Fotograf Magazine

Heji Shin

Chudí světem

Přestože německo-korejská umělkyně Heji Shin vešla v širší povědomí svou kampaní pro kolekci na jaro/léto 2017 newyorské značky Eckhaus Latta, jež sestávala z explicitních snímků sexuálních aktivit párů lišících se etnicky i sexuální orientací, skutečný skandál vyvolaly až její portréty amerického rappera Kanye Westa, který se stal kontroverzním kvůli svým kontaktům s úřadujícím americkým prezidentem. Za deklarovanými společenskými a politickými důvody k odmítnutí tohoto díla se však podle umělkyně ve skutečnosti skrývala prostá nenávist k umění.

Heji Shin patří k umělkyním, kterým se daří propojovat oblast užité a volné fotografie. Nikoliv však tím, že by přenášela zastaralé prostředky „umělecké fotografie“ do oblasti fotografie užité, ale naopak tím, že do umění přináší podněty z módního a reklamního průmyslu. Nečerpá přitom pouze z povrchu neoliberální estetiky, ale jde přímo k jádru neoliberalismu, spočívajícímu především v „praktikách subjektivizace“. To je patrné z ojedinělé fotografie, vystavené na první samostatné výstavě Heji Shin The Great Penetrator (2014) v dnes již neexistující newyorské galerii Real Fine Arts, v níž je transparentní snímek budovy Deutsche Bank kladen přes záběr ženského klína. Přestože by se mohlo zdát, že toto dílo svým názvem Poor in World i svou kompozicí odkazuje ke Courbetově obrazu Původ světa (1881), a tematizuje tedy vztah mezi uměním, sexem a kapitálem, ve skutečnosti název odkazuje ke známé Derridově polemice s Heideggerovým zjednodušujícím protikladem člověka a zvířete. Formulace „Poor in World“ je totiž anglickým překladem Heideggerova termínu weltarm, který německý filozof používá, když tvrdí, že „zvířata jsou chudá světem (weltarm)“. V tom ovšem Derrida odkryl Heideggerův antropocentrismus, vedoucí ke „genocidě“ nejen zvířat. O tom svědčí i kontext, do něhož Shin svou fotografii nainstalovala, neboť ostatní její snímky na výstavě zachycovaly zvířata v berlínské zoologické zahradě, z nichž některé byly opět překryté transparentními snímky klecí a zdí, a ilustrovaly tedy Derridův oblíbený citát z Jeremy Benthama: „Otázkou není: umějí mluvit, ale mohou trpět?“

Podobným tématům se Shin věnovala i v dalších cyklech, #lonelygirl (2016), Baby (2016) a Men Photographing Men (2018). K prvnímu ji podle jejích slov inspiroval hashtag, který mladé dívky připojují na Instagramu ke svým amatérským snímkům ztělesňujícím jejich nenaplněné touhy. I Shin se tedy projektovala do postavy pohrávající si s penězi, vibrátorem či revolverem, s tím rozdílem, že ji na snímcích zastupovala samice paviána Jeany. Druhý cyklus sestával z portrétů rodících se dětí ve fázi po tzv. korunovaci, tedy po prořezání hlavičky, kdy krví zalité tváře novorozenců lapajících po dechu připomínají oběti násilných činů. A konečně ve třetím cyklu se věnovala stereotypům spojeným s homosexuální pornografií, jako je policejní vyšetřování či vojenská kontrola. V jádru těchto tří projektů stál výběr aktérů, kteří ve fotografiích ztvárňovali procesy subjektivizace. Například opice byla zachycena v roli mladé dívky, která ve stylizovaných autoportrétech odkrývá, kým by chtěla být. Doposud nespatřená novorozeňata byla snímána při bolestivém stávání se člověkem. A dvojice herců nalezených přes inzerát předváděla natáčení gay pornografického filmu, v němž zastávala role policistů či námořníků. Ve všech těchto fotografiích Heji Shin ukazovala stereotypy spojené s procesy subjektivizace, ale zároveň odkrývala mocenské praktiky, kterými nás k nim společnost nutí.

Budovala-li Heji Shin význam ve většině svých cyklů napětím mezi pózou a jejím aktérem, v sérii Kanye, kterou postupně představila v curyšské Kunsthalle (2018), na bienále muzea Whitney v New Yorku (2019) a v berlínské pobočce Galerie Buchholz (2019), vyplývalo napětí výlučně z námětu. Amerického rappera a hudebního producenta Kanye Westa totiž portrétovala v době, kdy se stal kontroverzní osobností, mimo jiné kvůli svým kontaktům s úřadujícím americkým prezidentem. Přestože Shin záběry Westa připravovala zvlášť pro bienále v muzeu Whitney, aby tak reagovala například na Warholův portrét Mao Ce-tunga, jenž byl součástí Warholovy retrospektivy bezprostředně předcházející bienále, kurátorky daly přednost jejímu ranému cyklu Baby a ze série s Westem prezentovaly pouze dvě ukázky, a to ještě mimo výstavu, v šatnách. Původní záměr tak mohla Shin realizovat pouze na svých evropských výstavách: v Curychu monumentální tisky nalepila jako plakáty přímo na zeď galerie a doplnila o rentgenové autoportréty s psíky, v Berlíně použila menší zarámované varianty téhož. Přestože i v tomto námětu můžeme odhalit jisté aspekty subjektivizace – když totiž americký rapper přiznal bipolární poruchu, prozradil odlišnost od ostatních – nejsilněji se podle slov Heji Shin projevily u jejích kritiků. Když ji totiž obvinili, že Kanye Westa učinila objektem svých snímků proto, aby se s ním identifikovala, prozradili svou neschopnost uvažovat mimo neoliberální režim ekonomizace subjektu.

Svůj postoj Heji Shin asi nejlépe vyjádřila na zatím poslední výstavě Angel Energy (2019–2020) v losangeleské galerii Gaga Reena, již postavila na portrétech sester Kardashianových a jejich dvojnic. Skupinový portrét dvojnic totiž zvětšila přes celou stěnu, zatímco polaroidy se sestrami Kardashianovými nechala chemicky znehodnotit k nepoznání, a navíc je doplnila o fotomontáže kojící virtuální ambasadorky platformy YouPorn.com Jedy Vales, aby ukázala, že jejím záměrem není neoliberální subjekt upevňovat, nýbrž destabilizovat.

Karel Císař

 

Německo-korejská umělkyně HEJI SHIN žije v Berlíně a v New Yorku. Do širšího povědomí vešla svými módními fotografiemi pro newyorskou značku Eckhaus Latta, které později představila na 6. athénském bienále (2018). Účastnila se rovněž skupinových přehlídek, Bienále muzea Whitney (2019) a Maskulinitäten, Bonner Kunstverein, Bonn / Kölnischer Kunstverein, Kolín nad Rýnem / Kunstverein für die Rheinlande und Westfalen, Düsseldorf (2019). Samostatně vystavovala v galeriích Reena Spaulings, New York (2017), Kunsthalle Zürich, Curych (2018) a v Galerie Buchholz, Berlín (2019).

KAREL CÍSAŘ působí na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Publikoval v časopisech Camera Austria a Texte zur Kunst.

#37 Nerovný terén

150 

Skladem