Fotograf Magazine

Jedinečnost a reprodukce fotografického obrazu

Úvodní dva texty sledují několik témat, spojovaných s médiem fotografie od jejího vzniku. Autor se v nich obecně věnuje vztahu umění a fotografie k realitě, (ne)potřebnosti řemeslné práce v umění, otázce úlohy fotografie v umění, a to na pozadí vývoje fotografie od jejích počátků do současné doby s digitálními obrazy. Zmiňuje také fotogramy, jejichž vlastnosti v rámci umění a fotografie samostatně rozvádí v kapitole třetí.
Esejistickou povahou vyniká pátý a šestý text. V prvním z nich se Přibyl zabývá především odlišením originálu díla od reprodukce. Velkou úlohu podle něj hraje autor, který dílo vytváří a zároveň rozhoduje o tom, zda a do jaké míry dílo vystaví reprodukčním možnostem média. V druhém, předposledním textu sleduje hodnoty fotografie, podle kterých se rozlišuje, kdy a co je originál či naopak falzum. Kromě umělecké a estetické stránky klade autor důraz na tzv. kultovní, jež je tvořena signaturou a datací díla. Přibyl se tím dostává k daguerrotypii, tedy technice, použité v praktické části dizertace. Načrtnutý úvod podrobněji rozvádí v poslední kapitole Daguerrotypie dnes. Ukazuje, že daguerrotypie je podle něj (a pro něj samotného) reakcí na „problematiku možnosti z matrice udělat vícero kopií“ – tato technika není reprodukční médium, přestože vzniká fotografickou cestou. Poslední část knihy může být částečně chápána jako obhajoba autorovy vlastní umělecké tvorby.
Doslov publikace napsal Tomáš Dvořák, který Přibylovu praktickou část závěrečné práce chápe jako „komentář k současnému stavu fotografické techniky“, teoretickou pak shrnuje jako „rozsáhlou analýzu klíčových představ a koncepcí provázejících médium fotografie od jeho počátků“.
Otázky, které se v průběhu historie fotografie objevují, bývají často zodpovídané pomocí stále se opakujících odpovědí. Přibyl se těmto schématům všemožně (a často s úspěchem) vyhýbá, a publikace je tak v mnoha ohledech inspirativní. Kniha může být chápána jako doplněk ke klasickým textům o fotografii, především kvůli svému svěžímu náhledu, vlastnímu slovníku a polemice se současným stavem fotografického média a jeho používání.

Tereza Špinková