuje (ať už záměrně či mimovolně) některý z rysů charakteristických pro fotografické médium…
Hynek Alt a Aleksandra Vajd, Čech a Slovinka, jsou partnery nejenom ve fotografii, ale i v životě. V akademickém roce 2002/2003 vedli na pražské FAMU, kde oba absolvovali magisterské studium oboru fotografie, workshop nazvaný Autorská kniha…
Dílo Delphine Kreuter tvoří rozličné fotografické fragmenty, vyňaté z běžných situací, stejně jako z naaranžovaných scén, které nejsou nikdy zcela kompletní. Je tvořeno ze zraněných, rozpůlených, oddělených obrazů, jež jsou rovnocenné nositelům různých potenciálních vyprávění; vyprávění, které ve skutečnosti mohou být, ve smyslu svého utváření, specifická, subjektivní, okamžitá, avšak ve smyslu své signifikace naznačují širší kulturní rozpor…
Kultura Balkánského poloostrova, Bosny a Hercegoviny obzvláště, je tvořena unikátní historií a předivem autentických tradic. Umění, které z tohoto prostředí vyrůstá – včetně fotografie – tyto pradávné kořeny, byť se to na první pohled nemusí vždy zdát, důsledně ctí…
Na obálce polského společenského magazínu Przekrój z 13. května 2003 byla otištěna fotografie z války v Iráku. Na tom není nic neobvyklého – válečné konflikty, přírodní katastrofy a společenské skandály patří k mediálně vděčným tématům…
Mladá americká fotografka Beth Block teprve nedávno (v roce 2001) dokončila studium Fotografie a souvisejících médií na School of Visual Arts v New Yorku. Americkému publiku se doposud představila na několika kolektivních výstavách v NY, Kalifornii a Texasu…
Fotografické portréty Pauly Mikloševićové shromážděné v cyklu Ideal Place připomínají postupy vizuální antropologie či příbuzných sociologických výzkumů. Jejich cílem je zachytit podoby a myšlenky mladých lidí z Východní Evropy, do nichž by se zřejmě měla promítnout jejich životní zkušenost i historie místa a jeho současné peripetie…
Nizozemský fotograf Paul Bogaers pracuje se svými díly jako s hádankami, které vytváří skrze kombinace různých vizuálních sdělení, a následně je předkládá divákovi. Nepoužívá jen své vlastní fotografie, nýbrž obchází bleší trhy a bazary, na nichž nachází inspiraci a materiál, se kterým dále pracuje – staré pohlednice, amatérské rodinné fotografie neznámých lidí, ilustrace z časopisů a knih…
Představovat pouze dva projekty Jiřího Černického z poslední doby, a to hlavně kvůli tomu, že v nich využívá fotografii, znamená potlačit charakteristickou šíři jeho tvůrčího záběru i jeho osobní uměleckou historii…
Těžko postřehnutelné detaily, obyčejné věci a jevy, které pro jejich každodenní přítomnost opomíjíme nebo je registrujeme pouze s povrchním zaujetím, jež však mají svoji hloubku a vážnost…
Rozhovor Kataríny Uhlířové s Máriem Bihárim, fotografujícím nevidomým hudebníkem, o spolupráci s dokumentárním fotografem Björnem Steinzem na společných projektech
Kudy vedla, Mário, Vaše hudební cesta do Prahy?
Mário Bihári: Narodil jsem se v Malackách na Slovensku…
František Drtikol (1883–1961) se ve své době stal uznávanou osobností uměleckého světa. S fotografií byl úzce spojen od samého začátku 20. století až do poloviny třicátých let…
Úvodem je třeba říci, že Július Koller není fotograf a fotografie je pro jeho dnes neobyčejně populární foto-mediální tvorbu spíše nosičem než médiem. Technicky je autorkou Kollerových fotografií jeho partnerka Květoslava Fulierová; Koller je jejich aktérem, jejich dostředivou silou a skutečným médiem…
Pro člověka, který se stejně jako já zajímá o vývoj fotografie ve službách vědy a psychiatrie v 19. století, je jistě nejzajímavějším aspektem díla fotografky Michal Heiman způsob, jakým tyto podivné, bolestné a mnohovrstevnaté snímky nechává znovu ožívat, nabývat nového smyslu a nabourávat vžité představy o tom, co je dokumentace a svědectví, terapie a manipulace, věda a umění…
Irský umělec Gerard Byrne se věnoval po dobu deseti let fenoménu Lochneské příšery. Výstupem projektu se stala nejen výstava, ale také rozsáhlá kniha s názvem Gestalt Forms of Loch Ness, ve které se více odhalují další významové vrstvy a autorova systematická koncepce…
„Nechtěl jsem jít do džungle a snažit se podávat nějaké zprávy jako to dělají etnografové o jiných kulturách. Místo toho jsem tento pohled převrátil a podíval se na dědictví mé vlastní kultury,“ říká Christoph Keller…
V sérii fotografií Wrong dánského fotografa Asgera Carlsena se prolíná relativně „nevinná“ forma rodinné fotografie s manipulativními zásahy. Fotografie nesou všechny formální i obsahové rysy momentky…
Ve svých početných fotografických projektech se Ryan Thompson věnuje otázce důvěřivosti – čemu všemu jsme ochotni věřit – a rozebírá podoby víry v oblasti vědy, pseudovědy a magie…
Američan Ralph Eugene Meatyard (1925–1972) působil jako optik v Lexingtonu v Kentucky. Fotografoval ve volném čase a roku 1954 ho přijal tamní Camera Club. Mohl být považován za podivína, jenž naráz vyvolával sklizeň uplynulých dvanácti měsíců a zároveň opatroval sbírku odpadků (pro něj ovšem surreálných propriet)…
Žijeme v době postprodukce, tedy dodatečných úprav fotografie grafickými prostředky nebo digitální editací. Jde o dvojsečnou zbraň těch, co touží po technické dokonalosti a zároveň silném emotivním zážitku z uměleckého díla…
6. ledna 2011 byl programátor a internetový aktivista Aaron Swartz zatčen poté, co prostřednictvím sítě MIT tajně stáhl značné množství vědeckých článků z databáze JSTOR. V souvislosti s touto událostí na něj byla v červenci 2011 podána federální žaloba vinící ho z řady závažných zločinů…
Rhea Karam (nar. 1982) žije v New Yorku. Za prvním fotografováním zdí se ale vypravila zpět do rodného Libanonu. Později pokračovala v Egyptě. „Cítila jsem potřebu dokumentovat tato pomíjivá svědectví o životě kolem, utvořit záznam důležitého historického období…
Velká část z padesáti let politické historie Itálie je bezpochyby zahalena tajemstvím. Některé z jejích příběhů a událostí, ať již veřejných, či soukromých, významných, či druhořadých, zůstávají nevypovězeny, zavrženy, v některých případech seškrtány cenzurou…
Polská dokumentární fotografie 80. a 90. let je dodnes širšímu publiku neznáma a ve své době se jí bez nároku na širší uplatnění věnovalo jen několik málo fotografů. Po roce 2000 se ale i v polském prostředí objevuje řada výrazných dokumentaristů, z nichž jmenujme aspoň Piotra Szymona, Kubu Dabrowského, Rafała Milacha, Ulu Tarasiewicz, Mariusze Foreckého, Andrzeje Kramarze s Veronikou Lodzinskou, Tomasze Wiecha, Jana Brykczynského a skupiny jako jsou Sputnik Photos nebo NAPO, kteří také záhy začali vyhrávat prestižní mezinárodní soutěže…
Fotografie Jana Jindry z 80. let mají svébytné místo v kontextu tehdejší české momentní fotografie. Přestože velká část z nich vznikala ještě během Jindrova studia na FAMU, velice často narušují dobové kánony, se kterými byla tehdejší česká fotografie spjatá…
Blíží se devátá večer. Stojím naproti dveřím na toalety na jedné z chodeb Pinčukova centra pro výtvarné umění. Na čele mám připevněnou webkameru, která přenáší vše, co se děje přede mnou, do výstavního prostoru…
„Tímhle způsobem, myslí si člověk, když panorama pomalu do kruhu obchází, je nám tedy předváděna minulost. Spočívá ve zfalšování perspektivy. My, kteří jsme přežili, se na všechno díváme shora, v jednu jedinou chvíli, a přesto nevíme, jak se to doopravdy seběhlo…
„Ivan Kyncl fotografii obětoval vše. I život.“ zněl nadpis ohlasu zpřístupnění pozůstalosti k 30. výročí Charty 77. Coby divadelní fotograf se totiž v tenatech exilových úspěchů dopracoval předčasné srdeční zástavy…
Trevor Paglen (nar. 1974) je americký umělec a aktivista, spisovatel, investigativní novinář, výzkumník, fotograf a zeměpisec. Ve svých pracích nově definuje soudobou dokumentární fotografii, fotografii krajiny a válečnou fotografii…
S Ericem jsem se poprvé potkal v jeho pařížském studiu letos na jaře v rámci kurátorského výzkumu tamní scény. Jeho dílo jsem znal z pár obrázků, které mi utkvěly v nekončící záplavě newsletterů z e-fluxu, které dennodenně zaplňují mailovou schránku snad každého s interesem v současném umění…
Když nechal libanonský umělec a dokumentarista Akram Zaatari v kasselském parku vyhloubit do země díru, vložit do ní krabice s malovanými „fotografickými“ objekty a zalít je betonem tak, aby nad zemí čněla pouze ocelová výztuž jako monument, deklaroval tím své stanovisko týkající se vztahu fotografie a archivu…
