Fotograf Magazine

Vydavatelský projekt Peeping Tom´s Digest (www.peepingtomgalerie. com) sleduje kromě realizace menších autorských monografií jeden hlavní cíl: pozorování a objevování specifických výtvarných scén, nikoli ale ve smyslu popularizačního průvodce, nýbrž podle zvláštního, empirického klíče založeného na komunikaci. Dosud vyšla dvě čísla v angličtině, první zaměřené na Berlin[ref]Berlin: The Chain, Peeping Tom‘s digest #1/2009.[/ref] a druhé sledující současnou uměleckou produkci Mexika[ref]Mexico: Art exploration of the Mexican contemporary art scene, Peeping Tom‘s digest #2/2010.[/ref]. Jádro této mladé a začínající iniciativy tvoří překvapivě pouze dvoučlenný tým z Paříže: Stéphane Blanc a Caroline Niémant, kteří se prohlašují za neambiciózní nadšence, pozorující outsidery bez odborného backgroundu a zakládají si hlavně na své flexibilitě a otevřenosti.

Je zajímavé, že v době, kdy mezinárodní kulturní politika do značné míry předurčuje aktivity mnoha profesionálů v umění, kdy z pragmatických důvodů nejrůznější grantové programy zavazují k dlouhodobějším projektům networkingu a mobility, vznikne spontánně a nekomerčně motivovaný projekt, který nemá garanta v akademických či dlouhodobějších grantových strukturách. A přesto systematicky a transparentně buduje zajímavou síť kontaktů s kvanty umělců ve škále od začínajících autorů až po etablovaná jména.

Vzhledem ke způsobu práce Peeping Tom´s Digest zde nemá smysl vyjmenovávat dlouhou řadu umělců, které prezentuje, ani není možné na výsledky jejich práce nahlížet jako na standardní publikační činnost. Změřme se na srovnání obou čísel a na výchozí myšlenku autorů. První číslo má všechny rysy začínající, poněkud nevyzrále publikace, ale má také řadu pozitivních stránek i obecnějších přesahů. Obsah publikace systematicky dokládá proces vznikání publikace, od oslovení umělců tvořících v Berlíně, přes další doporučení a reakce kandidátů, a předkládá je v rámci zvláštních příloh čtenáři jako proces, řetězení, genealogie účastníků. Právě zde je pointa. Tak či tak v podstatě dobře dokládá komplexitu, rozmanitost a nepřebernou produkci berlínské scény, měří puls výseku její kosmopolitní komunity a naznačuje i vědomí jejích okrajů. Chápání naděje, aspirací a přání uspět, říká mnoho o tom, jak je skutečně svět profesionálního umění strukturován. Autoři vycházejí z toho, že pro mladého umělce vydobýt si místo na slunci v současné umělecké nadprodukci není samozřejmé, je do značné mír y souhrou náhod.

To, že pročesání berlínské a mexické scény přináší zcela jiné výsledky, má mnoha důvodů, jednak jsou tu nesrovnatelné rozdíly v reáliích a mentalitě obou cílových míst a hlavně jejich zcela odlišná pozice na mezinárodní scéně. Berlínské číslo bude na čtenáře očekávajícího standardně utříděnou informaci působit nepřehledně, ale autoři také ambici koncisní sondy do kulturní megapole rozhodně neměli – zveřejňují příběh jednoho dopisu, jednoho procesu. Metoda otevřené výzvy, dopisu, který každý adresát, aspirující na účast v projektu, musí rozesílat dál, je víc než co jiného velmi nevypočitatelný experiment. Tento téměř hazardní postup založený na nahodilosti Niemant a Blanc otevřeně deklarují. Z 53 vybraných autorů tvořcích v Berlíně, zastoupených v publikaci, je sestaven pestrý obrazový materiál. Publikace není poskládána ani jako tematicky konzistentní katalog ani abecedně, ale jen na základě vývoje korespondenčního procesu.

Vzhledem k tomu, že médium komunikace určuje konečnou formu publikace, nelze než přijmout smysluplnost publikování celé řady emailů a dalších detailů, které se zakládají hlavně na explicitně deklarované empirii. Případné výhrady vůči úpornému dokumentování procesu komunikace mezi začínajícím magazínem Peeping Tom a umělci odložíte po prolistování druhého čísla se zaměřením na Mexiko. Jedná se totiž o počin, za kterým je vidět opravdu hodně práce. Zřetelně se také strategie začínající redakce mění a profesionalizuje, sonda získává hlubší a přehledovější charakter. Redakce navíc přizvala ke spolupráci řadu lokálních profesionálů a teoretiků. Publikace tak přináší řadu zajímavých a poučeně vedených rozhovorů s umělci různých generací a zaměření, takže ji lze brát jako skutečně přínosný zdroj informací o mexickém současném umění. Hlavním přínosem iniciativy Peeping Tom’s Digest je bezesporu to, že nepředpojatá, experimentální metoda umožňuje vyhnout se tematickým stereotypům řady odborných, uměleckohistorických publikací, které se obracejí jen k prověřeným a etablovaným autorům. Řada by měla pokračovat třetím číslem zaměřeným na součaným libanonské umění, v závislosti na tom, zda se editorům Peeping Tom´s Digest podaří projekt finančně zaštítit. Stéphane Blanc a Caroline Niémant v těchto týdnech sondují bejrútskou výtvarnou scénu, zbývá jim než popřát, aby si uchovaly dosud nezávislý pohled a hlavně mnoho sil a přízeň finančních partnerů do budoucna.

Mariana Serranová