Fotograf Magazine

Polská autorka Karolina Wojtas se při vzniku svých fotografií a instalací nepochybně dobře baví. To se obvykle příliš neslučuje s hloubkou úvah, které její fotografie sugerují. Přesto jsou její fotografie právě toto: tekutá směs různě přelévaného humoru, bizarnosti, kanadských vtípků, dětského humoru i šikany.

Karolina Wojtas prozkoumává svět dětské zábavy, ale i smutku, po- chybností o sobě, krutosti a traumat. Mnohoznačně ohledává svět dozoru, nátlaku, výchovy, trestů i týrání, ale také sebepoškozování, srážek s výchovou dospělých. Přitom intuitivně své fotografie nechává prostupovat s instalací, videem a akcí. Série fotografií také přetváří v objekty nebo je kolážuje na svém webu.

Karolina Wojtas je posledních pár roků viditelnou stálicí řady festivalů a přehlídek, ocenění i školních výstav, neboť současně studuje fotografii na vyšší škole v Lodži i Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Nyní kupříkladu vystavuje na festivalu Noorderlicht. Její fotografie totiž přesně zapadají do festivalového tématu: Generation Z. Pozorně sleduje svět svého plnoštíhlého, o třináct let mladšího bratra. Ten se na jejích fotografiích stává dočasným objektem, je inscenován, mnohokrát umírá nebo podstupuje nejroztodivnější ponížení i muka: „Až do třinácti let jsem byla jedináčkem. Kdykoli se mě ptal někdo z mých rodičů, zda bych si přála mít sourozence, říkala jsem jim: ‚Vezmu sekeru, zabiju to děcko a potom ho sním.‘ Jednoho dne se objevil a my jsme zahájili naši válku. Teď mi je dvacet tři a válka stále trvá, nic se nezměnilo. Rozhodli jsme se tedy zdokumentovat některé naše bitvy a triky. Sourozenci z celého světa, naučte se, jak bojovat!“ Napsala mi Karolina Wojtas k jejímu současnému, dosud nedokončenému projektu We Can’t Live. Výsledkem má být internetový kurs, jak najít lásku, a fotografie mají ukazovat různé romantické situace. Jak se zhmotňuje láska do našich skutků, konání a artefaktů, které vytváříme nebo nakupujeme. Autorka přitom využívá vizualitu amatérských internetových fotografií a projekt postupně zveřejňuje na svých webových stránkách. Právě ty jsou nepochybně, vedle časově omezených instalací v galerii, ideální platformou, jak své neustále proměnlivé práce prezentovat. Zde také projekt uvádí statementem: „Vážení vlastníci sourozenců. Zůstaňte silní a nepřestávejte bojovat o svou pozici. Ukažte těm průměrným tvorům, kteří jsou také z těla a krve vašich rodičů, že nejhorší noční můry, které se jim mohou zdávat, jsou jen pohádkou ve srovnání s tím, co pro ně dokážete vymyslet vy.“

Tomáš Pospěch

KAROLINA WOJTAS je fotografka. Studuje na Státní vyšší škole filmové, televizní a divadelní L. Schillera v Lodži a na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Žije v barevném světě experimentu a nekončící zábavy. Čerpá z dětské fantazie a vzpomínek. Inspirovat ji může nepořádek v dědečkově zahradě nebo velká skluzavka. Je nemožné rychle projít jejími výstavami, někdy jsou pokryty třpytkami nebo balonky, ale můžete se na nich cítit jako dítě – hrát a čmárat. Samostatně vystavovala na TIFF festivalu ve Vratislavi, na FotoArtFestivalu v Bielsko-Białej, v galerii F7 na Měsíci fotografie v Bratislavě a v galerii Naga ve Varšavě. Vyhrála hlavní cenu v soutěži ING Unseen Talent Award 2019.

TOMÁŠ POSPĚCH je docentem na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a kurátorem sbírky fotografie UPM v Praze. Rovněž založil nakladatelství PositiF.