Endcommercial je projekt tří autorů, kteří popisují a mapují fragmenty města. Filozof jazyka Dr. Wolfgang Scheppe, bývalý profesionální skateboardista, editor a grafik Florian Böhm a filmař a dokumentarista Luca Pizzaroni od roku 1997 systematicky zobrazovali identické detaily New Yorku a dalších měst…
Zkratka M+M označuje tvůrčí spolupráci dvou německých umělců Marca Weise (1965) a Martina de Mattii (1963). Jejich tvorba má široký záběr a fotografie je jen jedním z médií, která autoři využívají…
Zbyněk Baladrán (1973) je sběratelem filmového materiálu. Zásadní přelom v jeho práci začal inzerátem, který si podal v roce 2003. V první fázi nasbíral zhruba 16 hodin filmů nejrůznějších žánrů, paralelně začal provádět rešerše obsahových souvislostí, které končí audiovizuálními střihovými filmy o mnoha vrstvách…
Někteří filozofové nás s varováním upozorňují na kompresi času, minulého, přítomného a budoucího, a s tím související virtualizaci obrazu, (fotografického obrazu), který chápou jako „rozšíření optické šíře“ jevů reálného světa…
Pokud bychom hledali autora, který vytváří fotografické deníky nejen působivé a efektně líbivé pro publikum, ale především s hlubokým obsahovým přesahem, jistě bychom museli narazit na slovenského fotografa maďarského původu Viktora Kopasze…
Název fotografického cyklu dánských autorů Nicolaie Howalta a Trine S_ndergaarda „How to Hunt“ (Jak lovit) je zřejmě ironický, jelikož se opravdu nejedná o loveckou příručku ani dokumentární popis lovu…
Londýnská vizuální umělkyně Sarah Pickering vyvolává v posledních letech poměrně slušný rozruch na současné britské fotografické scéně. Tato absolventka Royal College of Art (2005) a nositelka několika prestižních uměleckých cen si při vytváření velkoformátových fotografií počíná částečně jako šamanka či lékárnice a trochu jako barmanka…
slova pilota lunárního modulu Apolla 11 Buzze Aldrina, kterými popsal měsíční krajinu. Slova, která mohou vytanout na mysli při pohledu na fotografie krajin Steffi Klenz. Ano, pustina, nečekaně rozlehlá, jen hory hornin exotických barev v unylém nezemském světle…
„Paramnézie“ je definována jako „deformace paměti při níž dochází k záměně vysněných představ a objektivní zkušenosti.“ Jde tedy doslova o duševní kolizi skutečnosti a fikce, která se v podstatě stává novou osobní pravdou…
Pláž je místem hluku a shonu: děti pobíhají mezi mořem a svými rodiči, nebo si hrají v písku. Dospívající mládež si užívá volného času a poslouchá hudbu, pláží křížem krážem brouzdají prodavači, nabízející nápoje, občerstvení či suvenýry…
Pod holandskou značkou WassinkLundgren se skrývá dvojice, kterou příznačně tvoří Thijs groot Wassink (nar. 1981) a Ruben Lundgren (nar. 1983). K uměleckému spojení došlo na Utrechtské umělecké škole, i když ani po opuštění rodné vlasti nezanevřeli na svoji uměleckou spolupráci, kterou museli následně přesunout do obrazového rozhraní Skypu…
„Oslava abstraktní lidskosti se v jakékoli politické situaci stává oslavou důstojnosti pasivní oběti. To je konečný důsledek přivlastnění fotografického obrazu k liberálním politickým cílům; utlačovaní dostávají falešnou subjektnost, ač takový status si mohou zajistit pouze oni sami zevnitř…
Alfredo Jaar se již přes třicet let zabývá mechanismy, s jejichž pomocí masmédia strukturují poznání tak, aby mohlo být využito k ideologické manipulaci, a zkoumá možnosti umělecké činnosti v oblasti kritických intervencí a strategií odporu…
Literatura o sociologické fotografii není početná. Existuje vůbec nějaká sociologická fotografie? Jednu z odpovědí dávají fotografie Pavla Štechy, ilustrující zprávy o sociologických průzkumech měst i větších lokalit (např…
Recently a friend told me that lately she was feeling confused because she was struggling, wondering if the universe or world we live in is a safe place. Is it a place that cares, a place that looks out for our best interests and cradles us? I was bewildered by this question, because I have always thought that the world is indifferent to us…
„I can listen to it all the time,“ říká Urvi sedící na předním sedadle stojícího auta. Divák pozoruje, jak na přehrávači zapíná píseň, již poslouchá stále dokola. „But I don’t feel the rhythm in here,“ dodává k tomu a divákovi postupně dochází, že ono zde, kde se Urvi nachází, zároveň vytváří protipól jakéhosi jinde…
Přestože by se mohlo zdát, že ve své poslední knize The Cars se Wolfgang Tillmans obrátil k takovému užití fotografie, které známe z přelomu 60. a 70. let 20. století, ve skutečnosti je jeho uchopení od typologicky orientované konceptuální fotografie značně odlišné…
Původ Edgara Martinse (1977) představuje důležitý klíč, který podstatným způsobem ozřejmuje specifický charakter jeho tvorby. Vytříbený cit pro dokonalou kompozici, řád, rytmus a detail i technické zpracování snímku vycházejí ze životní zkušenosti odrážející pulsující, multikulturní charakter i tisícileté tradice jihočínské provincie a zároveň bývalé portugalské kolonie Macao, kde od raného dětství vyrůstal…
„Tento cyklus představuje v rámci mé umělecké práce naprostou odchylku a nesouvisí s žádnými dalšími díly, které jsem kdy dělal, a zřejmě ani v budoucnu se k něčemu podobnému nevrátím…
Píše se rok 1976. V čele Polska stojí Edward Gierek, zastánce myšlenky vzniku socialistické konzumní společnosti. Automobily značky Fiat 126p už tři roky sjíždějí z montážních linek polských továren a za tu dobu se stačily proměnit v zásadní nástroj oficiální propagandy…
Devět pracovníků mělo k dispozici celkem tři automobily – bílou a modrou Škodu 110 a šedomodrý Renault 16. Sledování převzala druhá skupina tvořená devíti příslušníky tajné policie…
Na parkovišti za budovou vídeňské Secese se v roce 2001 objevilo sedm škodovek se slovenskými espézetkami. Zaparkoval je tam Roman Ondák. Auta si pronajal od známých za peníze z rozpočtu na výstavu a přejel s nimi z Bratislavy do Vídně…
V některých společenských kruzích je auto módním doplňkem stejně jako drahá kabelka. Máte-li dostatek peněz, očekává se, že investujete do drahého auta, abyste potvrdili vaši movitost…
Společný výstavní soubor Dome Zero – Budoucnost, která se nestala fotografa Šimona Levitnera a designera Davida Střelečka, umělců tak mladých, že první ještě studuje na Katedře fotografie Filmové a televizní fakultě múzických umění v Praze a druhý v Ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové tamtéž, se do časopisu Fotograf nedostává kvůli pouhému zájmu o detaily automobilových karoserií a už vůbec ne pro zastřešení jejich výstavy v pražské Galerii Jelení loňským Fotograf Festivalem…
Představa prosperity související s pokrokem, prosperity, která se skládá ze soutěživého hromadění majetku a individuálního úspěchu, byla v americké společnosti vždy mimořádně živá…
Po společné debatě s Lukášem Jasanským a Martinem Polákem nad náplní tohoto čísla a po krátkém bádání v jejich archivu jsme došli paralelně a přitom zcela souhlasně k tomu, že původně k publikaci zvažovaný cyklus Kuranda (1998), který se automobily zabývá nejsystematičtěji, je vlastně v tomto ohledu pouhou špičkou ledovce…
V rámci projektu The Atlas Group (1989–2004) shromažďoval libanonsko-americký umělec Walid Raad dokumenty vztahující se k současným dějinám Libanonu. Raad prezentuje výstupy The Atlas Group jako kolektivní práci a autorství připisuje několika fiktivním postavám…
Fotografie aut mají svoje různé, poměrně jasně definované žánry, ale jejich obdivovatelé, stimulovaní mytickými příběhy značek, často v nostalgii po starších formách maskulinity, většinou všichni koukají po potvrzení lidské výjimečnosti v konstrukčním závodě s přírodou, po vytouženém ztělesnění síly, rychlosti a elegance…
Momentní fotografie je především o vyhlížení hledáčkem, ať už na ulici, nebo z okna bytu, případně skrze okýnko auta a autobusu. Bylo by vlastně s podivem, kdyby Bohdan Holomíček při své vyhlášené produktivitě auta a z auta nefotografoval…
Žádný technický výrobek se netěší takové pozornosti veřejnosti jako automobil. Bezpečně ovládat automobil se snadno naučí i naprostý laik, aniž by věděl nebo se zajímal o to, co se skrývá pod kapotou karoserie…
Fotografie v knihách cestopisných reportáží autorské dvojice Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda bezpochyby výrazně formulovaly několika generacím čtenářů pohled na vzdálené kouty světa…
