Fotograf Magazine

Lesk a bída čepů dějepisectví

Nástup mezinárodního fotoamatérského hnutí bývá často evokován přibližně tak, jak si ono hnutí samo předsevzalo. Citáty z české literatury připomenou uhranutí historické recepce dávnými záměry a text vyústí v nabídku přeostření retrospektivní optiky. Posuny vnímání se zabývá též článek Mileny Slavické Od piktorialismu k inscenované fotografii (Fotograf č. 7).

 

Předepsaná historie

Začátkem 20. století se vrchní úředník Technologického průmyslového musea v Praze, Jaroslav Petrák, snaží svými články a knihami motivovat amatérské kruhy, k nimž sám náleží. Předchozí éru takzvaného mokrého procesu považuje za alchymistickou, svou dobu charakterizuje denním objemem výroby suchých desek značky Lumière (70 000 kusů): přestaly hrozit nechtěné zápalné oběti bohu slunce, fotografování je „veřejným majetkem a proces dříve tak tajůplný vniká do nejširších vrstev, kde plní poslání dříve naprosto netušené a neočekávané“ (Petrák, Jaroslav: Dějiny a vývoj fotografie. Plzeň 1912, s. 130). Otázkou je, jak by Petrák vnímal doložení citované sentence pohlednicí adresovanou před sto deseti lety z Ostravsko- -karvinského revíru do Prahy štamgastem od Königsteina. Nemám však uvolněnější ilustraci rozvoje přístupu k fotografování. Neumělecky motivované snímkování nebylo nějakým spodním proudem, nýbrž podmanivým živlem. Právě proto začali někteří zájmově umělečtí činovníci spekulovat, jak se vůči němu vymezit.

To read the entire article you must log in.

Log in

Nezjištěný autor, bez názvu (báňská par ta od Königsteina), 1901
Jindřich Marco, Na památku, Varšava, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1947