Fotograf Magazine

Dohledávání Josefa Sudka

Moravská galerie v Brně reagovala zimní výstavou i stejnojmenným albem Josef Sudek neznámý / Salonní fotografie 1918–1942 na dvojnásobné autorovo jubileum (narození v Kolíně 17. 3. 1896, úmrtí v Praze 15. 9. 1976). Exponáty pocházely ze sbírek Moravské galerie v Brně a z Regionálního muzea v Kolíně (podíl činil 36 : 38). Spolu s paralelní výstavou Uměleckoprůmyslového musea v Praze Družstevní práce: Sutnar – Sudek vlastně došlo k vymezení těžišť fotografovy meziválečné práce.

Údajnou neznámost Josefa Sudka mínil kurátor fotografické sbírky Moravské galerie Antonín Dufek se sobě vlastní ironií jako poněkud nadsazený poutač pozornosti. „Josef Sudek,“ napsal ve zprávě pro tisk, „je ve světě znám především svým pozdním dílem. Z neobyčejně rozsáhlého raného díla představuje výstava Josef Sudek neznámý soubor 74 zvětšenin, jimiž autor obesílal domácí a zejména mezinárodní fotografické výstavy. Podobně obsáhlý soubor salonních fotografií ze Sudkova raného období je veřejnosti představen vůbec poprvé. Ukazuje se, že fotografie z této etapy jsou mnohem důležitější, než jsme si dosud mysleli. Nejen pozdní, ale také rané dílo Josefa Sudka je cennou součástí světového umění.“

Rozkrytí nevyhraněnosti meziválečného Sudka je objevné. Dufek na tiskové konferenci zdůraznil, že skladba zásilek, jimiž obesílali salony vynikající fotografové – jako Drtikol, Sudek nebo Funke -, vykazovala současně parametry konvenční i progresivní. Ve snaze uspět autoři jednak zkoušeli, co u pořadatelů výstav projde, jednak chtěli osvědčit šíři svého umu. Tomu odpovídalo i Dufkovo pojetí sudkovské výstavy. Tedy nejen volná tvorba, nýbrž i reklamní zakázky a další projevy obecněji poplatné dobové společenské objednávce: „Sudkovo rané dílo zahrnuje všechny tehdy pěstované žánry,“ konstatoval Dufek. „Kromě geometrických zátiší patří k nejskvělejším dílům expresionistické a realistické krajiny, pozdní krajiny soutěžící s díly Jaromíra Funkeho a Eugena Wiškovského, Praha fotografovaná z ruky zrcadlovkou 9 x 9 cm je snad nejoriginálnějším a současně i nejpůsobivějším souborem výstavy. Rané žánrové fotografie, pestře koncipované portréty z 20. i 30. let a pozdní konstruovaná zátiší, ale i díla reklamního typu patří k špičkovým dílům své doby. Diváckým zážitkem je i soubor z chrámu sv. Víta, přinášející vedle známých i neznámé práce.“

Připomeňme, že ještě první monografie z poloviny 50. let byla Sudkem pořádaná se snahou plně reprezentovat tvůrčí rozpětí.

Protagonistou knižního katalogu k výstavě Uměleckoprůmyslového musea v Praze o podniku Družstevní práce se stal Ladislav Sutnar (narozen v Plzni 9. 11. 1897, skonal v New Yorku 17. 11. 1976). Zabýval se hlavně grafickým designem a od roku 1929 působil jako vedoucí umělec nakladatelství Družstevní práce, zadávající Josefu Sudkovi četné ilustrace inzerce. Za světové války pak zůstal v USA. Sudek však spolupráci ukončil již roku 1936, poněvadž se cítil příliš vytížený, a tím odváděný od vlastních sklonů.

„Družstevní práce, založená jako nakladatelství roku 1922,“ byla kurátorkou Lucií Vlčkovou představena coby „nejvýznamnější kulturní instituce první republiky.“ Výstava o spojení fotografie s moderní typografií – tedy reprezentativní přehlídka propagačních tiskovin, časopisů, kalendářů a knih – znamenala vděčnou podívanou. Působivě byl rovněž vybrán soubor zvětšenin ze Sudkova vystoupení v pražské výstavní síni Družstevní práce. Jan Mlčoch, kurátor sbírky fotografie pořádajícího muzea, napsal do obsáhlého, bohatě ilustrovaného česko-anglického katalogu stať o vztahu Josefa Sudka a reklamní fotografie, Vojtěch Lahoda studii o fotografově spolupráci s nakladatelstvím Družstevní práce.

Obě publikace mají pověstné pihy na kráse, totiž výpady proti známým faktům, jež jsou svou bizarností srovnatelné. Antonín Dufek v poznámce 13 kupodivu polemizuje sám se sebou: „František Drtikol, Jaromír Funke, Adolf Schneeberger a Josef Sudek později (1925–1926) podali společně žádost o přijetí do Umělecké besedy. Viz Antonín Dufek (ed), Jaromír Funke (1896–1945). Průkopník fotografické avantgardy/Pioneering Avant-garde Photography, katalog, Moravská galerie v Brně 1996, s. 28.“ Ve Funkově katalogu, jenž je předmětem odkazu, Dufek uvedl, že přihláška nalezená Annou Fárovou v Drtikolově daru Uměleckoprůmyslovému museu v Praze nemohla být podána: na její odeslání by ukazoval nález v archivu Umělecké besedy.

Zástupce ředitele Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky Vojtěch Lahoda se pokusil nedostatečně informovanou pasáží z dobového tisku dokázat, že Sudkova sólová výstava v Krásné jizbě Družstevní práce byla v roce 1932 „první veřejná fotografická výstava v Praze“. Je to neudržitelné a neplatí ani to, co čteme v anglickém překladu – vždyť přece nešlo ani o první pražskou samostatnou (či autorskou) výstavu fotografa: „This was the first time a solo public exhibition of photography was ever organised in Prague…“

Souběh sudkovských výstav na Moravě a v Čechách latentně nastínil, proč se stal Sudek Sudkem teprve v pozdní tvorbě. Napřed musel překonat svody aktuálních mód.

 

Dufek A. Josef Sudek neznámý / Salonní fotografie 1918–1942. Brno, Moravská galerie & Praha, KANT 2006, 74 reprodukcí, 130 s. ISBN 80-7027-157-4 (MG), 80-86970-22-1 (KANT).

Vlčková L (ed). Družstevní práce: Sutnar – Sudek. Praha, Uměleckoprůmyslové museum 2006, 136 reprodukcí, 250 s. ISBN 80-7101-066-9. 

Josef Moucha

#9 Architektura

80