Cyklus fotografií Dočasná setkání Jolany Havelkové vznikl vlastně až v temné komoře: posunem negativu mimo rovinu ostrosti zvětšovacího objektivu se kontury předlohy zvláštně rozostřily, zahalily, přitom se však nerozpadly do černobílých skvrn ztrativších souvislost s původním „(před)obrazem“, spíše byly jakoby přetaveny do zcela nového tvaru…
Výstava Dity Pepe v pražské galerii Velryba v lednu letošního roku vzbudila neočekávaný ohlas. V aranžovaných dvojportrétech žen z rozličného prostředí, kde sama hraje „tu druhou“, dokázala spojit v hravé nadsázce dva protikladné principy poválečné fotografie, vnímavý přístup „humanistického“ ražení a fabulační inscenovanou fotografii…
Práce newyorské fotografky izraelského původu Lili Almog (*1961) lze považovat především za způsob interpretace sociologických a psychologických jevů. Svědčí o tom i jedna z posledních sérií jejích fotografií nesoucí název Bedroom Sequence, v níž Lili Almog zachytila podobu několika desítek newyorských žen nejrůznějších profesí i věkových kategorií…
Fotografie vzniká v polovině devatenáctého století na půdě vědeckých diskursů přesnosti a klasifikace. A zároveň s tím jak se nové médium utváří na principech zažitého uspořádání času a prostoru, obrazy jakoby se pokoušely „doslovně“ ilustrovat filosofickou a vědeckou představu světa a jeho jevů jakožto definovatelných, popsatelných a roztříditelných…
Fotografka Soody Sharifi (1955) je íránská umělkyně, která již přes třicet let žije ve Spojených státech. Ve své práci tematizuje prorůstání muslimské společnosti importovanými západními vlivy i její přirozený vývoj v čase…
Pod značkou, která zní trochu jako přezdívka dýdžeje, se ve skutečnosti skrývá zkrácená forma jména Emily-Jane Major. Tato mladá britská vizuální umělkyně, jejíž profesní zájmy oscilují mezi světem umění a oblastí sociálních věd, genderových studií a antropologie, se ve své práci zabývá lidskou bytostí v obecnější rovině…
Na fotografické knihy Václava Jana Staňka (1907–1983) lze dnes narazit v policích mnoha českých antikvariátů. Jeho kdysi velmi oblíbené fotografické knihy byly vytlačeny jinými publikacemi, aktuálnějšími z hlediska vědeckého poznání i techniky fotografického záznamu…
I když je neoavantgardní umělec Peter Bartoš (1938) radikální postavou slovenské umělecké scény, jeho tvorba je dodnes zpracovaná pouze částečně. Je to těžko dostupný autor, který informace o své práci sdílí selektivně…
Jakub Skokan a Martin Tůma obvykle pracují pod společnou signaturou BoysPlayNice. Fotografují pro výrazné české architekty, designery, módní návrháře. Vedle toho přenášejí zkušenosti z užité a designerské fotografie do volné tvorby…
„Fotograf dnes míří na opravdové šelmy, obklíčené a příliš vzácné, než aby mohly být zabity. Střelné zbraně se proměnily ve fotoaparáty v této seriózní komedii ekologického safari, jelikož příroda přestala být tím, čím bývala – tím, před čím lidé potřebovali ochranu…
Před několika lety se Pavel Sterec (*1985) rozhodl uspořádat výpravu do světelné rezervace na česko-polském pomezí. Výběr jejích účastníků podmiňovala představa, že půjde o osobnosti odlišného zaměření a vědění…
WAM (World Agricultural Museum / Světové muzeum zemědělství) je site-specific projekt, který využívá historického tropu, jímž je kabinet kuriozit, ke zkoumání zavádění biotechnologie do farmaření…
PET lahev s nealkoholickým nápojem se stala jedním z vizuálních leitmotivů dynamicky se rozvíjející oblasti současného umění, kterou jsme ještě před pár lety trochu nejistě nazývali post-internet, zatímco dnes (snad ještě s menší důvěrou v normativní sílu obou pojmů) mluvíme o spekulativním realismu a objektově orientované ontologii (OOO)…
Na příkladu Simone Nieweg (*1962) můžeme dobře vidět, jak je vnímání každého díla podmíněno místem a časem i zkušeností diváka. V české fotografii byly v letech 1948–1989 upřednostňovány jiné přístupy než v západní Evropě…
Během svého magisterského studia (2011–2014) na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem (v ateliérech fotografie a intermediální tvorby) absolvoval Petr Košárek zahraniční stáž na neapolské Accademia di Belle Arti…
Ferdinand Bučina (1909–1994) sledoval vztah člověka a přírody v různých politických režimech, v centrech i v zapadlých vsích. Ať už prodával své fotky do meziválečných periodik, nebo fotil pro socialistické výpravné obrazové publikace, na většině fotografií tu lidé intenzivně participovali s okolním živoucím světem…
Vnímám-li slovenského umělce Michala Kerna jako solitérního běžce na sněhu1 nebo celoročního chodce – stopaře2, který pozorně sledoval veškeré i ty nejméně nápadné stopy, procesy a změny ve svém okolí, je pro mne zároveň i tím, který v krajině Nízkých a Vysokých Tater své efemérní stopy záměrně zanechával…
To write about Michael Pfisterer means to become a critic of science. But of a science, about which no-one knows anything and ranging from a bee to Boeing, but is governed by a single, very stubborn and enigmatic scientist…
Máme-li si představit moderní stavbu, jaké aspekty jejího architektonického řešení nám vytanou na mysl? Budou to jistě spíše ty znaky, které budovu od jejího okolí odlišují, než ty, které jsou společné všem budovám…
Belgická fotografka Annemie Augustijns (1965), absolventka studia fotografie a filmu na Akademii sv. Lukáše v Bruselu, od roku 2000 objíždí se svým velkoformátovým fotoaparátem státy střední a východní Evropy, které se před sedmnácti lety zbavily komunistické totality a dnes jsou novými členy Evropské unie: Polsko, bývalou NDR, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko…
Päť fotografických súborov tandemu poľských autorov Andrzeja Kramarza a Weroniky Łodzińskej, ktoré sú súčasťou myšlienkovo aj obrazovo kompaktného projektu Home, približuje niekoľko typov viac či menej bizarných ľudských obydlí, niekedy veľkoryso, starostlivo a dlhodobo zariaďovaných, inokedy, naopak, úplne provizórnych…
Jak moc jsou tvé fotografie dokument mizící reality a jak moc to jsou bezčasé „obrazy“? Na pomyslných vážkách mezi věcně popisným zachycením reality a jakýmsi vnitřním snovým pohledem se přikláníš spíše k tomu druhému?
To, co jsme ztratili, ještě znejišťují naše vzpomínky. Všeprostupující teskná touha v konečném důsledku vyznačuje spojnici mezi přítomností a tím, co je ztraceno, co chybí a také snad čeho litujeme…
Základní pravidla zaručující podle Lenky Klodové vydavateli pornografického časopisu úspěch u čtenářek zní:
1. Dělej, že ji miluješ.
2. Ona je ta jediná a je jedno, jaká je…
Slava Mogutin je umělcem jehož tvorba vyrůstá ze souběhu různých kulturních a dějinných tradic. Pracuje s nejrůznějšími médii – od fotografie a videa až po poezii a performanci – a ze střetu rozličných řádů zobrazení kouzlí prchavé erotické jevy…
Většina Evropanů vnímá Spojené státy během ultrakonzervativní vlády George W. Bushe jako prudérní stát, kde se desítky miliónů lidí pobuřují nad letmo odhaleným ňadrem zpěvačky Janet Jackson v přímém televizním přenosu, kde se bojuje za zákaz vyučovat Darwinovu evoluční teorii, kde jsou cenzurovány výstavy s provokativními díly a kde stále více mladých lidí dobrovolně dodržuje pohlavní abstinenci přes sňatkem…
„Všechno je erotický, ne?,“ opáčil svým tázavě nevinným způsobem Adam Holý, když jsem se ptal, co mají společného jeho lehce ledabylé fotografie přírody s akty focenými ve stylu amatérské S/M produkce…
Claudiu Cobilanschi se pohybuje na hranici umění a žurnalistiky, z novinářské praxe si přivlastňuje způsob agitace a jako umělec překračuje hranici média a předestírá divákovi celost a komplexitu problému ve vztahu k sobě samému jako k člověku…
Jedním z aktuálních problémů fotografie je hledání a definování vlastní identity. Čím fotografie v dnešní době je a jak se mají její tvůrci vyrovnat se 170 letou historií tohoto média…
Petra Skoupilová (1944) vystudovala reprodukční fotografii, její cesta k volné tvorbě však byla pomalejší. Přes práci sekretářky v hudebním vydavatelství Supraphon se dostala počátkem 70…
Byl večer. Vystoupila jsem v Líšni na zastávce „U Setínku“ a šla směrem k našemu domu.
Po pár krocích jsem uslyšela několik hlasů v mé oblíbené zahradě. Vždycky tady byla k zahlédnutí všemožná zelenina v pečlivých řádcích, každý rok jiné barvy a druhy kytek, odlišné uspořádání záhonů…
Různým skupinám lidí jsou rozdány instrukce, v nichž je zabudována premisa, která tak či onak přispívá ke tření buď mezi samotnými členy skupiny, nebo při kontaktu skupiny s okolím…
Ahmed Abdi (narozen 1983 v alžírském Alžíru, kde též žije) navštívil Českou republiku na sklonku roku 2006. Většinu svého pobytu strávil v Brně a v Praze.
