Fotograf Magazine

Na lovu panen

Texty, ozřejmující ideové zázemí výtvarníka Jindřicha Štyrského (1899–1942), uspořádal Karel Srp s pomocí Lenky Bydžovské. Již druhé knižní vydání postřehů časopisecky roztroušených – anebo docela neznámých – přináší neobyčejný čtenářský zážitek.

O první edici těchto děl společenské inspirace se postarala firma Thyrsus za přispění ministerstva kultury roku 1996 pod titulem Každý z nás stopuje svoji ropuchu. [Texty 1923–1940]. Letošní verze nakladatelství Argo je rozšířená a má i nepřehlédnutelnou výhodu: typografii netřeba luštit. Obsah je řazen chronologicky, což je zřetel nepochybně účelnější než by byl klíč tematický, neboť rozmach podvratnosti názorů vyniká s minimem komentáře. Posloupnost zároveň vede k nehledaným setkáním. Slepenec výpovědí účelových i uměleckých (básní v próze, esejů, kritik, polemik a hanopisů, manifestů, přednášek i zlomků rukopisů) je opatřen jmenným rejstříkem, obohacujícím lineární rozměr sazby, aby probíjení mezi texty nezůstalo odkázáno na příležitostná zajiskření. Kombinace rukopisných črt a finalizovaných článků se pochopitelně neobejde bez ozvěn utkvělých sentencí. Neodbytná je zejména hrůza z šíření kýče všeho druhu.

Četbou se lze bavit, aniž by přicházela poznávací hodnota o prvořadost. Například je odhaleno, kterak zdědil český surrealizmus nerozpornost dvojjediného chápání fotografie, jež byla předjímavým Uměleckým svazem Devětsil ceněna dílem pro dokumentárně věrnou reprodukci předloh, dílem co médium básnivé projekce.

Vedle rozkrytí obzorů i stihomamů autora upoutají charakteristiky jeho současníků. Budoucího laureáta Nobelovy ceny za písemnictví častuje s předstihem pětapadesáti let bonmotem: „Kdyby se někdy Seifert dostal na ochoz Pantheonu a ztrácel rovnováhu, vzpomene si jistě na své první dětské kroky.“ Mocnost teoretika i doktrináře avantgardy Karla Teiga měří v „portrétu našeho malého všeuměla“. Literární talent nabídl Štyrskému nevybíravou expresi, servírovanou s ohromným gustem. Představuje se jako ironik, jehož nic nedojme. Žurnál Osvobozeného divadla Vest Pocket Revue vítá slovy „redakce se ukázala prozíravou, když volila pro časopis drahý, křídový papír, neboť luxus imponuje blbcům a snobům všech vrstev“. Třináct let před oficiálním opentlením přímětkem umělec národní je Nezvalovi přiřčena docela přízemní titulatura: „Ty sračko!“, dobírá si Štyrský někdejšího přítele s hravým patosem válečných fragmentů pozůstalosti. Rozumí se, že za německé okupace byl na indexu zvrhlých umělců a že citovaná písemnost je pouhou ozvěnou inzultace, uštědřené Nezvalovi 7. března 1938 ve vinárně U Locha za pokus vázat pražské surrealisty poslušností vůči politice Sovětského svazu, což se rovnalo přitakání justičním vraždám.

Vliv Štyrského spisu ovšem nestačí na to, aby si většina Čechů připustila, že drahnými léty mlčení k sametovému přešívání kabátů dále tupila ostrost jazyka předků. Nanejvýš může být leckdo znovu identifikován s adresáty dávných invektiv: „Směšnost jejich života tkví v tom, že jejich skutečná hodnota nedosahuje jejich pověsti.“ I tam, kde vzbuzuje pochybnosti sám Štyrský („Picasso oral parkety“), pořád se jedná o angažmá čtenářsky vděčnější, než by obnášela devótnost.

Běží zkrátka o literaturu z inspirovaného pera: „Je opět podzim, čas, kdy básník snímá ze zdi harpunu a odchází na lov mořských panen…“

 

Štyrský J., Texty. Praha: Argo 2007, 248 s. ISBN 978-80-7203-885-5. 

Josef Moucha