Fotograf Magazine

Paris Photo 2015

Teroristické útoky v Paříži loni 13. listopadu zkrátily 19. ročník největšího fotografického veletrhu Paris Photo o polovinu. Přitom dva víkendové dny, po které byl veletrh jako všechny kulturní instituce v ohromené francouzské metropoli zavřený, zpravidla přilákají nejvíce návštěvníků. Pořadatelé z Reed Exhibitions sice odpustili vystavovatelům dvacet procent z účastnických poplatků a přispěli k organizaci pěti desítek prodejních fotografických výstav v Paříži o víkendu koncem listopadu, ale pro většinu ze 147 galerií a 27 nakladatelství a knihkupectví, jež se probojovaly na veletrh, nebylo loňské Paris Photo moc úspěšné.

                Přitom začátek veletrhu byl skvělý. Nová ředitelka Florence Bourgeois a umělecký ředitel Christoph Wiesner, kteří nahradili Juliana Frydmana, kladli ještě větší akcent na to, aby Paris Photo připomínalo spíše mozaiku desítek kurátorsky připravených výstav než veletržní bazar, kde každý stánek nabízí neucelenou směs fotografií. Řada galerií vystavovala práce jediného autora nebo tematicky ucelené expozice. Novou částí veletrhu se stal Čestný salon, v němž dostalo prostor několik skutečných objevů. Patřila k nim třeba rozsáhlá expozice černobílých expresivních fotografií japonského průkopníka subjektivního dokumentu Daida Moriyamy Sbohem fotografii (Farewell Photography). Ta představila tři desítky fotografií, zařazených v roce 1972 do stejnojmenné knihy, které v tokijském nakladatelství přežily autorovu snahu spálit všechna díla z této publikace. A navíc vedle nich bylo možno v Paříži vidět padesát snímků, jež nakonec do knihy nebyly vybrány. Byla to skvělá výstava, dokládající Moriyamovo zásadní místo v japonské fotografii. Ale také jak hluboce byl Moriyama ovlivněn dílem Williama Kleina, především jeho knihou o Tokiu z roku 1964. Silným zážitkem byla také expozice téměř zapomenutých portrétů americké fotografky Rosalind Solomon s názvem Portréty v čase AIDS, v jednoduše komponovaných, ale velmi sugestivních fotografiích ukazujících lidi, kteří v 80. letech umírali na zhoubnou nemoc, na niž tehdy nebyly účinné léky. Newyorské galerii Bruce Silversteina se tak podařilo připomenout dílo, které se v době své výstavní premiéry v roce 1988 setkalo s vesměs negativním přijetím.

                Řadu objevů přinesl i samotný veletrh. Například galerie Daniel Blau z Mnichova vystavila řadu dosud nepublikovaných nebo téměř neznámých naturalistických momentek z New Yorku 30. a 40. let 20. století od Weegeeho. Pařížská galerie Alain Gutharc zase předvedla dobové originální zvětšeniny Jacquese Henriho Lartiguea, který v letech 1920–1943 vytvářel na svou dobu mimořádně moderní bezprostřední momentky z rodinného života, jež se dochovaly v jediném exempláři v privátním albu z majetku jeho syna Danyho.

                Paris Photo představuje více z aktuálních trendů současné fotografie než jeho hlavní konkurent, newyorský veletrh AIPAD, ale mimořádně vysoké částky za nájem výstavních prostor ve Velkém paláci samozřejmě vedou k tomu, že většina galerií sází především na slavné autory. Londýnská Atlas Gallery sestavila svou výstavní kolekci z fotogramů Man Raye, Lászla Moholy-Nagyho, Berenice Abbott, Florise Neusüsse a dalších známých tvůrců. Pařížská galerie Karsten Greve celou expozici zasvětila Brassaïovu cyklu Graffiti z 30. let. Nejvýznamnější globální galerie jako obvykle nabízely za horentní částky díla slavných tvůrců, které reprezentují. U Gagosiana tak bylo možno (tradičně bez jakýchkoliv popisků, vždyť jde o všeobecně známé autory) koupit díla Richarda Avedona, Williama Egglestona, Andrease Gurského, Cindy Sherman nebo Gregoryho Crewdsona, David Zwirner nabízel abstraktní fotografie Thomase Ruffa, Sprüth Magers zase fotografie manželů Becherových a Stephena Shorea. Také nejvýznamnější fotografické galerie většinou vsadily na jistotu. V londýnské James Hyman Gallery bylo možno koupit krásný albuminový tisk Velké vlny z roku 1857 od Gustava Le Graye za 385 tisíc eur. Howard Greenberg Gallery měla několik skvělých vintage printů od Edwarda Steichena, Pierra Dubreuila a Josefa Sudka, ale nejrozsáhlejší část expozice věnovala barevným dokumentům Joela Meyerowitze, o jehož dílo je v posledních letech enormní zájem. Další newyorská galerie Pace/MacGill lákala na ohromnou panoramatickou zvětšeninu zasněžené krajiny od Josefa Koudelky, které věnovala celou stěnu, a nabízela díla Roberta Franka, Harryho Callahana, Hiroshiho Sugimota, Hira a dalších proslulých autorů z období po 2. světové válce. Chicagská galerie Stephen Daiter během prvních dvou dnů veletrhu prodala fotografe Lászla Moholy-Nagyho a Irvinga Penna. Díla klasiků české fotografe Drtikola, Funkeho a Rösslera nabízela třeba Robert Koch Gallery ze San Franciska, Kicken z Berlína a Galerie Johannes Faber z Vídně. 

