Fotograf Magazine

Přeslechnuté hlasy

Historik umění Jaroslav Anděl záslužně rehabilitoval objevnou výstavou a knižním katalogem předválečnou skupinu Linie, aktivní v Českých Budějovicích v 30. letech 20. století.

Protagonistou přehlížené Linie byl Josef Bartuška (1898–1963); profesní a biografické medailony (jeho i dalších jedenácti příslušníků avantgardy a vyznavačů modernismu zpravidla téže generace) vypracoval pro katalog Zdeněk Stolbenko (za pomoci Jaroslava Anděla a Arno Paříka). Linie fotografovala, vytvářela obrazové i psané básně, pořádala autorské knihy, malovala, kreslila, zabývala se koláží a grafikou, produkovala dramata či filmová libreta, hrála hudbu i divadlo, spolupracovala s rozhlasem a věnovala se rovněž architektuře, pokrokům v životnímu stylu, teorii umění a publicistice. Časopis Linie (vydávaný od listopadu 1931 do června 1938) se pokoušel překročit svazující pouta tradicionalistického regionu. Pro převládající profesní živel skupiny je příznačné učitelské povolání. Členové s ryze výtvarným vzděláním byli tři: Emil Pitter, Ada Novák, Richard Lander. Vedle Bartušky zřejmě fotografovali hlavně Karel Valter, Ada Novák, Jiří Linhart a Oldřich Nouza. Nicméně aktivit takzvané Fotolinie se jednak účastnili i jiní členové skupiny, jednak se v katalogu objevují náznaky o dalších kmenových příslušnících fotosekce, jejichž díla a životopisy nejsou dostupné (třeba O. Červenka, jehož křestní jméno neznáme). Problémem katalogu není interpretace významu v přesvědčivé síle shromážděných fragmentů skupinové produkce, nýbrž jistý paradox: malá propracovanost výčtu toho, co všechno se zjistit nedalo. Například není jasné, kolik kdy měla Fotolinie členů. V máji 1933 ji (dle chronologie vypracované Zdeňkem Stolbenkem) v Plzni reprezentovalo osmnáct autorů (jsou tedy zřejmě započítáni i přizvaní hosté). V březnu 1936 na vrcholné českobudějovické přehlídce vystavovalo za Fotolinii osm lidí (vedle pětičlenné brněnské skupiny f5 a kolekcí Pražana Jindřicha Štyrského a internacionála zvučného jména László Moholy- Nagy). Správci státních sbírek se k ostatkům Linie dostavili tak pozdě, že většina artefaktů definitivně zmizela anebo skončila u soukromníků. Výjimkou byl naštěstí kurátor fotografické sbírky Moravské galerie v Brně: Antonín Dufek zachránil 186 dobových zvětšenin a také Valterův film Experiment (1934). Ten je bohužel jediným doličným artefaktem dle recenzí výrazné kinematografické tvorby skupiny. Kdyby se dochovala veškerá produkce, výstava i kniha by zřejmě vyzněly mohutněji. Vždyť třeba film byl pro avantgardu klíčovým médiem. Jeho možnosti vyzařovaly novátorské impulzy do každého směru: ovlivňovaly fotografii, poezii, tanec i divadelnictví… Varovné také je, nestojí-li kunsthistorie o negativy: v českých muzeích umění na takový typ sbírkového předmětu nejsou zvyklí, protože se o něm na filozofii ani na estetice nic převratného nenaučili. (O fotografii jakožto médiu důležitém pro dějepisectví se dovídají alespoň studenti archivnictví a historie v Praze, Pardubicích a Olomouci.) Pak nepřekvapí, že negativy Josefa Bartušky získal ještě poměrně nedávno galerista Jiří Jaskmanický. Dlužno podotknout, že z nich dal nazvětšovat zdařilou výstavu ve Fotogalerii U Řečických (1998). Andělovým počinem vychází najevo rozsah obecné přezíravosti vůči umění mimopražského původu. Kurátor v katalogu o excelentním grafickém úpravci časopisu Linie píše, že přes rozsáhlou činnost se s Pitterovým jménem v dosavadních studiích o moderní typografii v českých zemích nesetkáme. Linie přinesla hlavní vklad na poli knižní kultury: Anděl zasvěceně klasifikuje příslušný internacionální dosah. Katalog nepostrádá reprodukce dvoustran fotograficky ilustrovaných beletristických svazků: ukázku z Linhartových prozaických Osudů andělů (1937) a z Bartuškovy básnické sbírky Podzim (1936). Takových tisků však realizovala Linie víc a dochovaly se i návrhy neuskutečněné (v důsledku hospodářské krize a okupace za světové války). Mimořádným přínosem členů Linie byly autorské knihy. Multimediálnost a vzájemné působení různých oborů předkládá Anděl právem jako pronikavější tvůrčí rys Linie než vývojové posuny mezi ozvěnami futurismu, kubismu, expresionismu, sociální kritiky, abstrakce a surrealismu.

josef moucha