Fotograf Magazine

Fotofest Houston

Jubilejní 10. ročník Fotofestu Houston proběhl ve znamení nosného tématu Oslava vody/Celebrating Water. Nejvýznamnější fotografický festival na území Severní Ameriky proběhl letos již po desáté. Toto bienále fotografického umění natolik ovlivnilo současný stav podobných aktivit po celém světě, že stojí za to se jeho historii blíže věnovat. Pokusíme se proto podrobnější pohled na jeho historii přinést v příštím čísle. Nyní však k ročníku letošnímu.

Nosná témata tohoto festivalu se v minulosti střídavě opírala buď o snahu rozšířit povědomí o nová neznámá teritoria fotografického umění, a přinášela tak podrobné sondy například do fotografie východní Evropy (1990), Latinské Ameriky (1994) a podobně. Zejména latinskoamerické fotografii se kurátoři festivalu věnují obzvlášť důsledně – asi také proto, že v Houstonu a Texasu vůbec žije početná latinskoamerická komunita, mezi nimi umělci, fotografové, kurátoři. Spravedlivé by však bylo také připomenout, že zakladatelé festivalu Fred Baldwin a Wendy Watris byli v USA jedni z prvních, kteří se začali také vážně zabývat současnou východoevropskou fotografií a významně se zasloužili o její zpřístupnění divákům. Také jejich sondy do asijské fotografické scény, především téměř neznámé jihokorejské fotografie přinesly nové oživení běžného výhradně západně orientovaného pohledu.

V jiných ročnících padla volba na globální témata, například problémy enviromentu. Jindy se hlavní pozornost zaměřila na některé specifické oblasti fotografie, například Móda/Fashion – anebo jako v případě předchozího festivalu na oblast nových technologií a digitálních médií, na němž byl také poprvé prezentován světový „net-art“. V letošním ročníku se pořadatelé vrátili ke globálnímu tématu, kterým jakoby chtěli uklidnit překotnost vývoje světového dění. Od tématu oslavy vody by bylo možno očekávat zejména fotografie meditativní, ať už krajinářské, nebo dokumentární. Na druhé straně toto téma logicky přineslo nebezpečí zúžení obzoru pro výběr zajímavých výstav. Naštěstí se ukázalo, že v případě nejlepších expozicí kurátoři vzali téma jenom jako inspirační a pokusili se nalézt na něj zcela odlišné pohledy. Jako obvykle většina nejzajímavějších expozic proběhla v sídle Fotofestu ve Vine Street. Z výstav, které zde probíhaly, působily nejobjevněji tři expozice jihokorejských fotografů. Byl to Ocean ve fotografiích Jungjin Lee, která realizuje své zvětšeniny na rýžovém papíru s ručně nanášenou fotografickou emulzí. Dále to byla expozice Fountain od Bohnchang Koo, který digitálně tištěné černobílé fotografie zrcadlovým znásobením převádí do geometricky symetrických útvarů. Třetím reprezentantem této orientální školy fotografické meditace byl Han Sungpil, který na rozdíl od obou předchozích vystavil barevný soubor, pod názvem The Sea I Dreamt, My Sea. Jihokorejští účastníci výstavy potvrdili novou kvalitu svého pohledu, kterým překvapili již na předchozím Fotofestu, v rámci velké expozice jihokorejské fotografie. Asi nejblíže pojetím jim byli oba ruští fotografové – Andrej Čezin souborem Nevsky Baptistry a Alexej Titarenko souborem Time Standing Still. Obdobně jako jihokorejští umělci i oba ruští autoři – oba patří k nejvýznamnějším současným fotografům v Rusku – se snaží nalézt meditativní, v jejich případě spíš poetickou, nadsázku v pojetí svých fotografii. Oba soubory však působí spíše jakoby vznikly v období ruské avantgardy, autorská snaha o ozvláštnění a zpoetizování tématu je zde až příliš úporná. Je trochu patrné, že se jedná o práce staršího data vzniku, zejména u Čezina. U Tintarenka je problémem, že pro diváky, kteří již jsou obeznámeni s jeho technikou, při které pracuje se silnými šedými filtry, aby se dostal s expozicemi do oblasti velmi dlouhých časů, je tato metoda po čase monotónní a permanentním opakováním ztrácí pel objevnosti. Na druhé straně však oba autoři představili přístupy, které se významně lišily od většiny vystavených projektů a zachovaly si svou osobitou alternativu vůči hlavnímu proudu západní fotografie. Ten je zde mnohdy prezentován efektními barevnými fotografiemi, těžícími z tématu až příliš snadným způsobem. – to však zdaleka neplatí obecně. Například zcela odlišný přístup představila britská autorka Susan Derges, která ve své ojedinělé expozici v působivém prostoru New World Muzea, vystavila své obrovské fotogramy exponované přímo v mořském přílivu nebo ve vodě vodopádů, říček, potoků a podobně. Její výstava, aspoň pro mě, byla nejpříjemnějším překvapením tohoto ročníku Fotofestu. Některé, i když duchovně velmi zvláštní a zajímavé výstavy, byly na téma poněkud uměle naroubovány, avšak v kontextu zúženého záběru „vodního“ tématu, přinášely potřebné oživení. Mezi ně patřila bezesporu výstava El Agua Como Tumba/Water as Graveyard argentinské fotografky Helen Zout, zabývající se alegorií na skutečný příběh během období vojenské diktatury v Argentině, kdy byli do vln Rio Do La Plata z letadel vyhazováni odpůrci režimu.
Z dalších výstav, pořádaných přímo Fotofestem, byla zajímavá expozice v Morgan Chase Bank A Personal View, která přinesla převážně novopiktoralistické pohledy na téma vody, ať už na bázi digitální, nebo tradiční analogové fotografie, zpracované nějakou piktoralistickou technikou (Julia Hoerner, Courine Mercadier a další autoři). Vedle výstav na téma vody probíhalo v Houstnu množství dalších výstav, z nichž pravděpodobně nejvýznamnější byla velká retrospektiva skupiny Manual, kterou tvoří dvojice Ed Hill a Suzanne Bloom, kterou pro Muzeum of Fine Arts připravila kurátorka Anne Wilkes Tucker. Další významnou výstavou v tomto muzeu byla Hungarian Avant-Garde Photographers, ze sbírky Manfreda Heitinga, kterou toto muzeum před časem získalo.

