John Paul Evans
Till Death Us Do Part
Známé rčení, že pro Angličana je „dům jeho hrad“, vzniklo původně jako právní pojem, postupem času však začalo být chápáno jako vyjádření ideje výsostného osobního prostoru. Otázka, kdo smí tento rodinný prostor obývat, kdo do něj smí patřit, se pak projevuje sebepotvrzováním prostřednictvím portrétního zobrazování párů, které vyhovují společenským „normám“.
Projekt Till Death Us Do Part je cyklus performativních fotografií, které zachycují mého manžela Petera spolu se mnou v nejrůznějších absurdních situacích v našem domácím prostředí či jeho okolí. Nápad na tento cyklus vznikl v roce 2013 jako osobní reflexe současných společenských změn v Británii, v Evropě a v USA, zejména co se týče chápání a definice manželství. Tato otázka není ve Spojeném království stále dořešena, neboť Severní Irsko na jednu stranu prohlašuje, že chce mít tentýž status jako zbytek země, pokud jde o Brexit, ale jedním dechem dodává, že trvá na svých vlastních zákonech, co se týče potratů a manželství pro páry stejného pohlaví, aniž si jakkoli připouští zásadní rozpor v těchto právních vymezeních.
Jakožto aktivní umělec a vysokoškolský pedagog jsem se zabýval kritickou reflexí toho, jak se prostřednictvím fotografie stvrzují představy o tom, kdo může kam patřit a kdo je jiný, kdo stojí vně, právě ve vztahu k rodinnému portrétu. V důsledku toho o třiceti letech našeho společného života s Peterem neexistuje téměř žádné fotografické svědectví. Poté co Peter překročil osmdesátku a já padesátku, jsem začal naléhavě cítit potřebu se s touto otázkou nějak vyrovnat a prozkoumat možnosti rodinného či manželského portrétu, už jen proto – když pro nic jiného – abych zanechal nějakou stopu po naší existenci. Postavy v oblecích představující výjevy z rodinného života vyvolávají pocit jakési odcizenosti, pocit, který Freud popisuje slovy heimlich a unheimlich, neboli jakési útulnosti a neútulnosti, zabydlenosti a nezabydlenosti ve světě. V kontextu kultury gayů, v níž je křiklavost „normou“, je transgresí právě obyčejnost těchto obrazů.










#33 investigace
Skladem
Content
- ––– Editorial
- Editorial
- ––– Úvod
- Prozkoumávání zkoumání
- ––– Projekt
- Jesper Alvaer & Isabela Grosseová
- ––– Profily
- Zdeněk Tmej
- Davor Konjikušić
- Mathieu Asselin
- Martin Netočný
- Tytus Szabelski
- Zdena Kolečková
- Groupe Guma Guar
- Tomáš Kajánek
- Stanislav Krupař
- Rob Hornstra & Arnold Van Bruggen
- DARST
- Andrzej Steinbach
- Maxim Sarychau
- Seba Kurtis
- Peter Fend
- Revital Cohen & Tuur Van Balen
- Mari Bastashevski
- ––– Rozhovor
- Rozhovor Terezy Rudolf s Jiřím Žákem
- ––– Teorie
- Paul Frosh
- ––– Objevy
- Petr Strouhal
- John Paul Evans
- Lucia Sekerková a Ivana Šusterová
- ––– Recenze
- Sbírat fotografie v knihách
- Nadarovy literární humoresky
- 12 045 pracovních dnů
- Uvnitř a vně fotografie
- Virtuální panoptikon: falešná zrcadla sociálních sítí
- ––– Události
- Navždy a nyní - festival Format v Derby
- Miss Read: Konceptuálně poetické dny v HKW
- ––– Fotograf Gallery
- Pavel Příkaský & Miroslava Večeřová
- Dušan Šimánek
- Martin Kollar
- Manja Ebert, Paula Gehrmann, Jens Klein, Lebohang Kganye, Clarissa Thieme
Archiv
- #35 žít s lidmi
- #34 archeologie euforie
- #33 investigace
- #32 ne-práce
- #31 tělo
- #30 eye in the sky
- #29 kontemplace
- #28 cultura / natura
- #27 auta
- #26 dokumentární strategie
- #25 populární hudba
- #24 vidět a věřit
- #23 umělé světy
- #22 obraz a text
- #21 o fotografii
- #20 public art
- #19 film
- #18 80. léta
- #17 amatérská fotografie
- #16 fotografie a malba
- #15 praha
- #14 komerce
- #13 rodina
- #12 rekonstrukce
- #11 performance
- #10 erotikon
- #9 architektura
- #8 krajina
- #7 nová inscenace
- #6 recyklace
- #5 hranice dokumentu
- #4 intimita
- #3 proměny symbolu
- #2 kolektivní signatura
- #1 Portrét