Fotograf Magazine

krajiny na kraji

Studenti Katedry fotografie pražské FAMU se, kromě vlastních prací a nejrůznějších školních cvičení a úkolů, čas od času věnují i práci na kolektivních projektech, mapujících určité vybrané území, prostředí, událost či její dlouhodobý vliv na společnost. V roce 2005 vyvrcholily výstavami dva projekty: Otisky člověka v krajině (9. 3.-3.4. 2005, synagoga na Palmovce, Praha) a Krajiny na kraji (14. 4.5. 5. 2005, Lapidárium Betlémské kaple, Praha, reprízy: Státní Zámek Vranov /2005/, Kunstverein Weiden, Cheb, Špejchar /2006/); obě výstavy byly uspořádány ve spolupráci se Společností pro krajinu u příležitosti 3. ročníku konference Tvář naší země krajina domova.

První výstava, doprovázená katalogem, ukazuje stopy činnosti člověka zejména v posledních desetiletích, které vypovídají o důsledcích chování lidí ke svému prostředí a zachycující zejména dlouhodobý nezájem o zachování jeho přirozeného vývoje či způsob, jak se ke svému prostředí chová. Podstatná byla i vlastní instalace v synagoze, jejíž prostory jsou poznamenány stejnými stopami devastace a nevšímavosti jako krajina zachycená na fotografiích. Druhý projekt, Krajiny na kraji, je přes široký záběr a počet autorů tématicky sevřenější. Už sám název je mnohoznačný – krajiny na kraji republiky, v minulosti nepřístupné a úzkostlivě hlídané, stojící dodnes na okraji našeho zájmu. Cílem projektu bylo ukázat současnost v pohraničních oblastech Česka, většinou bývalých Sudetech. Doprovodná publikace, v grafické úpravě Roberta V. Nováka, představuje více než 170 fotografií od 46 autorů, českých i zahraničních studentů; zvláště pro ně byla práce na tomto souboru mnohdy prvním seznámením s mimopražským prostředím a s fenoménem českého pohraničí vůbec. Studenti, ze všech ročníků a nejrůznějšího autorského zaměření dostali možnost se fotograficky vyjádřit k důležitému společenskéhmu tématu. Autorem projektu byl Jaroslav Bárta, který se také spolu s Bohumírem Prokůpkem a Josefem Ptáčkem podíleli na pedagogickém vedení zúčastněných studentů. Publikace, stejně jako výstava, byla rozdělena podle území, kde fotografie vznikly. (Na okraj je třeba zmínit mimořádně zdařilou instalaci Emila Zavadila, který fotografie v syrovém prostoru lapidária umístil na panely vyrobené z kary sítí, což ještě umocnilo atmosféru vystavených prací.) Snímky nás vedou příhraničními oblastmi, které jsou na jedné straně tím prvním, co spatří návštěvník vjíždějící do České republiky, na straně druhé prostorem, který poslední desetiletí sloužil jako pokusný prostor pro cokoliv – pro manipulaci s přírodou, městy i lidmi. Prvky obého – „vstřícné“ současnosti i „zašlapávané“ minulosti – se objevují ve všech fotografiích.

Pro celý projekt mělo mimořádný význam poměrně široké zadání – podle fotografií nebyli studenti omezeni ani formou ani způsobem vyjádření. Podobně jako je pestré dnešní pohraničí, jsou pestré i snímky, které ho zachycují: barevné i černobílé; tématické rozpětí se pohybuje od živé fotografie, přes sociologický dokument až po zátiší. Ilustruje to mj. myšlenku, že krajina je velmi široký pojem, že ji netvoří pouze příroda, ale de facto vše, co nás obklopuje a že v prvé řadě jsme sami zodpovědní za její stav. Proto vlastně ani nerozhoduje, kde konkrétní fotografie vznikly- všude se najdou opuštěné prostory, zbytky po starousedlících, zanikající drobné památky, násilné přestavby či unifikované novostavby, zarostlá místa, kde kdysi byly vesnice či kde před časem vedly cesty. Vyšperkovaná stavení chalupářů, domy starousedlíků „ozdobené“ boudami a kůlnami pro cokoliv a z čehokoliv. Elektrická vedení narušující horizonty. Projevy „moderní“ současnosti, veřejné domy, sádroví trpaslíci, vietnamská tržiště, supermarkety. Nalezneme i takové extrémy, jako je pasení koz a pštrosů. Logika, či lépe kontinuita se vytratila. Tohle všechno fotografie odrážejí.

Prezentovaný soubor fotografií je mimořádně vyrovnaný, studentské práce navíc odráží i pečlivou přípravu, která například zahrnovala i seznámení s dějinami daných oblastí aj. Publikace má tak výrazný kulturněspolečenský charakter. Někteří autoři akcentují střet starého s novým (Tomáš Souček, Tomáš Dittrich), jiní brutální zásahy člověka do krajiny (Linda Antalová, Andreas Loizou, Petra Steinerová) nebo pátrají po zasunutých stopách minulosti v krajině (Viktor Tuček, Radek Květoň, Štěpánka Krčmářová, Lucie Chrásková) či ukazují dnešní realitu (Simon Chang, Dora Kubíčková, Jan Symon, Katarína Bričová, Štěpán Hon)…, sledovatelných přístupů je celá řada a navzájem se prolínají.

Publikace je doplněna textem spisovatele, publicisty a výtvarníka Václava Vokolka, pardubického rodáka, jehož rodina podlehla volání po osídlování pohraničí a přestěhovala se do původně německého Děčína. Vokolkova osobní esej o proměnách Krajin na kraji zakončuje putování po příhraničních oblastech naší vlasti.

 

Krajiny na kraji / Lands on the Edge / Land am Rand. Texty Jaroslav Bárta, Václav Vokolek. Lomnice nad Popelkou, Studio JB 2005.

Helena Musilová