Oproti tomu poněkud zklamáním byla výstava ve slavném muzeu The Menil Collection, pro které tentokrát Matthew Drutt připravil expozici Luisy Lambri na téma architektonických interiérů zimních zahrad a skleníků. I když kvalitně zpracovány, její velkoformátové barevné fotografie nepřinášejí nic osobitého. V katalogu zmíněná německá škola (Thomas Ruff a Candida Höffer) zůstala jen nedostižným vzorem.
Z dalších mimovodních výstav zaujala výstava We Are The Camera v Houston Center for Photography věnovaná fotogramům s osobním až intimním podtextem (Joy Gregory – The Handbag Project Series, n. 1). Z komerčních galerií patřily mezi nejzajímavější expozice v John Cleary Gallery: Weegee, The Famous, která jistě nebyla zklamáním pro milovníky klasické fotografie. Jako obvykle byla oživením výstavního programu expozice v Sicardi Gallery, která se tradičně věnuje latinskoamerickým umělcům. Tentokrát zde vystavoval Oscar Munoz. Působivé téma fotografie z plaveckých bazénů vystavovala Luciana Abait – soubor Still Chambers ve Mackey Gallery. Jako obvykle zvědavost a pozornost přivolala výstava Discoveries Of The Meeting Place v Erie City Ironworks.
Fotofest Houston se od svého počátku důsledně věnuje objevování nových tváří světové fotografie, tím že v rámci takzvaného meeting place umožňuje fotografům z celého světa přinést své portfolio a předvést ho pozvaným kurátorům, redaktorům a dalším pozvaným osobnostem ze světa. Ti pak na závěr vyhodnotí nejzajímavější objevy „discoveries“ a na základě jejich hodnocení je potom sestavena tato rozsáhlá výstava. Letos zde byli zastoupeni mimo jiné i dvojice Boris Missirkov a Georgi Bogdanov z Bulharska nebo Bill Jorden z USA a Sian Bonnell z Velké Británie.

Kvalita prací autorů, kteří přijíždějí předvést svá portfolia na Meeting Place, se podle mých zkušeností stále zvyšuje a letošní rok pro mě osobně přinesl několik příjemných objevů, z nichž se některé objeví i na stránkách Fotografa v tomto a nejbližších dalších číslech.

Letošní Fotofest je tedy minulostí, všichni jsou zvědaví, jaké téma zvolí autoři festivalu za dva roky…

pavel baňka