Fotograf Magazine

Lidské měřítko

Fotografie v nevýstavních prostorech na přelomu 80. a 90. let v Československu

Když v roce 1983 proběhlo v Brně sympozium Umění vystavovat fotografii, na kterém přednesl Josef Moucha svůj příspěvek o expanzivní fotografii, aby představil tento fenomén, tak jak jej rozvíjel jeho polský kolega Jerzy Olek, byla česko-slovenská odborná veřejnost skrze recenzi Petra Tauska, vydanou ve sborníku sympozia, opět informována o ambiciózní výstavě Lidská rodina (The Family of Man).1 Její premiéra proběhla v MoMA již v roce 1955, dočkala se nicméně řady světových repríz, v roce 1957 byla prezentována mimo jiné i v Bělehradě, na přelomu let 1959 a 1960 objela Polsko. I přesto se k ní Tausk v roce 1983 vrací, aby opět vyzvedl humanistické myšlenky prezentované skrze fotografie zobrazující anonymní lidi z celého světa jako jednu velkou rodinu. Politickému smyslu celé akce se detailně věnovali mnozí autoři.2 Ovšem i inspirace formální stránkou v prostoru rozvěšovaných velkoformátových tisků, původně většinou dokumentárních fotografií, s jakou pracovala i ruská nebo německá meziválečná avantgarda, musela být dalekosáhlá. Jednalo se však stále o výstavu určenou především do výstavních pavilonů a muzejních síní. Program, s nímž přichází z kraje 80. let Olek a jejž v českém prostředí prezentuje Josef Moucha, chce však fotografii oprostit od tradičních uměleckých výstavních prostor a přenést ji mezi jiné diváky, pryč od „vernisážového publika“3 a naproti novým kontextům. Josef Moucha však v dané době nacházel v Čechách pouze jeden významnější příklad takové činnosti, a tím byly akce skupiny Oči, hraničící – jak Moucha píše – s happeningy ve veřejném prostoru.

To read the entire article, order
#34 archeologie euforie

Aleš Kuneš, Mezinarodní den neuskutečněných nápadů, 1997, archiv Ivana Mečla
Aleš Kuneš, Přerod umělce v nesvobodě na umělce ve svobodě, Performance Art in Freedom, Antverpy, Belgie, 1993, archiv Aleše Kuneše

#34 archeologie euforie

180 

Skladem