Fotograf Magazine

Čtrnáctý Měsíc fotografie v Bratislavě

I když v programu bratislavského festivalu tentokrát nebyla žádná megavýstava, srovnatelná s ohromnou přehlídkou Slovenská fotografie 1925 – 2000 nebo s retrospektivami Salgada, Kleina, Leibovitzové, Witkina, Cartiera-Bressona a Martinčeka z minulých let, organizátoři v čele s Václavem Mackem opět dokázali na loňský listopad připravit atraktivní, byť kvalitativně poněkud rozkolísaný výstavní program, tradičně zaměřený na fotografickou tvorbu ze střední a východní Evropy. Značný zájem vzbudily i mnohé doprovodné programy, například tvůrčí dílny a organizačně dobře připravené hodnocení portfolií, jehož se zúčastnila řada významných fotografů, teoretiků a kurátorů včetně Andrease Müllera-Pohleho, Wendy Watrissové, Freda Baldwina, Jevgenije Berezněra, Iriny Čmyrevové nebo Elźbiety Lubowiczové. Poprvé proběhlo u příležitosti festivalu pracovní setkání redaktorů fotografických časopisů z nových zemí Evropské unie zaměřené především na internetové časopisy, které bylo uspořádáno ve spolupráci s Goetheho institutem v Bratislavě. V době, kdy se většina nekomerčních fotografických periodik neobejde bez větších dotací, získávají stále větší význam internetové časopisy věnující se současné i historické fotografické tvorbě, kritice a teorii a přinášející aktuální informace o fotografickém dění. Zatímco v západní Evropě a v USA jich existuje celá řada, v bývalých komunistických zemích je časopisů, které jsou na propagaci fotografických výrobků nezávislé, jenom několik, například http://fototapeta.art.pl v Polsku, www.photographer.ru v Rusku nebo www.photorevue.com v České republice.

