Fotograf Magazine

Zviditelňování

Markéty Luskačové

Po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy bylo s jinými významnými středisky kultury zlikvidováno divadlo, pro něž od roku 1970 fotografovala. Dotyčné snímky album vynechává, což je jedině dobře; v realistčině půlstoleté bilanci by vyzněly cizorodě jako platónské ozvěny smyšleného světa. Nicméně Divadlo za branou stačilo zjara 1971 Poutníky uvést. Režisér Otomar Krejča Markétu varoval, aby předem zvážila, co všechno může výstavním debutem na adrese jednoho z ohnisek Pražského jara ztratit. Vlastně šlo tehdy o polemiku s dobou tvrdé perzekuce věřících.
Roku 1971 si Luskačová vzala pražského rodáka a britského občana Franze H. Wurma. Německy píšící básník se do rodné metropole hodlal vrátit. Záhy ale všechno dopadlo jinak. Okupace Prahy spisovatele deprimovala, a tak se rozhodl pro Curych. Odtud se pak odvíjela další cesta fotografující poutnice, zejména stěhování do Londýna.
Zatímco dobře vybraná monografie i její doslov sledují britská léta fotografky v obšírném průřezu, recenze upřednostní zobecnění. Původně jsem ji chtěl nadepsat Anabáze M. L. Vždyť knížku po všech zastávkách (viz třeba jen trojici záběrů z Afriky) uzavírají masopustní radovánky poblíž autorčina pražského rodiště. Jenže onou zlatou nití, která výjevy propojuje, je schopnost zviditelňovat nevídané. Metafyziku lidství. A cit pro ni působí naléhavěji než místopis jednotlivých osvitů.

Josef Moucha