For my Replaced-Brno-2006 project I chose five performances by five artists, which had taken place in Czechoslovakia in the 1970s and 80s. The main criterion for the selection was that their performances had taken place (or could have taken place) in public spaces…
Není to tak dávno, co se Martina Zeta ptala jeho dcera (tehdy jako dítě základní školou povinné), jak má odpovědět na otázku: „Čím je tvůj tatínek?“ Tuším, že dotázaný poradil své dceři, ať do domácí práce napíše, že otec je sochařem, nicméně i on samotný patrně váhal…
Oddaná silná něžná i moudrá Koho by to mohlo překvapit
S jakým šarmem dokáže vyléčit manželovy bolístky
Rozesmát plačící děcko
Její výhradní prací je být matkou na plný úvazek
Rodina nadevše
Superžena
3 děti muž a prádlo na šňůře
Superžena
Není pochyb že i do práce to stihne včas
Je živoucí zázrak Hotový klenot
Chlapci měli byste smeknout Před touhle superženou
Nelze to zpochybnit Nelze to popřít Fakt zůstává faktem
Ona je superžena a tím to hasne
Říkejte si tomu intuice říkejte si tomu nesmysl
Ale ženskému doteku se ani zdálky nic nevyrovná
Krása z ní tryská navenek i uvnitř
Když se hodí do gala je z ní kočka jakou bys těžko pohledal
Je ti dobře známo
Že je profi řidička učitelka šéfkuchařka i zdravotní sestra
A životním zkouškám jimiž jí osud častuje se ona staví čelem
My všichni jsme jedna
Hrdinou zůstává
neopěvovaná
Superžena
Melinda Schneiderová (překlad Věra Chase)
V roce 2002 na ploše billboardů umístěných ve více než tuctu největších polských měst představila galerie Outdoor Gallery AMS projekt Elżbiety Jabłońské nazvaný Gry domowe (Domácí hry)…
„Je to nový způsob nahlížení na svět.“ [ref] Instagram. [online]. 28.3.2014 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://instagram.com/# [/ref] Tímto heslem je ukončen krátký text na webu aplikace Instagram, který popisuje princip, na kterém služba funguje…
Jerzy Oleka jsem poznal koncem 70. let. Platil za ambiciózního intelektuála, který se neomezuje na fotografování. Byl redaktorem čtvrtletníku Fotografia a řídil vratislavskou galerii Foto-Medium-Art…
Britská umělkyně Julie Cockburn není fotografka, s fotografií ale pracuje jako se základním stavebním prvkem své tvorby. Obchází vetešnictví, garážové prodeje, bleší trhy a skupuje zde staré fotografie, případně pohlednice i malby…
Způli zakryté, ale beztak zřetelně viditelné reprodukce obrazů mondénní modernistky Tamary Lempické na dvou snímcích mladé české umělkyně Kateřiny Zochové nás opravňují vzpomenout styl art deco…
Multimediální sochař Jakub Nepraš se během uplynulého desetiletí zařadil mezi mezinárodně nejvyhledávanější umělce českého původu. Od dokončení přelomové animace Babylon Plant (2006) v závěru studií na pražské Akademii výtvarných umění v Praze kontinuálně rozvíjí koncept kombinace materiálového prostorového objektu a video textury…
Ať už to přijmete, či odmítáte, není tomu vyhnutí.“
Jörg Sasse
Jörg Sasse studoval v letech 1982–1987 na Staatliche Kunstakademie Düsseldorf v ateliéru Bernda and Hilly Becher, který dal vzniknout dnes proslulé „düsseldorfské škole“ fotografie…
K nejmladším, avšak chronicky zaneprázdněným a hekticky tvořícím zástupcům francouzsko-švýcarské fotografické provenience patří Maxime Guyon. I on, stejně jako řada dalších autorů zastoupených v tomto čísle magazínu Fotograf, vytváří své vlastní „umělé světy“ na základě svěží reflexe toho, co nám v oblasti vizuální kultury nabízí naše současnost…
Umělecké postupy fotografky Mashi Ru jsou pevně ukotveny ve vědecko–technickém vzdělání. Vystudovala totiž matematiku a informatiku na Moskevské státní univerzitě L. V. Lomonosova a v roce 2011 obhájila doktorát na Technické univerzitě v Eindhovenu…
Název Paralelní reality zní trochu jako titul knihy se science fiction tématikou. Jenže v mnoha ohledech svět, ve kterém žijeme, dávno předčil i ty nejodvážnější fantazie autorů vědecko-fantastické literatury…
Na konci své knihy K dialektice moderny a postmoderny. Kritika rozumu po Adornovi, [ref]Wellmer, Albrecht. K dialektice moderny a postmoderny. Kritika rozumu po Adornovi, Praha: Dauphin, 2004, přeložil David Mik…
Slavnou přednášku o nanotechnologii a nanostrukturách, jež se konala v roce 1959 na výroční schůzi Americké společnosti fyziků na Caltechu, nazval Richard Feynman, jeden ze zakladatelů nanotechnologie, Tam dole je spousta místa (There´s plenty of room at the bottom)…
Co znamená „všímavost“ ve světě, který přestal věřit v záhady? Co je v takovém světě ještě hodno pozornosti? Nebo řečeno jinak: co vidí rozumný, objektivní a duševně zdravý člověk, když je vystaven klamným obrazům?
Představte si, že se procházíte v přírodě a všechno, co vidíte, vnímáte jako náhodné seskupení bezvýznamných objektů, s nimiž manipulují abstraktní síly, které popisuje moderní věda…
Po zhruba patnáctileté bezvýhradné dominanci fotografického obrazu coby nositele vizuální informace internetové éry došlo k jeho částečnému ústupu z výlučné pozice do ústraní. Snímky, jež v minulých dvou dekádách zaplavily dynamicky se rozvíjející internetovou síť, začaly být postupem času nahrazovány ještě přístupnější formou vizuální informace: obrazem dynamickým…
Fotografickému řemeslu se vyučil v Bielefeldu, poté vystudoval fotografii v Kolíně nad Rýnem. Od roku 1960 přednášel o fotografických postupech na Škole designu v Bielefeldu. V letech 1972–2002 působil jako profesor fotografie (se zaměřením na základy umělecké fotografie, fotografiku a generativní obrazové systémy) na bielefeldské Univerzitě užitých věd…
Symbióza vizionářských architektů s fotografy byla v 60. letech stejně tak láskou na první pohled, jako sňatkem z rozumu. Na základě okamžitého okouzlení i dlouhodobé pragmatiky začali příslušníci obou profesí úzce spolupracovat, aby těžko uvěřitelné architektonické fantazie díky možnostem fotografického média předložili v reálných kulisách…
Tammy Rae Carlandová se v celém svém díle zaměřuje na lidskou osobnost,
a proto jsou jejími objekty skutečná těla, skuteční lidé; ve svých pracích někdy zachycuje i samu sebe. Kromě toho používá fotografii jako médium performance, často zkoumá její vztah k inscenovanosti jako opaku civilnosti…
Ve fotografickém eseji Rod Manrique autor rekonstruuje různá období své rodiny z perspektivy archivu fotek od různých komerčních fotografů. Jejich snímky poté, co jsou rozvěšeny po zdech domu, tvoří instalaci, která se
v průběhu času vlivem fyzického i intelektuálního vývoje autora a jeho rodiny proměňuje, rodinné fotoalbum přímo vystupuje ze zdí domu…
Musíme si představit svět, ve kterém bude každá žena svrchovanou vládkyní nad svým vlastním tělem. V takovém světě ženy vskutku stvoří nový život, protože nebudou přivádět na svět jen děti (pokud se pro to rozhodnou a způsobem, jaký si vyberou), ale také představy a myšlenky nezbytné pro udržení, potěchu a proměnu lidské existence… Tím musíme začít…
Možná by to i bylo hezké, kdyby železná opona nevyrostla na řece Labi, ale dál – třeba až u Santiaga de Compostela. V roce 1945 by se Sovětská armáda prostě nezastavila uprostřed Německa – na půli cesty –, ale pochodovala by čile dál, do západu slunce, zakládajíc podél své trasy satelitní státy: Socialistickou republiku Francie, Italskou lidově demokratickou republiku, Spojené socialistické republiky Velké Británie a Irska…
Petra Vargová nepatří k umělcům, kteří zahlcují galerie stále novými a novými díly. Ani na jejích webových stránkách (petravargova.org), jež mapují již více jak dekádu práce, nenajdeme nepřehledné zástupy projektů, ale relativně malou, zato velmi heterogenní kolekci…
Jemné, ale s drápkem, krásné až na hranici únosnosti, perverzní, ale nepřekračující hranice dobrého vkusu. Práce Zuzanny Krajewské a Bartka Wieczorka svědomitě balancují na hranici, neustálé se vymyká definicím a svádí nebo oklamává nejistého diváka…
Žádná dvě slova nevystihují volnou tvorbu této umělecké dvojice přesněji než právě název jejich poslední samostatné výstavy v Museo Nazionale Alinari Della Fotografia ve Florencii – Dreams and Shadows…
Jen tak si leží, ztělesňuje celé dějiny umění nařasené na dvou květovaných křeslech, je necudně obnažená a přístupná hrátkám fantazie toho, kdo ji pozoruje: skandální Olympie Edouarda Maneta…
Příběh fotografie – titul, který všem, kdo se aspoň okrajově zajímají o fotografii, evokuje dnes již kultovní knihu Daniely Mrázkové. Tato kniha, poprvé vydaná v roce 1985, poutavě vypráví prostřednictvím životních a tvůrčích osudů významných osobností a mezních vývojových okamžiků o historii světové fotografie…
Intenzivně studovat příslušnou literaturu v knihovnách, pátrat v muzejních archivech, vyhledávat odborné konzultace a obvolávat pamětníky, anebo se naopak nikoho na nic neptat, spontánně vyrazit s kamerou do vzdáleného muzea a přes zákaz pořizování záznamů zde téměř guerillově natáčet…
Fotografie pocházejí z obrazových deníků s pracovními názvy Shadow play, Perform meditation, Cold, Any change, Kertelö, Underdog, 13_5_08 a Distanc of sympathy z období mezi lety 1992 až 2010…
Negativ nafocený v Kobyliské střelnici byl poničen v pražském fotolabu díky chybě v jindy spolehlivém stroji k vyvolávání filmů. Ukázal své vrstvy a přibližný obraz se narušil odhalením materiálu…
Série fotografií „Situace“ evokuje lineární řazení typické pro filmnebo komiks.Ať už na jednotlivé snímky nahlížíme jako na políčka filmového pásu nebo komiks, aktivně dotváříme „prázdná místa“, která se nacházejí mezi nimi…
Chodim tudy často a najednou nevim, ve kterym roce, v jakym tisíciletí tahle ulice vlastně žije. Stejně jako když ráno člověk vyleze nahej z postele a tělo chvíli čeká na kontext svýho života…
Zastávka Olšanské náměstí (Tram 5, 9, 26, 55, 58) z centra. Proti směru jízdy 100 m na křižovatku Táboritské a Ondříčkovy. Dále po Ondříčkově ulici, po 57 metrech vlevo.
