Fotograf Magazine

Reality Check

V pražském Rudolfinu se od 6. břez­na objevuje výstava, kterou společ­ně uspořádaly londýnská The Photographers‘ Gallery a Britská ra­da. Výstava je putovní (před Prahou navšívila Lublaň a Londýn a dále po­putuje do Krakova a Rigy) a kurátor­ky Kate Bush a Brett Rogers představují práce šestnácti v Británii žijících umělců (narozených v letech 1964-1979), „jejímž spo­lečným jmenovatelem je, že fotoa­parát má schopnost transformovat reálnou zkušenost do domény poe­zie.“ Ve snaze vymezit se proti ge­neraci „mladých britských umělců“ devadesátých let se záběr výstavy pouští daleko více do sociální sféry, pojaté jako odraziště všech problémů současného umění.

Mediálně zřejmě nejatraktivnější autorka k r buxey díly sžíravě balancují­cími na hraně popkultury a pornografie, jejichž autobiografické rysy nejvíce vystupují ve videu Negrofilie, které poutavě kombinuje atmosféru blasfemie a smutku. Významově i technicky složitou fotografickou instalaci Universal Cooling within the Everyday Photographic Array (Univerzální chlazení kaž­dodenního fotografického souboru, 2000-01) představuje Keith Tyson, loňský držitel prestižní Turnerovy ceny.

Oblíbeným žánrem mnoha vystavujících je bezesporu portrét, ačkoliv mo­difikovaný prapodivnými způsoby. V Londýně žijící Japonka Shizuka Yokomizo tak rozeslala při přípravě cyklu fotografií Cizinec (1999-2001) dopisy ne­známým lidem, které požádala o anonymní pózování v jejich oknech v urči­tou dohodnutou hodinu. Lesley Shearer podrobovala modely svého cyklu Falling (2001-2002) naopak různým fyzickým i psychickým zkouškám, aby je mohla zachytit ve stavech maximální vyčerpanosti, zatímco Bettina von Zwehl je dodatečně komponovala do renesančně pojatých diptychů. Zajímavé je výrazné zastoupení autorů pracujících s motivy až přebujelé fantazie. Alan Currall nám neodolatelně rozpačitým stylem vypráví, že je ztroskotaný mimozemštan, který se maskuje za umělce, a záhy zas důraz­ně vysvětluje ubohému malému mikročipu, jak vyhovět všem jeho přáním. Podobnou obrazností se vyznačují i videa, který představuje Saskia Olde Wolbers. Její sedmiminutové video Kilowatt Dynasty (2000) kombinující v obrazově úchvatně celistvém tvaru Star Trek s Dallasem, je vlastně ja­kousi úchvatně ilustrovanou „sci-fi básni‘. Graham Fagen pak v cyklu Owner of the… (s fantaskní nadsázkou dovedně popisuje kořeny moderních pseu­dovědeckých mytologií či naopak zkoumá dětskou fantazii zaměřenou na agresivitu a násilí.)

Galerie Rudolfinum se představila dalším převzatým projektem evropské úrovně, již tradičně dopiněným pestrým a bohatým doprovodným progra­mem (více na www.galerierudolfinum.cz). Současné využití videa i fotogra­fie ukazuje stále zřetelněji na rostoucí samozřejmost práce s médii, která umění nejen inspirují, ale v krajních případech s ním i svobodně splývají. Čím nepravděpodobnější výsledky přináší, tím je takové prolínání zajímavější, což tato výstava přesvědčivě potvrzuje.

Pavel Vančát