Fotograf Magazine

Endocommercial

„…lidé budou vytvářet sbírky rozmanitých druhů…“

/Daguerre/

 

Rozbitá kola, graffiti, značky, hydranty, igelitové tašky, anonymní nápisy na zdech,… — tyto typicky městské fenomény jsou hlavními tématy více než 1000 barevných fotografií představených v nové knize Endcommercial, Reading the City. Kniha je součástí projektu Digital Slum (www.digitals-lum.com), rozsáhlé, stále pokračující work in progress tří autorů — Floriana Bohma, Luca Pizzaroniho a Wolfganga Scheppeho, kteří od roku 1997 nashromáždili více než 60 000 digitálních fotografií zachycujících detaily z nejrůznějších částí New Yorku, prototypu velkoměsta, kde se kontrasty zapříčiněné ekonomickým věkem projevují snad nejzřetelněji, a vytvořili tak (původně pouze na webových stránkách) archiv představující jakýsi vizuální lexikon materiální kultury současného městského života.

Trojice fotografů se zaměřila především na dobře známé předměty, znaky a symboly městské reality, které jsou natolik běžné a banální, že je mnohdy již vůbec nereflektujeme, neboť jejich vnímání je paradoxně zahaleno jejich absolutní viditelností. Odkazují na nemateriální, neviditelnou strukturu sociálního prostoru městského života, skrytou za jejími materiálními znaky, které jsou omezené zákony, majetkovým vlastnictvím či ekonomickými zájmy. Série fotografií znázorňuje příběh městského pouličního života — nápisy na zdech, graffitti, pouliční značky, symboly, auta, lidé, a stejně tak sama ulice — jedna série fotografií za druhou postupně odhaluje jeho vnitřní principy.

Díky množství nashromážděných fotografií před autory začaly postupně vyvstávat překvapivé analogie a souvislosti, které by při odděleném posuzování jednotlivých fotografií zůstaly nepovšimnuty. Zasazení fotografií do kontextu autorům umožnilo zaznamenat stále se opakující jevy, typy postav, znaky a vzorce, na jejichž základě všechny své obrazy uspořádali do několika kapitol, které vypovídají o jednotlivých fenoménech a zdůrazňují nekonečné vztahy a jejich cyklickou povahu. Otázkou zůstává, do jaké míry jsou obrazové série odhalením nějakého skrytého, nicméně přece jen o sobě existujícího řádu, a nakolik je tento řád vytvářen právě uspořádáním samotných fotografií. Autoři jsou si tohoto problému vědomi, nebot obrazový materiál doprovázejí klasifikačním diagramem, zdánlivě logickým a přísně rigorózním, při bližším pohledu však více poetickým než vědeckým — typologie městských elementů je uspořádána do hierarchického systému tří hlavních kategorií, devíti podkategorií a 32 kapitol (nákupní košíky, prázdné znaky, poklopy, překážky, hlas, smetí, sousedství atp.). Jak již tato stručná ukázka naznačuje, rozhodně se nejedná o objektivní, souřadné, ani vyčerpávající kategorie: diagram není nikterak uzavřený, spíše je jakousi hrou na uspořádání, jež potenciálně umožňuje přeřazení obrazu do jiných kategorií, či vytvoření vůbec nových složek.

Celková struktura knihy „čtenářům“ umožňuje nahlédnout skutečné kořeny zkoumaných jevů a pochopit tak jejich funkci jakožto generující či degenerující síly stojící za rozvojem alternativních ekonomických subsystémů a vzorců chování, které se zrodily „za“ komercí. Dalo by se říci, že kniha Endcommercial je tedy spíše než estetickou studií vědeckým výzkumem sociálních praktik, fenoménů přivlastňování a strategií přežití na ulici, digitálním zachycením lidských stop a zásahů do městského prostředí. Ačkoli jednotlivé fotografie zobrazují detaily, jejich posláním je v rámci kontextu dovést diváka k vnímání všeobecností — řada obrazů funguje jako vizuální slovník, díky němuž vyvstávají typy a opakující se jevy, naznačující nalezení určité řádové struktury v městském chaosu.

Přestože fotografie pocházejí z New Yorku, Endcommercial se zabývá fenoménem, s nímž se lze setkat v kterémkoli velkoměstě – odhaluje rozpory a koexistence různých společenských a ekonomických sil utvářejících charakter městského života. Předvádí postavy, předměty, znaky a symboly, s nimiž se neustále setkáváme, avšak které se díky své všudypřítomnosti ztratily v anonymní mase naprosto všedních obrazů, které již sotva registrujeme. Kontext, do nějž autoři svá díla začlenili, naprosto mění náš běžný úhel pohledu.

Jednotlivá fotografie v tomto projektu nemá vůbec žádný význam, podstatné je její zařazení do série a vymezení této série vůči ostatním. Potvrzují to i slova jednoho z autorů, Wolfganga Sheppeho: „Naším dílem není fotografie, ale archiv.“ V tomto ohledu je projekt, na první pohled navzdory výše uvedenému prohlášení, bytostně fotografický. Fotografie od svých počátků znamenala příslib (jakkoli iluzorního) porozumění světu, příslib koherence světa rozpadajícího se obyvatelům nového urbánního světa pod rukama. Dívala se na svět jako na sérii možných sbírek a otevřela tak možnost nového typu vědění, jak je ve svém propagačním letáku ohlásil již Daguerre.

Obrazy jsou představeny v sériích analogií, takže není možné vnímat charakteristiky určité fotografie, aniž bychom nebrali v úvahu její vztah k ostatním. Můžeme si tak všimnout souvislostí, které bychom při pohledu na jediný obraz těžko zaznamenali. Z toho vyplývá, že ani osobnost a individualita fotografa zde nehraje příliš podstatnou roli. Potenciálními spoluautory by jistě mohlo být nespočet lidí, zejména v současné době, kdy všeobecně dostupná digitální technologie umožňuje i lidem například z chudých předměstí bez výdajů vytvořit i několik tisíc kvalitních obrazů svého okolí za jediný den.

Neobyčejná kniha Endcommercial není tedy jen knihou o fotografii. Umožňuje vidět, co se stalo neviditelným, věci, které odhalují společenské a ekonomické vzorce a síly formující městské prostředí. Je to především vizuální slovník, sbírka obrazových záznamů a encyklopedie současného globálního města plná poetiky, překvapivých konotací, melancholie i humoru

Irena Aimová