Fotograf Magazine

Jaroslav Beneš

Architektonická zátiší

Nazvat Jaroslava Beneše (1946) fotografem architektury nelze, i když je to právě architektura, která téměř výhradně poskytuje námět k realizaci fotografových vizí. Je to architektura současná, prostředí našeho dnešního života, jde o stavby nejen kolektivní, ale i osobní autorovy každodennosti. Je to ale spíše výzva, s níž se Jaroslav Beneš musí vyrovnat, ať již se s ní vyrovná po dobrém, či po zlém. Nejspíš tak i onak, jak je to v psychologicky často mnohotvárném umění už zvykem. Je přitom až s podivem, jak jsou ty Benešovy zjevně kompozičně i světelně harmonizující snímky uvnitř napjatě dramatické, někdy až barokně temnosvitné. Jejich tklivá melancholie v sobě vždy obsahuje romanticky motivovaný rozpor ideálu se skutečností. Jaroslav Beneš ovšem vytváří „architektonická zátiší“, tak jak to odpovídá českému slovu i stejnému pojmu v jiných jazycích – Stilleben, still-life, natura morta. Originálním způsobem přitom velkoformátovou kamerou vyjímá část architektonické skutečnosti a svým kompozičním záměrem zpravidla technoidní realitu dnešní architektury uvádí do zcela jiných, nepochybně subjektivně motivovaných souvislostí zvláštního, meditativně neobyčejně nosného obrazu.

To read the entire article you must log in.

Log in

ze série LD, 1991–1995
ze série LD, 1991–1995