Během jednoho roku jsem fotografovala průhledy z oken paneláku na Jižním Městě v Praze, ve kterém bydlím, a vytvářela jsem časové portréty části domu skrze jeho vnější prostředí…
Soubor velkoformátových barevných fotografií Citizen vznikl na základě předem stanovených bodů spojujících jednotlivé fotografie.Tyto body slučuje především snaha zobrazit různé formy moderního života ve velkoměstě v Čechách…
Panelové domy. Paneláky, ale také králíkárny, noclehárny, krabice… Žádná jiná místa, kde se denně pohybujeme a žijeme své životy, nevzbuzují tolik emocí, nálad, protichůdných názorů…
Asi před osmi lety mě při návštěvě nově otevřeného nákupního centra zaujal konflikt mezi mým ideálem veřejného prostoru a tím reálným, který je mi nabízen ke konzumaci. Především mě upoutalo relativně velké množství námezdní síly, která je v krátkodobém pracovním vztahu k zaměstnavateli, a hodně nakupujcích z chudších společenských vrstev…
Nic nebylo úplně jasné, ale půlden jsme naplnili nekonvečním jednáním. Stali jsme se turisty ve svém domovském městě. Kolektivně jsme se nechali vést Alvaerovou myšlenkou a dokonce se ani neptali po konceptu celého programu…
Zahalená Praha střežícípřirozenost svých obyvatel umožňuje vyprávětmnožstvípříběhů oměstě.V letech 2001 a 2002 jsem žil v Praze. Pracoval jsem zde na fotografiích, z nichž následně vznikla kniha Czech Eden (Aperture 2006)…
Jiří Křenek zaujal především souborem Hypermarkety (2000), kterým završil studium na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě.Díky němu získal Grant primátora Prahy na vytvoření souboru Městečka (2001–2002)…
Chatařství – Architektura lidských snů a možností Projekt Chatařství začal vznikat v roce 2000, nejprve jako fotografická instalace.V roce 2007 vyšla stejnojmenná publikace (nakladatelství Era) a od roku 2009 vzniká výtvarně dokumentární filmový tvar (producent Film a Sociologie), který by měl být dokončen počátkem roku 2012…
Vzpomínám si na svůj výlet do Prahy v roce 1991. Koupila jsem si tehdy levný ruský film, se kterým jsem zažila stav bezstarostnosti tak odlišný od mého dosavadního skromného studentského života…
Nikdy jsem se necítil být nějakým velkým dokumentaristou. Když ale v listopadu 1989 došlo ke zlomovým společenským událostem, cítil jsem potřebu zachytit něco z onoho neopakovatelného dění právě tímto způsobem…
Praha. Začátek 80. let.Přicházímjako student FAMU z východu Československa. Prahu neznám, pohlcuje mě úplně vším. Hodně se procházím, hltám očima různá místa a zákoutí, která mě oslovují…
V polovině osmdesátých let jsem měl chuť zkusit něco jiného.V té době jsem fotil především lidi – portréty, inscenované fotky v atelieru – a měl jsem pocit, že bych svou dobu měl ještě také nějak dokumentovat…
Den před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se tehdy třicetiletý fotograf Josef Koudelka vrátil z Rumunska, kde fotografoval Romy, téma, kterým se vedle divadelní fotogarfie intenzivně zabýval již několik let…
Město a jeho periferie byly pro Václava Chocholu stálým životním inspiračním vzorem, krajinou i celým světem, ve kterém nacházel vzájemné podobnosti, cestu k sobě i k ostatním přátelům…
Tmejovy fotografie města a periferie byly připravovány pro nerealizovanou publikaci Město pro Filmové nakladatelství Elmara Klosse, kterou měl editovat fotograf Karel Ludwig. Po roce 1948 však byly veškeré práce zastaveny, a tak se tyto fotografie dostávají do tisku po více jak šedesáti letech…
Umění vždy začíná v nenadálém dotyku se skutečností nezařazenou v racionální systém, vymknuvší se z něho, a obnažující proto senzibilitu ducha i mobilizující jeho síly, snažíc se jí zmocnit…
Projekt „Český člověk“ započala trojice fotografů Jan Malý, Jiří Poláček a Ivan Lutterer již na počátku osmdesátých let minulého století. Za Ivana Lutterera po jeho předčasné tragické smrti střídavě asistuje Daniela Horníčková nebo Jan Malý junior…
„Pokud jste byli konceptuálními umělci koncem šedesátých nebo počátkem sedmdesátých let, bylo víceméně jedno, co jste dělali, hlavně toho nesmělo být moc a museli jste všechno řádně zdokumentovat,“ řekl kdysi kritik Peter Schjeldahl…
V roce 2010 vystavila umělkyně Lenka Vítková (nar. 1975 v Českém Krumlově) v brněnském Café Steiner devět černobílých fotografií, na nichž zachytila zvětšený, z části i jednoduše formátovaný text, jak je běžným způsobem zobrazen v několikastránkovém textovém souboru otevřeném na ploše počítače…
Gratuluji, narodilo se vám ovoce. Vendula Knopová (*1987) končí studium fotografie na Fakultě multimediálních komunikací univerzity ve Zlíně a loni získala hlavní cenu v soutěži Frame…
Práce Borise Dornbusche je neuchopitelná jako „Prchavá vůně v tom okamžiku mezi otevřením víka a těsně před odstraněním plastové fólie displeje MacBooku Air zakoupeného před několika vteřinami“ (2012, z knihy YEAR OF THE MOON, 2013)…
Magda Stanová se dlouhodobě zabývá analýzou a kritikou fotografického média a uměleckého prostředí prostřednictvím přednášek, kreseb a textových komentářů. V posledních letech se snaží najít styčné body mezi uměleckou a vědeckou praxí a podrobuje analýze jak umělecké přístupy, tak i procesy jejich verifikace…
Evropské myšlení si v osvícenské době, jejíž vliv sahá až do současnosti, představovalo tělo jako dobře seřízený biologický stroj. Od té doby koncepce těla prošla dramatickými změnami až k představě těla jako dutého povrchu pokrytého kůží („tělo bez orgánů“)…
Kde hledat formu pro současnou vizuální poezii? To byla základní otázka, kterou si kladla autorka Barbora Toman Tylová (nar. 1981). Do vymezeného problému vstoupila z pozice grafického designu…
V dnešní éře snadného, masového a hektického zveřejňování je samo o sobě nezvyklé, narazíme-li na dílo, které vzniká s evidentní péčí a zůstává po léta nepublikované. Ale teprve to, zda má výtvor sílu oslovit, určuje, jestli nezůstane u pouhého raritního momentu…
Předpokladem práce americké umělkyně Shannon Ebner není dílo Eda Ruschae, jak bylo často připomínáno, ale spíš jeho interpretace, kterou začátkem devadesátých let představil Yves-Alain Bois…
V roce 2010 provedl tehdejší student Ateliéru fotografie Štěpán Pech na půdě VŠUP akci s názvem Vernisáž. Vytvořil fingovanou výstavu portrétů svých spolužáků z ateliéru, kteří se zároveň stali jedinými diváky a aktéry Vernisáže…
V roce 2011 se na veletrhu umění Art Basel setkalo na pozvání Hanse Ulricha Obrista několik umělců a architektů u kulatého stolu s tématem Umělec jako urbanista. Během poslední dekády se podobná setkání významných kurátorů, kritiků a kulturních producentů stala takřka povinnou součástí veletrhů, jakýmsi pozlátkem teorie, které zakrývá prostou podstatu obchodu s uměním, na které každý „art fair“ stojí…
Laco Babuščák je jedním z mála umělců z mého okolí, kteří zpracovávají pouze témata, jež důvěrně znají a mají k nim silný, emocionální, téměř osudový vztah. Je i jedním z mála tvůrců s takzvanou velkolepou a tradiční ambicí (v tom dobrém slova smyslu)…
Na konci devatenáctého století byla fotografie novým médiem, které měnilo lidské poznání; přineslo nejen možnost zachytit realitu, ale i novou zkušenost, jak s realitou zacházet. Lev Manovich ve své knize The Language of New Media (2001) tvrdí, že na konci dvacátého století už nejde o problém, jak objekty (svět) zachytit v podobě nových obrazů, ale více o to, jak v dnešní mediální realitě vůbec najít objekty, které existují…
Vojtěch Fröhlich je příkladem autora, který svou tvorbu staví na hraně médií a prolínání fotografických a nefotografických obrazů. Je to znát v jeho tvorbě i životní dráze. Poté, co dokončil studia na katedře fotografie FAMU, pokračuje v ateliéru intermediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění…