Česká galerie bohužel na Paris Photu opět chyběla, i když i tentokrát mezi účastníky byla budapešťská galerie Vintage s širokou nabídkou děl maďarských fotografů od Kertésze až po současné autory, bratislavská Gandy Gallery, která ovšem nevystavovala práce slovenských tvůrců, ale německé autorky jugoslávského původu Danice Dakić, tallinská galerie Temnikova and Kasela, v jejíž expozici dominovaly homoerotické fotografe Jaanuse Sammy, a varšavská galerie Asymetria, na jejímž stánku se vedle fotografí poválečných klasiků Zofe Rydet, Jerzyho Lewczyńského a Wojciecha Plewińského už podruhé objevily soubory polské absolventky Institutu tvůrčí fotografe Slezské univerzity v Opavě Anny Orlowské (na předchozím Paris Photu je koupilo několik významných muzeí). Nepřítomnost české galerie pochopitelně silně omezila možnosti představit na nejvýznamnějším světovém veletrhu díla střední a mladé generace našich fotografů, která nejsou reprezentovaná zahraničními galeriemi. Silně zastoupena opět byla špičková módní fotografe. Nejenom díly klasiků Richarda Avedona, Helmuta Newtona, Lilliany Bassman nebo Herba Rittse, nabízenými za desítky tisíc eur, ale také současných autorů, jakými jsou Nick Knight, jež v samostatné expozici představila curyšská galerie Christophe Guye. Málo známé černobílé fotografe pro reklamní editoriál časopisu Egoïste z roku 1987 od Guye Bourdina nabízela galerie Louise Alexander z Porto Cerva. Naopak tradičně menší zastoupení měly konceptuálně zaměřené práce či fotografe z oblasti happeningu, land artu a body artu, které se více objevují na uměleckých velerzích Art Basel, Art Basel Miami Beach, Frieze nebo Fiac. Ale ani v Paříži nechyběly, třeba frankfurtská galerie Anita Beckers svůj stánek věnovala fotografím Jürgena Klaukeho a Petera Weibela, zaznamenávajícím jejich různé performance a happeningy. 

Důležitou součástí veletrhu byly stánky nakladatelů fotografckých knih, mezi nimiž byli giganti jako Taschen, vydávající zaručené kasovní trháky, i malá nakladatelství, specializující se na publikace mladých autorů. V kvalitativně velmi nevyrovnané soutěži Paris Photo – Aperture Foundation Photobook Awards, v níž vedle sebe soutěžily tradiční galerijní katalogy a obsáhlé monografe spolu s autorskými prvotinami, vydanými v nákladu několika desítek kusů na novinovém papíře, získala hlavní cenu invenční kniha Daniela Mayrita Illustrated People, vydaná Archivem moderního konfiktu v Londýně, jehož publikace už byly mnohokrát oceněny v této soutěži. K Paris Photo už tradičně patřily i desítky autogramiád a přednášek, z nichž se vzhledem k předčasnému uzavření veletrhu uskutečnila jenom část.

I když bylo Paris Photo loni otevřeno jenom krátce, potvrdilo, že mezi současnými fotografckými veletrhy nemá konkurenci a svou kvalitou nebetyčně převyšuje veletrh Fotofever, paralelně probíhající pod Louvrem. Současně se však ukázalo, že je to do značné míry díky postavení Paříže jako jednoho z nejvýznamnějších světových uměleckých a turistických center a nepochybně i díky velkoleposti Grand Palais, v němž veletrh v posledních letech probíhá (problémem ovšem je, že ten se má v blízké budousnosti podrobit rozsáhlé rekonstrukci). Snaha expandovat do zahraničí po vzoru Art Basel, jehož pořadatelé založili úspěšné veletrhy Art Basel Miami Beach a Art Basel Hong Kong, však nevyšla. Veletrh Paris Photo Los Angeles sice dokázal přitáhnout mnoho hollywoodských hvězd a dalších celebrit, ale málo seriózních sběratelů. Jeho pořadatel Reed Expositions sice už pro letošní čtvrtý ročník, plánovaný na přelom dubna a května 2016, utratil ohromné částky za propagaci, ale 15. února zveřejnil pro mnohé šokující zprávu, že veletrh ruší.

Vladimír Birgus

#27 auta

180 

Skladem