Pavel Mára Fotografie 1969-2014
Na podzim loňského roku vydalo nakladatelství MARA ve spolupráci s nakladatelstvím KANT monografi jednoho z nejoriginálnějších českých fotografů Pavla Máry. Na více než třech stech stranách, velmi dobře grafcky i tiskově zpracovaných, jsou nejen reprodukce všech zásadních Márových děl, ale také kompletní biografie a bibliografie autora.
Pavel Mára vstoupil do československé fotografie v druhé polovině 70. let 20. století a jeho tvorba se již od počátku v mnohém vymykala domácímu kontextu a zavedenému pojetí umělecké fotografie. Předně učinil z každého snímku svébytný artefakt nebo sérii artefaktů, které nelze zcela adekvátně reprodukovat – je nutné znát originály. Mimo jiné pro jejich dobově neobvykle velké rozměry, ale také jejich adjustaci a později i způsoby instalace, připravené autorem pro konkrétní prostory. Nezvyklé bylo již samo užití barevné fotografie, která, jak se v textu dočteme, si i ve světovém kontextu teprve hledala cestu do výstavních síní. Možná nejdůležitější jsou však Márovy precizně promyšlené strategie zobrazení, jež se nezřídka dotýkají samé podstaty média a jeho schopnosti zachytit a reprodukovat okolní svět.
Márovu tvůrčí metodu, jeho přístup k obrazu a médiu fotografie obecně ozřejmuje v knize text historika umění Antonína Dufka. Ve zkratce se v něm věnuje všem důležitým souborům autora, které vysvětluje mimo jiné z hlediska dobového kontextu. Ve své studii uvádí celou řadu nezbytných faktografckých údajů osvětlujících, jak, kde a v jaké formě bylo to které dílo vystaveno. Myslím, že bez těchto poznámek nelze Márovu práci pochopit v její úplnosti.
Kniha ale nezůstává jen u pohledu Antonína Dufka. Plastičtější obraz o díle a vývoji jeho percepce historiky umění si můžeme vytvořit na základě katalogových textů umístěných na konci knihy, které o Márovi napsali Ján Šmok, Jan Kříž, Stanislav Ulver, Anna Fárová či Lucia L. Fišerová a Tomáš Pospěch z generace mladých teoretiků. Márova práce se touto monografií dočkala neobyčejně komplexního zhodnocení a v jistém smyslu i uzavření. Bude tedy zajímavé sledovat, jakým způsobem bude autor tento obraz svého díla doplňovat. Velmi bych si totiž přál, aby toto „optické“ uzavření nebylo uzavřením skutečným.
#27 auta
Skladem
Content
- ––– Projekt
- Jiří Hladík
- ––– Profily
- Vojtěch Novák
- Wolfgang Tillmans
- Edgar Martins
- Vladimir Nikolic
- Zygmunt Rytka
- Archiv bezpečnostních složek
- Roman Ondák
- Michal Czanderle
- Šimon Levitner & David Střeleček
- Richard Prince
- Lukáš Jasanský & Martin Polák
- The Atlas Group / Walid Raad
- Václav Jirásek
- Bohdan Holomíček
- Jiří Dufek
- Jiří Hanzelka & Miroslav Zikmund
- ––– Teorie
- Létající auto?
- Auto-matičnost: Ruscha a performativní fotografie
- ––– Recenze
- Nejen o špinavých nohách modelky na fotografii Christophera Williamse
- Pavel Dias: Fotografie 1956-2015
- Pavel Mára Fotografie 1969-2014
- Napříč Amerikou rychlostí spouště fotoaparátu
- Jan Svoboda: Nejsem fotograf
- Ontologické volání fotografie
- ––– Události
- Paris Photo 2015
- ––– Fotograf Gallery
- Na pomezí samoty
- Šimon Štrba
- Adam Havelka, Eva Rybářová, Matěj Pavlík, Jan Kováříček
- Josef Rabara a Karol Radziszewski
- ––– Objevy
- Suzette Bross
- Miroslava Večeřová
- Alžběta Kočvarová
Archiv
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét