Fotograf Magazine

Peter Fend

Jména v Bezejmenném

Osaměle působící dívka pod útesy manhattanských mrakodrapů znepokojeně sleduje cosi, co nám zůstalo skryto za rámem fotosky… Pravděpodobně nejreprodukovanější fotografie z cyklu Bezejmenné filmové snímky Cindy Sherman je dnes již klasickým dílem feministického umění. Ukazuje klišé ženských rolí a mužský pohled zaklesnutý do vizuálních vektorů hollywoodských trháků i evropských artových filmů. Zatímco autorka příčinu dívčiny nervozity zamlčuje, aby neodváděla pozornost od emancipačního sdělení, Peter Fend ve své apropriaci pointu příběhu dokončuje. Nedomýšlí ovšem pro nás nedosažitelné dění na druhé straně ulice, ale analyzuje viditelný architektonický rámec obklopující hrdinku. V rozšířeném snímku identifikuje někdejší sídla celního úřadu, ropné a rejdařské korporace, které se v době první světové války účastnily pletich se zásadními globálními dopady. Ty nejenže dle Fenda vehnaly vojáky Spojených států do flanderských blat, ale položily také základy Británií ovládané námořní ropné říše. Důsledky této setby jsou pak sklízeny dodnes. Patří mezi ně transformace systému veřejného financování v USA, šňůra geopolitických konfliktů ve světě, a především katastrofální neschopnost vymanit se v době globálních klimatických změn ze závislosti na fosilních palivech.

Analýza je zároveň příkladem dlouhodobých Fendových pracovních trajektorií a zájmů. Ten se od konce 70. let minulého století pohyboval v uměleckém okruhu, do něhož patřili například Jenny Holzer nebo Richard Prince, a společně také stáli u zrodu několika sdružení, která se měla stát platformou aktivní participace umělců na společenském a politickém dění. Fend se zde účastnil projektu Space Force, který časem přerostl v obchodní podnik. Aktéři nakupovali snímky civilních satelitů, s pomocí odborníků je vyhodnocovali a v podobě zpravodajských šotů přeprodávali médiím. Občas se jim totiž podařilo přijít s informacemi rozporujícími ty oficiální. Po údajném zásahu tajných služeb se však na konci 80. let transformovali v Ocean Earth Development Corporation a zaměřili se na environmentální problematiku. Proměnlivá asociace pod Fendovým vedením od té doby generuje radikální, stejně tak invenční jako utopické vize, které se mají stát odpovědí na současnou devastaci životního prostředí. Jejich častým motivem je nové správní členění povrchu planety, které nemá vycházet z etnických, historických či planimetrických kontextů, ale má primárně sledovat hranice slanovodních geomorfologických celků a jejich pevninských úmoří. Tato reorganizace pak souvisí s plánovanou produkcí řas, „nové ropy“ nahrazující fosilní paliva. Naznačené ideje a mnohé další, s nimi spojený průzkum a projektování vtělené do dokumentací a evokací pak slavily relativní úspěch na uměleckých přehlídkách a v galeriích, své realizaci však pochopitelně zůstávají vzdáleny. 

Podezřívavá hrdinka fotosky tak může být viděna i jako výzkumnice na poli forenzní architektury, odhalující temný příběh mocenských machinací, v němž mimochodem účinkují i tak těžké politické váhy jako Winston Churchill a F. D. Roosevelt. Výsledky jsou pak kamínkem v širší interpretaci pozadí světového dění a environmentální krize, která se má stát základem směřování k lepšímu osudu. Poznatky „Lawrence z Arábie světa umění“ přitom nemusejí být vždy plně přesvědčivé a navrhovaná řešení všepostihující, nicméně i tak je již jejich radikalita a energie sama o sobě perspektivou. 

Ondřej Navrátil

#33 investigace

180 

Skladem