Fotograf Magazine

Falešný poplach

Jsem posedlý politikou a mocí. To je u novinářů běžné. Dnes tedy chci mluvit o tom, jak se lidská paměť propletla s politikou a mocí v nedávné minulosti, a především během studené války. Chci tento krátký čas využít k tomu, abych vám řekl příběh o tom, čemu se říkalo vymývání mozků. Není to tak stará myšlenka; vlastně se objevila teprve v roce 1951. V jádru této myšlenky je přesvědčení, že věda nějakým způsobem přišla na to, jak mazat lidské vzpomínky a nahrazovat je vzpomínkami novými, implantovanými. To znamená, že dokáže lidi v zásadě přetvořit v automaty, roboty ovládané těmito implantáty. Je to fenomén, který souvisí se studenou válkou podobně jako strach a paranoia. Již v 60. letech ukázaly poněkud katastrofální experimenty, že myšlenka vymývání mozků je vědecky neplatná. Ukázalo se, že to není možné. Ale tím to neskončilo. Protože myšlenka vymývání mozků, myšlenka, že je možné lidem měnit vzpomínky a ovládat jejich mysl, pak zmutovala do něčeho velice podivného, co – jak chci ukázat – zapustilo kořeny v naší dnešní představivosti. Je to silné přesvědčení, že mysl jednotlivců mohou manipulovat a ovládat různé kulty, divná nová náboženství a podivínské, extremistické politické strany. Takto se dnes na věci díváme a já vám chci zkusit vysvětlit, jak k tomu došlo. Chci mluvit o tom, že neexistuje žádný vědecký důkaz toho, že by vymývání mozků bylo možné, a o tom, že jako lidské bytosti jsme ve skutečnosti mnohem silnější a mnohem sofistikovanější, než představa o vymývání mozků předpokládá. Tato představa totiž zapustila velmi hluboké kořeny v naší společnosti, což nás všechny – liberály, konzervativce, prostě kohokoli – vede k tomu, abychom byli velice podezíraví a bázliví, pokud jde o nové myšlenky a nové způsoby pohledu na svět. Jde o svého druhu zablokování.

To read the entire article, order
#30 eye in the sky

#30 eye in the sky

180 

Skladem