Fotograf Magazine

Koudelkova temnosvitná vykopávka

Světoznámému fotografovi Josefu Koudelkovi (1938) vyšlo album snů. Vždyť na Cikánech, jak Romům nepřestal říkat, začal pracovat před půl stoletím. Fotografoval je zejména na Slovensku, ale také v Čechách a na Moravě. V létě 1968 se za nimi vypravil na Balkán. Do Prahy se vrátil koncem srpna a vzápětí zachytil sovětskou invazi. Vzhledem k těmto fotografiím se pak rychle prosadil v zahraničí. Poslední „cikánský“ záběr zařazený do recenzované knihy exponoval před čtyřiceti lety ve Španělsku.

Koudelka o téma neztratil zájem: romské snímky ze západní Evropy obohacují album Exily, které se stalo fotopublikací roku 1988. Tamní Romové však působili odlišně a fotograf je proto nechává na stránky Cikánů vstoupit ojediněle, přesně řečeno na tři místa. Daří se mu tak připomenout archaický styl života, jehož ústup oddálila železná opona. Aby mohl autor v důležitých lokalitách fotografovat soustavně, musel tam své obrázky vozit. Když se někdo sám sobě nelíbil, zvětšeninu třeba i roztrhal. Často se jednalo o důsledek šerosvitu neelektrifikovaných koutů východu Slovenska. Řada portrétů je proto inscenovaná: Koudelka Romy naváděl přinejmenším k tomu, kde mají pózovat. Zároveň zůstával v pohotovosti a čekal, až se začnou chovat civilněji. Výsledkem je jiskřivé napětí mezi expresívní teatrálností a střelhbitě překvapivými postřehy.

Dnes už je to jiné, ale v koudelkovských 60. letech ještě platilo, že Romové znali a uctívali jedině staré fotografie ateliérového ražení, na nichž se nikdo nehýbal.

Většina Koudelkových záběrů z romských osad těží dynamiku z optiky širokoúhlých objektivů a z brilance polygraficky skvěle zvládnutých kontrastů mezi černou a bílou. Snímky vznikající na okraj etnografických výzkumů mívají jiné ladění a téměř nikdy nevycházejí v samostatných obrazových knihách.

Zdá se, že Koudelka hledal archetypální obrazy lidství. Menšinové spoluobčany nám představuje jako hrdý národ s vlastními prioritami. Tím zaujal už roku 1967, kdy Cikány i nstaloval v Krejčově D ivadle z a branou, pro nějž tou dobou fotografoval inscenace.

Koudelkovo romské album o šedesáti reprodukcích opakovaně vycházelo od poloviny 70. let v pojetí slavného francouzského editora a grafika, jenž své jméno dávno proměnil v ochrannou známku: Robert Delpire. Od pádu totality uvažoval Koudelka o realizaci Cikánů v poloze inspirované starším grafickým návrhem Milana Kopřivy. Ten připravil album do výroby koncem 60. let. K tisku však z politických důvodů nedošlo.

Aktuální Koudelkovo podání obsahuje o bezmála padesát fotografií víc, než jsme zvyklí. Úctyhodné je produkční zázemí. Na šesti jazykových verzích se podílí sedm nakladatelství. Britský sociolog Will Guy nezasvětil doslov heroizaci fotografa, nýbrž čtenářsky vděčnému příběhu romského exodu z Indie.

Josef Moucha