Fotograf Magazine

Isabell Heimerdinger

Statické kompozice filmových interiérů

O nové kontexty filmu projevující se ve svébytných uměleckých apropriacích dlouhodobě usiluje německá vizuální umělkyně Isabel Heimerdinger. Pro její tvorbu přitom není určující technika nebo médium, jež využívá, a přesto je autorský rukopis poměrně snadno rozpoznatelný. Fascinace umělkyně má totiž jednoho společného jmenovatele, kterým je kinematografie v nejširším slova smyslu, jakožto zastřešující kategorie pro veškeré procesy související s filmem. Filmovou diegezi však vytrhává z původních významových souvislostí a zasazuje ji do nových myšlenkových i vizuálních perspektiv. V konkrétnějším vymezení se jedná především o emocionální stopu, kterou v recipientovi i samotné Heimedinger zanechává hraný film konfrontovaný s novou, autorkou inscenovanou situací reagující na již existující filmové dílo. Ve finálním tvaru pak příliš nezáleží na tom, zda autorka manipuluje s digitálními fotokolážemi a instalacemi světelných nápisů z neonových trubic, zaznamenává herecké performance, natáčí 16mm filmy a videa nezřídka dlouhometrážní stopáže, nebo vytváří výstavní projekty založené na simulaci bytových interiérů. 

To read the entire article you must log in.

Log in

Interiéry, 1997–2000, Všechny fotografie Courtesy Galerie Mehdi Chouakri, Berlín, © Isabell Heimerdinger
Interiéry, 1997–2000, Všechny fotografie Courtesy Galerie Mehdi Chouakri, Berlín, © Isabell Heimerdinger