Fotograf Magazine

Amatér: šlechtic ducha – nositel pokroku – outsider

Je-li pro pojem amatér něco typického, je to jeho nejednoznačnost. Přesněji řečeno nejednoznačnost, kterou má pro současníky. Nikdo si o sobě přece nemyslí, že je amatérem. Respektive: Ano jsem amatér, tedy nejsem profesionál, ale moje tvorba profesionální kvalitu má. Alespoň si to myslí většina mých známých… Vystavoval jsem, otiskli mě… To je v hrubých rysech mentální anatomie „amatérismu na distanc“ vlastní poslední době. Problematická identita novodobého amatéra a z ní pramenící nevyjasněnost role amatérismu v domácí historii fotografie má ale až překvapivě jednoduchou příčinu: požadavek spravedlnosti zašifrovaný v přímé úměře položené mezi sociální status autora a kvalitu jeho uměleckého vyjádření. Ten rozproudil vleklý a více méně marný dialog mezi amatéry a profesionály, v němž se strany nemohly dorozumět, protože jejich pozice v mocenském poli to ze své definice nedovolovaly. Pro nás je celá situace příležitostí nahlédnout do systému umělecké fotografie, jenž jako každý systém některé věci prostě neumožňuje.

To read the entire article you must log in.

Log in

František Maršálek: Balada o zřícenině č. IX, 1973
Jiří Horák: Fantom II, 1974