Tereza Příhodová přistupuje k tématům, materiálu i prostoru netradičně, nesnaží se kopírovat, citovat nebo variovat dosavadní směry či trendy. Realizace věcí, které má v hlavě, si neusnadňuje, ani po formální ani po obsahové stránce…
DC: Vztah mezi kresbou a fotografií jako dvěma způsoby zobrazování, ale i komunikace, se stal základem vaší práce. Mohl byste se rozvést o podstatě tohoto vztahu? Na první pohled se to může jevit jako nesnadné spojení…
Z historického pohledu nebyl vztah mezi malbou a fotografií zrovna jednoduchý. Po vynálezu fotografie malíři zápasili o znovunalezení pevné půdy, fotografové zase o to, aby byli uznáváni jako opravdoví umělci…
Série fotografických autoportrétů Radky Salcmannové Přes vznikla jako klauzurní práce v ateliéru Kurta Gebauera na pražské VŠUP. Autorka se v nich nechává fotografovat v ochable rezignovaných pozicích politá těžko identifikovatelnou slizkou tekutinou…
Přestože se Jindra Viková v počátcích své tvorby profilovala především jako sochařka vyjadřující se v keramické hlíně, v závěru končícího milénia začíná postupně používat i jiná média…
Ještě před čtyřmi lety se u nás o Běle Kolářové příliš nemluvilo. Totéž platilo i o zahraničí, kde ji nadlouho jako jediný uvedl do mezinárodního kontextu snad jen Antonín Dufek, když ji zařadil do knihy k výstavě fotogramů v curyšském Kunsthausu (Antonín Dufek, Das Photogramm in der tschechischen Fotografie der Zwischenkriegszeit, in: Floris M…
Americká umělkyně Dianne Kornberg (1945) ve své tvorbě důsledně dodržuje soubor pravidel, který si sama stanovila. Pohybuje se v množině, kde se protínají na první pohled přesné citace skutečnosti se skrytými významy zobrazovaného…
Škatulkovat, především ohledně technik, se v případě Michala Pěchoučka nejen že nevyplácí, ale je to v podstatě předem ztracená věc. Sám mluví o tom, že si jako základní předpoklad své tvorby stanovil všestrannost a volný pohyb skrze média, a při pohledu na výsledky jeho více než patnáctileté práce není důvod tomu nevěřit…
Lidské poznání spojené s představivostí nemá hranice. Myšlení běží stále dopředu, vizualizuje nespatřitelné. S tímto jevem máme co do činění jak ve vědě, tak i v umění. V prvním případě mohou posloužit jako spektakulární příklad černé díry: gigantické a tajemné vesmírné objekty, které nikdo nezpozoroval, ale které existují nad vší pochybnost…
Již více než 20 let pracuje Georges Rousse způsobem, při kterém instaluje svou temnou komoru v opuštěných budovách po celém světě těsně před jejich zničením či renovací. Svou nomádskou dílnu zřizuje v místech, která tak plní novým životem a novou historií…
Fenomén „nového malířství z Polska“ se zrodil před více než jedním desetiletím, a přestože nepěstuje žádný jednotný styl, netvoří žádnou skupinu a pracuje rozptýleně, spojuje ho na mezinárodní scéně jeho speciální vtip a vysoká kvalita…
V roce 2004 psala Denisa Kera o malbě Daniela Pitína jako o specifické malířské „kritice a interpretaci obrazů.“ Vycházela přitom ze série obrazů věnovaných filmům Alfreda Hitchcocka…
Pokud pojednává toto číslo tohoto časopisu o vztahu fotografie a malířství, nelze v českém prostředí pominout (a v zahraničním měřítku nepřipomenout) tvorbu Theodora Pištěka. Ačkoliv byla „fotorealistická“ etapa jeho díla jen otázkou necelé dekády a v rámci jeho celoživotní tvorby tvoří vlastně jen jednu z epizod, je dodnes přijímána s obdivem, který je však často vykoupen jen povrchním pochopením jejího skutečného obsahu…
Říká fotografka, která dlouhodobě pošilhává po malbě a kresbě, aby se znovu a znovu ujišťovala o tom, že fotografie je jí nejvlastnější a pojímá ji velmi tradičně: jako kresbu světlem…
Angažovanou proměnou veřejného prostoru hlavního města Prahy se zabývá početná část uměleckých projektů Vladimíra Turnera (1986), absolventa Centra audiovizuálních studií na pražské FAMU, který v současnosti dokončuje studium v ateliéru Jiřího Davida na VŠUP…
Když USA a jejich spojenci svrhli v roce 2003 režim Saddáma Husajna a svět mohl v přímém přenosu sledovat, jak Iráčané na ulicích kácející sochy padlého diktátora, zdálo se, že obnovení demokracie a stability v Iráku bude otázkou maximálně měsíců…
Fotograf Zdeněk Porcal a intermediální umělec Lukáš Hájek odkládají svoji individuální autorskou identitu výhradně kvůli práci s veřejným prostorem. K jejich společné minulosti patří rozmístění maket výbušných zařízení (ve skutečnosti jakési změti drátů) na několika místech Brna s nepříjemnou soudní dohrou (2004) nebo stánek Bombananas (2004), ve kterém kolemjdoucím nabízeli ke koupi banány a podávali doporučení k jejich užití…
Veřejný prostor se již dávno stal oblíbenou platformou pro prezentaci uměleckých počinů z různých oblastí umění. Motivací je většinou snaha přiblížit dílo co nejvíc člověku, a tak oslovit i ty, kteří by do galerie možná cestu nenašli…
Šejla Kamerić (1976) vystudovala grafický design na Akademii výtvarných umění v Sarajevu. Cit pro umné propojování obrazové a textové složky uměleckého díla je v ní od té doby hluboce zakořeněný a dovednost pregnantně komunikovat s divákem spoluutvářela i její osobitý přístup k fotografii…
Malý kousek zameteného chodníku, několik schodů pokrytých kobercem, pár centimetrů vymalované zdi, hromádka hlíny se zasazenou kytičkou mezi auty a podobně… Už se vám stalo, že jste narazili ve svém okolí na takovéto podivné úkazy, jejichž účel a přítomnost jste si nedovedli vysvětlit?
Tajemství existence těchto záhadných míst nepřipisujte počínání mimozemšťanů ani pilným trpaslíčkům…
Striktní spojování uměleckých projevů ve veřejném prostoru se sociálně nebo institucionálně kritickými postoji už dnes působí spíš jako klišé. Je jistě mnoho fotografů a vizuálních umělců, kteří v rámci své práce využívají veřejný prostor jako místo, kde mohou nejlépe formulovat svou výpověď a poukázat na problematická místa v rámci fungování společenských a institucionálních mechanismů…
V roce 2003 strávila Susanne Bosch šest měsíců v Istanbulu jako jedna z třiadvaceti umělkyň a umělců, kteří mezi lety 1998 a 2009 využili program kulturní výměny mezi Berlínem a tureckou metropolí…
Projekt Toward A Promised Land realizovaný po dobu osmnácti měsíců americkou umělkyní Wendy Ewald vykazuje soubor rysů charakteristických pro její specifickou konceptuální tvorbu založenou na spolupráci s dětmi, experimentálních pedagogických metodách a užití fotografie jako hlavního tvůrčího a pedagogického nástroje…
Otázka úhlu, přesněji, jistý vztah k času. Úhlový vztah k času, úhel pohledu. Vše je řečeno postojem Davida Steckera, fyzickým postojem, způsobem, jímž se dostává do pozice úhlu světa…
Osud Vladimíra J. Bufky náleží k legendám o talentech skosených předčasnou smrtí. Tvůrce se řadil k velkým českým průkopníkům uměleckého cítění média fotografie. Mezi ně na jedné straně patřil například Karel Novák a jeho pronikavě nadaný žák Josef A…
Lukáš Kubec (*1979) patří do generace, na kterou dolehla doba dezorientace. Integrita narušená podrýváním velkých příběhů se rozšířila v českém prostředí o něco později, než v západním světě…
Milan Mikuláštík: Ahoj Martine, začal bych trochu zeširoka. Už delší dobu se téměř denně potkáváme na vernisážích. Ty se snažíš navštívit veškeré výstavní události, které se v Praze dějí, a že jich není málo…
Na první pohled se může zdát, že Ivars Gravlejs je fotograf, kterého zajímají především samotní fotografové a jejích fotoaparáty. Dokazují to jeho starší práce, jako je Promiňte, můžete mě vyfotit prosím? (2005), kdy se nechával fotografovat náhodnými kolemjdoucími a přitom jejích počínání tajně natáčel na videokameru…
Ingredience: Koncept, 5 přátel x 1 svitek filmu 35 mm, bílá stěna, černý fix, pravítko, kurátorská vize.
