Fotograf Magazine

Tom Hunter

Světla Londýna

Z historického pohledu nebyl vztah mezi malbou a fotografií zrovna jednoduchý. Po vynálezu fotografie malíři zápasili o znovunalezení pevné půdy, fotografové zase o to, aby byli uznáváni jako opravdoví umělci. Malířům již nestačilo, aby vše vypadalo jako „to pravé” a heslo „pouhé zmáčknutí knoflíku” učinilo z fotoaparátu nástroj volby pro amatéry a nadšence. Munch ve svém známém výroku prohlašuje, že fotoaparát by nebyl k valnému užití, pokud by jej člověk nemohl upotřebit v pekle či v nebi. Tak elegantně vyjádřil důvod k pomstě štětců a olejových barev – důraz na schopnost barvy efektivně vyjádřovat a promlouvat o říši lidských emocí. V porovnání s tím byla fotografie stále ještě nepoddajná, bezbarvá, surová a neprozkoumaná. Od konce 18. století se mnohé změnilo. Fotografie je dnes zcela legitimní umělecká činnost na stejné úrovni jako malba. Dokonce by snad leckdo – s přihlédnutím k tomu, jak se technologie stává každým dnem pružnější a výkonnější – mohl tvrdit, že je ještě důležitější než malba. Jiní by zase prohlásili, že porovnávat a oddělovat tyto dvě umělecké disciplíny nemá v dnešní době smysl, jelikož se staly zcela komplementárními.

Chcete-li si přečíst celý článek, musíte se přihlásit.

Přihlásit

Dívka píšící prohlášení, ze série Osoby neznámé, 1997
Žena čtoucí příkaz k vystěhování, ze série Osoby neznámé, 1997