Fotograf Magazine

Marge Monko

Pouta, kterých se musíme zbavit

Gender a třída – dvě kategorie feministických a marxistických teorií  – se v sovětské ideologii sloučily do hybridního pojmu „pracující matka“: do oxymóronu, jenž představoval ženskou postavu, která je submisivní i revolucionářská, domácká i působící na veřejnosti, ženská i mužská. U socialistického přeuspořádání společnosti se předpokládá, že v ní ke skutečné „emancipaci žen“ došlo již v okamžiku, kdy se osvobodily od „drobných domácích prací“, které je „drtí, škrtí, ubíjejí a degradují a připoutávají ke kuchyni a dětskému pokoji.1 Proklamovaná „rovnost pohlaví“ sovětského státu však byla socialistickou verzí patriarchátu, v níž (tradiční) závislost žen na mužích nahradila závislost na komunistické straně, která řídila nejen proces „emancipace“, ale starala se i o to, aby jeho agenda byla v souladu s cíli socialistické revoluce. Notoricky známá „rovnost“ proto ve skutečnosti nebyla nic jiného než mýtus2 – velmi přesvědčivá a dlouhotrvající iluze, která se za sovětského režimu prakticky nezpochybňovala a do velké míry se nezměnila ani v běžných postsovětských diskurzech. 

Zatímco „osvobozenou“ sovětskou ženu „pout“ tradičních ženských povinností, tedy hlídání dětí, vaření, praní a žehlení prádla, údajně zbavil stát (přestože efektivita jeho služeb byla často nedostatečná), základní uspořádání rodiny se ani v nejmenším nezpochybňovalo. Nikdo neočekával, že některá tato „pouta“ na svá bedra převezmou muži nebo že se musí nějak změnit převládající představy o sovětské mužnosti. Zásadní rozpory genderové politiky, kdy muži svou autoritu zachovávali de iure, přestože se de facto narušovala, vedly během pozdní sovětské éry k takzvané krizi mužnosti. Když země postižené zhroucením sovětského impéria zjistily, že „rovnost žen a mužů“ pro ženy znamená dvojnásobnou až trojnásobnou pracovní zátěž a produkuje slabé „zženštilé“ muže zápasící s nedostatkem sebedůvěry a se závislostmi, rychle se přizpůsobily strategii přežití, vedoucí ke vzkříšení tradičních genderových rolí. 

V současných feministických a marxistických teoriích se koncepty genderu a třídy již kriticky přetvořily a hlásají nutnost revidovat uplatňování těchto kategorií a rozšířit jejich význam (zahrnutím pojmů jako národnost, věk a schopnosti apod.). Koktejlem genderu a tříd značně otřáslo také dílo Marge Monko, jež odhaluje, jak jsou tyto koncepty vzájemně provázané a dvojznačné, zejména v souvislosti s postsovětskou společností, jejíž realita je často v rozporu s teoriemi vzniklými na Západě. Historicky vzato však marxismus ani feminismus nikdy nebyly záležitostí výhradně Západu, spíše se jí staly v důsledku umělé a mnohdy manipulativní intelektuální izolace sovětské ideologie a propagandy. Výsledkem je, že Estonsko a řada dalších zemí takzvaného „východního bloku“ od 90. let nemá teoretické nástroje pro analýzu vzniku chudoby, vykořisťování, odcizení, sexismu a nerovnosti. 

Video Shaken Not Stirred využívá perspektivu tří lidí s různým postavením ve společnosti a vyzdvihuje jejich zvláštnosti, výsady a strasti. Zajištěná podnikatelka se stává zranitelnou kvůli své genderové roli (k níž patří oběti mateřství a smutek ze ztraceného milostného života) a má pocit, že důstojnost si zachová jen díky penězům. Barman se naproti tomu může vždy opřít o své šovinistické názory a oddávat se radostem snadno vydělaných i snadno utrácených peněz, i když mu sebevědomí podkopává pocit, že „nic nedokázal“. A konečně je tu postarší, rusky mluvící uklízečka z podsvětí kapitalistické společnosti, která přišla už o všechno kromě svého snu (a ani ten se pravděpodobně nesplní). Její nízké postavení, způsobené trojnásobnou marginalizací (jako staré, rusky mluvící ženy) a trpkou životní zkušeností, nicméně znamená, že její obvinění jsou oprávněná, a díky nim má tu výsadu, že si může bez umlčování stěžovat a má právo být beztrestně hrubá. Který z těchto tří scénářů by se vám zdál přitažlivější a která pouta sociální nespravedlnosti lze snadněji zpřetrhat? Odpověď není ani zdaleka jasná.

 

1        Lenin, Vladimir I. A Great Beginning: Heroism of the Workers in the Rear „Communist Subbotniks“. In: Collected Works, vol. 29, 1965. Moskva: Progress Publishers, s. 429. 

2        Voronina, Olga. Soviet Patriarchy: Past and Present. Hypatia, vol. 8, iss. 4, 1993, s. 97.

Jana Kukaine

#34 archeologie euforie

180 

Skladem