Pracovní postup: Vezmeme koncept, oslovíme pět libovolně vybraných přátel, každému věnujeme po jedné roli fotografického (barevného) negativního materiálu s instrukcemi (naexponovat libovolným způsobem) a s podmínkou navrácení po použití…
Zhruba před deseti lety přišel obrovský boom zájmu o fotografii způsobený výrazným poklesem cen digitální techniky, ale též integrováním aparátů do mobilních telefonů. Potřeba podělit se o pořízené záběry v co nejširším měřítku vedla k zakládání speciálních fotoserverů, kde si každý nadšenec mohl založit vlastní profil, vkládat snímky do společné galerie a získat zpětnou vazbu od ostatních uživatelů prostřednictvím hodnocení a komentářů…
Koncept: Autor sa necháva fotografovať mediálne známymi ľuďmi Čiech a Slovenska. Slávna osobnosť sa stáva spoluautorom fotografie, na ktorej je Viktor Frešo v obleku – prototyp usmiateho mladého úspešného muža…
Vývoj, ktorým v nedávnom období prešlo médium fotografie (predovšetkým nástupom digitálnych technológií), ovplyvnil zásadne i podobu a zmysel amatérskej fotografie. Fotografovanie ako hobby už nie je iba záležitosťou opticky, chemicky a technicky zručných jedincov združených vo fotokluboch…
SAD je pohyblivý, bohatě strukturovaný umělecko-sociální projekt na pomezí fotografie, lokální historie, zemědělství a sociální terapie. Podobně jako jiní deprivovaní umělci či osamělí kurátoři jsem se vydal cestou angažovaného sociálního úsilí, realizovanou průzkumem fotografie v její lidové, užité a částečně i umělecké rovině…
Před třemi lety vešel do distribuce českých kin dokumentární snímek Ztracená dovolená, který v roce 2007 získal cenu za nejlepší dokument nad 30 minut na MFF v Karlových Varech…
Pavel: Ve tvém životopise čtu, že jsi začínal jako herec a performer. Postupně jsi se pak dostal k nejrůznějším tvůrčím aktivitám v rámci divadel, hudebních klubů a center vizuálního umění…
Cesta ohraničuje čas, kdy dochází ke změně. Tvoří jí momenty, kde věci vypadají jinak, ale ve kterých se nedá přetrvávat. Na cestě se pohybujeme v mezičase, který neobsahuje nic „důležitého“, přesto se stále „něco“ děje…
V dostupných dokumentech o Františku Dostálovi zjistíte, že v roce 2008 obdržel cenu Ministerstva kultury ČR za celoživotní přínos v oblasti amatérské fotografie. Co si však pod tímto faktem představit? Jak chápat pojem oblast amatérské fotografie? Rozdíl mezi fotografy amatéry a profesionálními fotografy je jasný, pokud se ale budete dívat na fotografie amatérů a profesionálů, aniž byste byli dopředu věděli, kdo z nich je autorem té dané fotky, budete s jistotou schopni označit snímky amatérské a profesionální? A na základě jakých kriterií? Po technické stránce? Obsahové? V současné době mnoho profesionálních fotografů ve volné tvorbě pracuje záměrně s nekvalitními fotoaparáty a vytváří neformální jakoby ledabylé kompozice a následně ošuntělé fotografie v galeriích neuměle instaluje…
Fotografie je nejzřejmější jazyk pro popisování reality. Co je na fotografii, je realitou, ale jak je známo z historie tohoto žánru, hodně závislou na úhlu pohledu a záměru fotografa. Stejně tak záleží na tom, koho nebo co fotograf fotí a jak…
Říci, že Joachim Schmid je naprosto posedlý fotografií, je zcela oprávněné a přesné tvrzení. Však i on sám má dojem, že „jen málo lidí na světě zhlédlo více fotografií,” nežli on…
Historik umění René Huyghe výstižně poznamenal, že „umělecké dílo je plod, který se oddělil od stromu“. Lépe charakterizovat osud fotografických prací Miroslava Tichého (20.11.1926 Nětčice – 12…
Problematice nalezených filmů jsem se začal věnovat začátkem devadesátých let. Oslovovala mě ryzost a pravdivost jejich mimouměleckého obrazového sdělení. Od samého začátku se můj zájem paralelně soustřeďoval na dvě základní polohy: Jednak na rodinné snímky a filmy mého vlastního příbuzenstva, které tvořily mozaiku mé osobní topografie…
Karel Kašpařík (1899–1968) je dnes i znalcům fotografie znám jako autor tří fotografií: avantgardně pojaté dívčí tváře (herečka Nataša Gollová) na snímku nazvaném Proč?, detailu bosých nohou rolnice a detailu zad na fotografii někdy nazývané Práce, jindy Otrok nebo dokonce Kapitalista práce…
„Sdružení lidí postižených AIDS 1985 Policejní násilí 1969 Oscar Wilde 1985 Nejvyšší soud 1986 Harvey Milk 1977 Pochod na Washington 1987 Nepokoje ve Stonewall 1969“
Dříve, než se mladá uruguayská umělkyně Silvina Arismendi (1976) odstěhovala do New Yorku, studovala na pražské Akademii výtvarných umění. Po větší část minulého desetiletí tedy byla spojena s aktivitami na umělecké scéně v Čechách, účastnila se kolektivních výstav a několik samostatných uspořádala ve výrazných domácích off space…
I když je americká fotografka Susan Meiselas (1948) již od roku 1976 členkou agentury Magnum, její tvorba od počátku překračovala tradiční chápání fotožurnalistické praxe. Zaznamenávajíc život a „práci“ pouťových striptérek v Nové Anglii, revoluční roky v Nikaragui nebo situaci v Kurdistánu, její projekty vždy velmi důkladně zohledňovaly široký kontext daného tématu (mnohokrát podpořený také důmyslnou víceúrovňovou prezentací výsledných fotografií) a především pozici fotografovaného subjektu v něm…
Souznění a soucítění v práci Dennise Adamse netkví pouze v přijetí současného pluralismu, ale je založeno na historické koncepci „veřejnosti“, která spojuje svou práci v kontinuum, na tradici produktivní diskuse a nesouhlasu…
Každé pokolení výtvarných umělců bývá ovlivněno tvorbou předešlých generací. Vůči té bezprostředně předcházející se většinou vymezuje, na tu o něco starší vědomě navazuje…
Pocházím z vesnice nedaleko Slušovic, později jsme se přestěhovali do Hranic. Zde byl Agrokombinát Slušovice během mého dětství v 80. letech vnímán jako jedinečný fenomén: v neděli se tam jezdilo na výlety a nákupy, na oběd v restauraci vybudované v letadle, podívat se na koně a další atrakce…
Šimánkův cyklus Ticho je v české fotografii ojedinělý. Zaprvé jako jeden z prvních pokusů umělecky použít barevnou fotografii, tehdy ještě většinou fotografů opovrhovanou…
K rozhodnutí věnovat svůj život volné tvorbě se Bernard Faucon dostal poněkud oklikou. Milující babička − a také umělkyně − darovala vnukovi fotoaparát značky Semflex a fotografování na barevný film se tak stalo součástí života dospívajícího muže…
V súčasnosti už môžeme retrospektívne tvrdiť, že 80. roky 20. storočia predstavujú v tvorbe Jindřicha Štreita výnimočný časový úsek (a aj signifikantný objem diela), ktorý je ohraničený dvomi významnými udalosťami…
Paul Graham je bezpochyby fotografem, který dal osmdesátým letům a zejména tehdejší britské společnosti velmi vyhraněnou tvář. Podobně jako o generaci starší Američan William Eggelston nebo vrstevník Martin Parr se svými až naturalisticky pojatými záběry banálních scén stal průkopníkem nového barevného dokumentu…
Tvorbu Paula Reasa (1955) môžeme zasadiť do okruhu autorov – takzvaných nových koloristov – ktorí už v sedemdesiatych rokoch minulého storočia začali v kontexte britskej dokumentárnej fotografie koncepčne uplatňovať farebnú fotografiu (najznámejším predstaviteľom je samozrejme Martin Parr, menovať môžeme i Paula Grahama či Anne Fox)…
P avel H ečko p atří k vyjímečným p ostavám č eské f otografie. Z vlášťní pozornost si pak zaslouží jeho tvorba z osmdesátých let. To je svým způsobem paradoxní vzhledem k minimu existujících textů a článků vážících se k autorovu dílu…
Děti už spí, v překrásné zemi Nód, ztichlém aranžmá na pozadí teplých pokrývek a nadýchaných polštářů, jemuž vévodí publikum sestávající z panenek a podřimující kočky Sushi…
Na zeď podzemního bytu v pražských Dejvicích si Karel Kameník umístil snímek z Ostravy, kde se 29. dubna 1959 narodil. Záběr Viktora Koláře znázorňuje sousedské dostaveníčko na kus řeči, hovorovou momentku, která je nám pochopitelně smlčena…
Křiklavě zabarvené objetí dvou nevinně se mračících psíčků, na koláži roztomilé a zároveň bouřlivé, překryté kolorováním hrubými tahy štětce. I natržený papír odkazuje na typické rysy Morrisroeovy tvorby, ze které vychází již toto rané dílo: tahy štětcem, trhliny v papíru, sklady, přehyby a škrábance…
Kdysi jste sama sebe popsala jako „záhadný amalgám“ rozličných kultur, tedy vcelku neokázalý způsob jak vyvolat životní příběh, jenž byl protnut zlomovými okamžiky 20…
Tvorbu Jana Pavlíka (1963–1988) pred pár rokmi poznal málokto. Chýbajúca literatúra, takmer žiadna výstavná činnosť, ťažko prístupná fotografická pozostalosť. Rodák zo slovenskej Sniny, ktorý prišiel v roku 1982 na FAMU študovať fotografiu spolu s ďalšími Slovákmi neskôr označovanými ako slovenská nová vlna, svoje výnimočné dielo už o necelých šesť rokov navždy prerušil dobrovoľnou smrťou…
S časovým odstupem více než čtvrtiny století je zřejmé, že situaci člověka žijícího původně ve východoevropské komunistické totalitě, který v dospělosti vystřídal jeden pokřivený společenský řád za druhý, kapitalistický, lze považovat za neocenitelnou životní zkušenost…
Silnice, nebe, potrubí, paneláky, ploty, hrající si děti, opuštěná ruská kasárna, bývalá sopka na obzoru a zase potrubí. Momentky viděné očima osmi převážně romských žen, a v některých případech i jejich dětí a vnoučat, kterým tým studentů z fakulty humanitních studií UK rozdal fotoaparáty na jedno použití…
Pro 53. ročník bienále v Benátkách (2009) nechala Aleksandra Mir vytisknout sérii pohlednic (100 variant v sériích po 10 000, tj. celkem 1 000 000 kusů), které si mohli návštěvníci svobodně brát ze stojanů v expozici a odnést si je s sebou nebo poslat jako pozdrav svým blízkým…