Během dvoudenní teoretické konference zazněly přednášky o fotografii v Africe, Řecku, Rusku, České republice a dalších zemích. v soutěži o nejlepší fotografické publikace ze střední a východní Evropy mezinárodní porota pod vedením Američanky Ernestiny Rubenové nejvýše ocenila čtyři knihy. V kategorii historie fotografie byly ceny uděleny monografii Jaroslav Rössler – Fotografie, koláže, kresby z pražského nakladatelství KANT a publikaci Treasures of the Hungarian Museum of Photography, v kategorii současné fotografie získal jednu cenu opět KANT za monografii Ivan Pinkava: Heroes a druhá byla udělena ruské knize Michaila Daševského Zatonuvšeje vremja: Rossija, XX vek, 1962–1992. Návštěvníci hlavních festivalových dnů si však mohli samotnou výstavu více než osmi desítek soutěžících knih prohlédnout jenom velmi krátce. V průběhu festivalu byly také slavnostně pokřtěny dvě knihy, které vydalo FOTOFO: monografie průkopníka moderní fotografie na Slovensku Miloše Dohnányho od Aurela Hrabušického a kniha esejů o fotografii od Josefa Mouchy Zážitek arény.
Tradiční slabinou zůstal nedostatek prostoru pro setkávání festivalových hostů. I když do Bratislavy přijela řada významných kurátorů, ředitelů fotografických festivalů, galeristů a fotografů, měli tam jenom minimum oficiálních příležitostí k výměně názorů, výstav a projektů. Nepříliš úspěšná tentokrát byla fotografická aukce, kterou připravila aukční firma Soga. Prodalo se na ní jenom velmi málo děl současných slovenských fotografů. Značně problematická byla i úroveň některých instalací výstav (přímo odstrašujícím případem byla třeba zcela amatérská prezentace výborné výstavy Antanase Sutkuse nebo zničení řady prací během neodborné manipulace s fotografiemi Barbory Kuklíkové). Ovšem v porovnání s nedávnými lety, kdy některé snímky během vernisáží ještě ležely na zemi a Rodčenkovy originály byly v Galerii města Bratislavy představovány mezi dvěma skly zavěšenými na provázku, došlo v tomto směru na bratislavském Měsíci fotografie k velkému pokroku a naprostá většina výstav byla instalována dobře – a navíc i otevřena během úvodního festivalového víkendu.
Ve výstavním programu tentokrát dominovaly různé druhy dokumentární fotografie. Klasický humanistický dokument byl reprezentován například cyklem Antanase Sutkuse Každodenní Litva, zahrnujícím především starší záběry z 50. a 60. let, objevující poezii všedního dne v jemně melancholických bezprostředních záběrech z ulic Vilniusu a z litevského venkova. Mnohé z nich nebyly dříve publikovány, protože se svou autentičností příliš odlišovaly od oficiální tvorby v duchu socialistického realismu. (Sutkusova výstava byla později uvedena v Pražském domě fotografie a v Domě umění v Opavě). Zatímco ruská fotografie, která dnes poutá pozornost na řadě festivalů, tentokrát v programu Měsíce fotografie překvapivě chyběla, Ukrajinu zastupoval jeden z tamních nejvýznamnějších fotoreportérů Alexandr Gljadělov, ukazující otřesné podmínky života v ruských věznicích. Subjektivnější pojetí dokumentární fotografie reprezentovaly sugestivní snímky ze současného Slovenska od Čecha Tomkiho Němce, často využívající nevšedních kompozic a obrazových symbolů. Výborný byl také fotografický deník Anny Beaty Bohdziewiczové, která už přes dvacet let fotografuje a výstižně komentuje události ze svého soukromého života i ze života Polska. Jinou formu deníku ve svých barevných záběrech s autoreflexivními motivy představila Chorvatka Mare Milinová. Obdobné relativizování hranic mezi dokumentární a inscenovanou fotografií bylo možno vidět i v cyklu City v cizím city od Češky Barbory Kuklíkové, která se s velkou invencí snažila v působivých čtveřicích barevných snímků vizualizovat různé pocity a nálady čtyř mladých cizinců žijících v Praze, i na snímcích ze současné Budapešti a dalších měst od Maďarky Szilvie Tóthové, skvěle využívající kombinací přirozeného a bleskového osvětlení a výrazných barev. Značně nevyrovnaně působila velká výstava Křižovatka nápadů, představující výsledky projektu, v rámci kterého tři britští autoři fotografovali na Slovensku a čtyři Slováci v Británii. Z někdy až bezradně působících prací, k jakým patřily třeba prvoplánové diptychy a triptychy Tomáše Agáta Blonského či popisné noční záběry z panelákových sídlišť od Lisy Davisové, se vymykaly především svěží barevné snímky Silvie Saparové a Martina Varholíka, stojící na dnes tak oblíbeném pomezí aranžované a dokumentární fotografie, a imaginativní záběry Roba Kočana objevující pohádkové postavy v bizarních tvarech stromů, kamenů a rostlin z Walesu. Zařazení starých cestopisných záběrů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda do programu fotografického festivalu bylo omylem, protože jenom nepatrný zlomek z nich převyšoval informativní úroveň.