Výchozím bodem drobného pozorování a krátkého zamyšlení se nad povahou díla Rudolfa Sikory (1946) by mohl být právě jeho autoportrét nazvaný Ne! Ne! Ano? (1980). Obsahuje hned několik nosných vrstev rezonujících během čtyř dekád pulzujícím celkem dosavadního autorova díla…
[ref]Text Slovo jako slovo je použit z Valochova autorského strojopisu o velikosti A4 Malá pocta Bohumile Grögerové, 1982.[/ref]Od počátků Valochova aktivního bytí v uměleckém světě je jeho autorská tvorba neoddělitelně spjata s kurátorskou či teoretickou činností, de facto jedna utváří druhou…
Nadpis tohoto textu parafrázuje název přednášky Jiřího Thýna, kterou v roce 2007 prezentoval svou tvorbu v olomoucké galerii U Mloka. Titul přednášky byl zas upravenou citací kurátora fotografie pražského Uměleckoprůmyslového musea a akčního umělce Jana Mlčocha…
Tvorba Petry Feriancové je komplexní, tak jak to vyžaduje ústřední téma, jež autorka průběžně rozvíjí. Základním a vždy přítomným centrem jejího díla je střet a kontinuum mezi individuální afektivní pamětí a kolektivní pamětí ztělesněné obrazy, které je formují a udržují při životě…
Britský umělec, fotograf, žijící v australském městě Melbourne, považuje sám sebe především za sběratele a archiváře. Sběratelsky postupuje ve své vlastní fotografické tvorbě – za zmínku stojí například soubor The Small Conflict Archive (Archiv drobných konfliktů), obsahující další podsérie z městského prostředí…
„Digitální fotoaparát už dnes vlastní nespočet lidí. A ještě více jich každodenně prodává různé osobní věci přes internet,“ dočteme se ve druhém čísle časopisu Useful Photography (Užitečná fotografie #002) přinášejícím sbírku fotografií z internetových aukcí, které v roce 2002 vybral a publikoval holandský umělec Erik Kessels…
Lze natočit či vyfotografovat vlastní smrt? Otázka, na kterou se špatně odpovídá, už jen proto, že tázaný v momentu odpovědi obvykle není mezi živými. Za mnoho autorů záběrů posledních okamžiků svých životů se nejen na tuto otázku pokouší nalézt odpověď libanonský divadelní režisér a vizuální umělec Rabih Mroué ve svém současném projektu The Pixelated Revolution (Rozpixelovaná revoluce)…
Stálá sbírka Muzea současné fotografie (MoCP) při Columbia College v Chicagu čítá téměř 11 000 uměleckých děl. V roce 2011 muzeum v rámci svých snah o zmapování tohoto rozlehlého a nepřehledného terénu oslovilo Jana Tichého, aby se do jejich eklektických sbírek ponořil a připravil průřezovou výstavu…
Soubor Filmové formáty Marcela Steckera vznikl v roce 2009, během prvního ročníku studia oboru fotografie na pražské FAMU. Série osmi kontaktních kopií polí středního formátu byla obrazovou paralelou k teoretické práci na téma estetizované versus neestetizované…
Malíř Jaromír Novotný (1974) dlouhodobě prověřuje obraz v jeho vlastních konstitučních mantinelech. Součástí autorského přístupu jsou také malby vývojkou na fotopapír, které ve výběru zpřístupnily Novotného autorské výstavy Viditelné formáty (Praha, GHMP, 2012) a Guiding Lines (Praha, hunt kastner, 2013)…
„Když rozřízneme objekt napůl, stává se z něj model. Model je zobrazením systému.“
Christopher Williams
Přestože to na první pohled není příliš patrné, jedním z klíčových témat díla amerického umělce Christophera Williamse je rozdělení světa studenou válkou…
Mohlo by se říct, že psát o fotografické tvorbě Hanse Aarsmana není snadný úkol – a skutečně to tak vypadá, i když pouze na první pohled. Aarsman převrací fotografické médium naruby…
Jednou si Vilém Reichmann stěžoval: „Už nic neujdu, hned mně bolí nohy, venku asi přestanu fotit, začnu kreslit na filmy.“ Takto si stěžoval ve svých sedmdesáti šesti letech. Chozením měl na mysli celodenní fotografování v terénu, s brašnou plnou objektivů a fotoaparátem Pentacon-six…
Telepatie a jasnozření nejsou většinou považovány za jevy každodenně zakoušené. Snad ještě méně běžné jsou jevy psychokinetické, mezi něž bychom mohli zařadit i mentální fotografie, protože i při nich dochází k ovlivňování hmoty…
Šedesátidílný soubor fotografických cyklů vznikl na základě e-mailové komunikace mezi spisovatelem Rüdigerem Heinzem a umělcem Kristoferem Paetauem. Po dobu pěti let si dvojice posílala nalezené amatérské snímky různé kvality i stáří spolu s vysvětlujícími texty…
V roce 1928 publikoval Karel Teige svůj Druhý manifest poetismu. Zde čteme: Poetismus přináší návrhy nové poesie, která chce zbásniti svůj vesmír všemi prostředky, jaké dnešek vědy a průmyslu ji může poskytnouti, která se chce zmocniti celého vesmíru lidského ducha dojetím všech člověkových smyslů…
Již na první pohled nejsou práce Martina Kohouta interpretačně jednoduché. Sám autor jejich recepci v rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2009 přirovnal k několikanásobné četbě jedné knihy…
Když měl Mathias Poledna v ojedinělém komentáři pro katalog Modernologie charakterizovat film, na němž tehdy pracoval, popsal ho jako „jistou choreografii předmětů, která sleduje kontury a přechody typologie, historičnosti, abstrakce, dobové dokumentace a estetiky obchodu“…
Autorskou tvorbu Tomáše Svobody charakterizuje konceptuální zacházení se zvoleným médiem. Ať už pracuje s malbou, fotografií, filmem, performancí či jiným způsobem umělecké akce, zaujímá strukturalistické hledisko, v němž se médium jeví jako určitý znakový systém…
V roku 2002 realizoval Martin Arnold v priestoroch viedenskej Kunsthalle pomerne veľkoryso koncipovan. projekt – sériu troch digitálnych video inštalácií pod názvom Deanimated. V tvorbe jedného z najznámejších reprezentantov rakúskeho experimentálneho (found footage) filmu od konca 80…
Józef Robakowski je polský mediální umělec, tvůrce řady experimentálních filmů, videí, fotografií, instalací, objektů, kreseb nebo dokumentů o umění. Neméně činný je i jako autor teoretizujících textů a pedagog, organizátor nejrůznějších multimediálních akcí a podílel se na zakládání experimentálních skupin a sdružení (mj…
Finský fotograf Ville Lenkkeri absolvoval studium fotografie na pražské FAMU i na helsinské škole UIAH. Jeho současné práce nesou rysy tzv. Helsinské školy, která staví na silné obrazovosti a sofistikované práci s tlumenými barvami…
O nové kontexty filmu projevující se ve svébytných uměleckých apropriacích dlouhodobě usiluje německá vizuální umělkyně Isabel Heimerdinger. Pro její tvorbu přitom není určující technika nebo médium, jež využívá, a přesto je autorský rukopis poměrně snadno rozpoznatelný…
„Vykročit od malby k pohyblivému obrazu je jako rozběhnout se do krajiny.“ (Dana Balážová, 2011). Tak by se dal charakterizovat vývoj v tvorbě Kataríny Hládekové i Anny Balážové v posledních dvou letech…
„Boris Rjeznikov na natáčení filmu Hamlet Grigorije Kozinceva“ zněl titul výstavy, která probíhala v Muzeu multimediálního umění v Moskvě od 6. března do 29. dubna 2012. Výstava představila snímky, které Boris Rjeznikov pořídil jako oficiální fotograf filmu během natáčení…
Dorothee von Rechenberg se v posledních letech soustředí zejména na černobílou fotografii. Fotografickou tvorbu řadí do cyklů (např. recut, 2009, insomnia, 2008, songline, 2007)…
Jiří Kotrla absolvoval brněnskou FaVU, během svého působení v Portugalsku realizoval projekty rozvíjející aspekty mediální paměti klasických filmových technologií. Příkladem je kamerová jízda na opuštěném nádraží v Barreiru (Passing New History, společně s Radoslavem Zrubcem, 2009), která se stala obrazově snovou metaforou k východiskům studia mediálního obrazu, ale i odkazem k textům francouzského myslitele Michela de Certeau…
Na konci ledna a počátkem února, kdy u nás ještě leží sníh, kvetou v Izraeli mandloně a začíná jaro, a tak rabíni již před několika sty lety stanovili na 15. den židovského měsíce šwat svátek – Nový rok stromů či Slavnost plodů…
Loňské letní tematické číslo časopisu Critical Inquiry – jeden z výstupů tříletého výzkumného projektu “Aesthetics after Photography” – se věnovalo problematice fotografie a umění od šedesátých let do současnosti…
Lucia Sceranková klade velk. důraz na přípravu a v.robu prostředí, která se stávají určující pro v.sledné fotografie. Důležit. je proces této tvorby a dění, které vzniká před tzv…
Žena jde po cestě, nastoupí do auta, vystoupí někde jinde, vejde do budovy, projde chodbou a vstoupí do skrovně vybaveného bytu, dívá se z okna, usedá za stůl, listuje papíry, kouří cigaretu a převrhne sklenici vody…
Většinu děl Filipa Cenka nelze spatřit ve stálých podobách, přestože jejich základem mohou být stejné fotografie, videa, animace či jednotící literární fragment. Autorsky i divácky zcizující efekt podporuje jejich instalační jedinečnost ve vztahu ke „konečnému“ prostoru…
Viktor Takáč je důsledným analytikem pohyblivého obrazu. Jeho videofilmy vznikají na základě náhodně nalezených míst a bizarních situací, nebo jsou jsou naopak náměty těchto obrazů precizně plánovány a následně komponovány z pořízených fotografií nebo záběrů…
Dílo německé fotografky Candidy Höfer zajímavým způsobem rozděluje uměleckou a uměnovědnou scénu. Zatímco větší část odborné veřejnosti přijímá monumentální a v pozitivním slova smyslu elitářský charakter jejích fotografických děl s nadšením, ostatním připadá spektakulární a chladně dekadentní…
Prvního února roku 1929 bylo v západní části osmé ulice v newyorské čtvrti Greenwich Village otevřeno kino Film Guild Cinema. Dle propagačních plakátů, pozvánky a krátkých tiskových zpráv k zahájení provozu se mělo jednat o tzv…