Středoevropská a východoevropská tvorba ovšem nebyla reprezentována jenom dokumentární fotografií. Ke skutečným objevům patřila první větší retrospektiva slovenského fotografa Miloše Dohnányho, který ve 30. letech tvořil v duchu konstruktivismu a nové věcnosti, velká výstava výrazného představitele slovenské poválečné fotografie Igora Grossmana, z jehož díla zaujaly především dokumenty ze slovenského venkova, stylizované výraznými kontrasty černé a bílé až do grafické podoby, a malá retrospektiva Karlise Lakšeho, jenž ve 20. a 30. letech 20. století pořizoval dodnes svěží lyrické záběry z lotyšského venkova. Komorní expozice Jana Svobody představila jeho raná díla z 50. a 60. let z fondů Moravské galerie v Brně, která ve zobrazování ovoce, kamenů, detailů ženského těla a dalších jednoduchých motivů osobitě navazovala na Sudkovu tvorbu i na dobové podněty strukturální abstrakce a současně reflektovala autorův niterný svět. K diváckým atrakcím patřila repríza výstavy Akt v české fotografii 1960–2000, jež po Praze, Olomouci, Moskvě, Paříži, Cáchách, Poznani, Vratislavi, Walbrzychu a Opavě doputovala do Bratislavy v inovované verzi, zahrnující některá dříve nevystavovaná díla (na jaře 2005 byla potom uvedena v Athénách). Expozice loňského vítěze portfolií Milana Blatného, studenta Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, Foto mandaly: střed je esence představila jeho osobité fotomontáže, inspirované tibetskými symboly Buddhova spirituálního vtělení. Jeden z nejznámějších maďarských fotografů Gábor Kerekes vystavil své často až graficky stylizované starší snímky. Koncepčně značně neujasněně vyzněla výstava Generace Východ, která měla představit práce vysokoškolských studentů fotografie z východní a střední Evropy, ale kromě souborů ze škol z Bratislavy, Košic, Opavy, Ústí nad Labem a Poznaně zcela nepochopitelně zahrnovala i práce z Nottingham Trent University. Přesto však na ní bylo možno vidět řadu svěžích děl zejména z oblasti intermediální tvorby a moderních portrétů i několik nápaditých videoprogramů.

Na bratislavském Měsíci fotografie byly samozřejmě i výstavy z dalších částí světa. K nejlepším patřila expozice slavného švýcarského člena agentury Magnum Reného Burriho s názvem Němci, která ukázala s jemnou ironií různé typické aspekty německého životního stylu v obtížném období po 2. světové válce i během hospodářského zázraku. Skvělý byl i strhující dokument indického fotografa Raghu Raie o obětech tragédie v chemické továrně Union Carbide ve městě Bhopál, při níž v roce 1984 došlo k ohromnému úniku jedovatých plynů a k následné smrti několika tisíc lidí. Rai své mimořádně silné snímky, prodchnuté hněvem i snahou pomoci a invenčně pracující s detaily, odvážnými kompozicemi a ostrými kontrasty světel a stínů, vytvořil nejenom bezprostředně po tragédii, ale i z dvacetiletého odstupu. Velkou expozicí svých konceptuálně zaměřených děl, často nápaditě exploatujících nejnovější technologie, se představil známý německý fotograf a vydavatel časopisu European Photography Andreas Müller-Pohle. Dva póly dokumentární fotografie reprezentovaly výstavy Rakušana Kurta Kaindla, který ve svých záběrech různých národnostních menšin v Evropě navazoval na klasický sociologické pojetí, a Řeka Iliase Bourgiotise, jenž ve svých snímcích života lidí z oblasti Středozemního moře uplatnil daleko subjektivnější pohled. Souborem starších inscenovaných výjevů a portrétů s výrazným symbolickým podtextem byl zastoupen Američan Arthur Tress. Značný zájem diváků vzbudily snímky Angličanky Rosie Barnesové, citlivě ukazující svět svého syna, postiženého autismem, nebo nevšední fragmenty městského prostředí a krajin od tří turínských fotografů Maurizia Briatty, Alessandra Caneho a Giancarla Tovy z výstavy Pizza, slunce, láska.
Problémem zůstaly výstavy uvedené ve Vídni, kam za nimi doputovalo naprosté minimum návštěvníků „bratislavského“ festivalu. Přitom nepochybně šlo o atraktivní expozice, například projekt Tělo-bolest-ornament jedné z nejoriginálnějších slovenských výtvarnic mladší generace Doroty Sadovské a přehlídku prací pěti studentů vysokých škol s výukou fotografie v Bratislavě (Sylvia Saparová), Krakově (Joanna Źak-Twarogová), Opavě (Jan Bartoš), Budapešti (András Ridovics) a Vídni (Andrea Sperlová). Po vzoru letos oficiálně vyhlášené spolupráce Měsíců fotografie v Paříži, Vídni a Berlíně se však pro rok 2006 počítá s užším propojením těchto festivalů nejenom v metropolích Slovenska a Rakouska, ale i v dalších městech.

vladimír birgus