Fotograf Magazine

Apart

Na prahu možných utopií

Doslova přes noc z našich sdílených i osobních kalendářů vymizely všechny přesně rozvržené plány na několik nadcházejících měsíců. Dny v týdnu a rozdíl mezi pracovním dnem a víkendem hrají ještě menší roli než v běžném prekarizovaném uměleckém provozu a každých pár minut přináší převratné zprávy z celého světa. Slovo „surreálný“ tak získalo nový celospolečenský význam. Nic už nebude jako dřív, a tak dost pravděpodobně ani Apart po viru nezůstane stejný jako Apart před ním.

Yuval Noah Harari ve svém nedávném textu pro Financial Times „The World After Coronavirus“, napsaném v době rozšíření onemocnění covid-19 a oficiálních vládních restrikcí základních lidských svobod, poukazuje na nezbytnost reakce na současné dění, které podle něj, stejně jako podle mnohých dalších kritiků současného politického systému, poznamená celospolečenskou situaci na dlouhé roky dopředu. Není od věci vrátit se ke knize The Least of All Possible Evils z roku 2011 od Eyala Weizmana, zakladatele výzkumné skupiny Forensic Architecture, ve které analyzuje následky represí vynucených státem v době krize a jejich velmi pomalého, téměř neznatelného postupného rušení, které uvádí na příkladu Izraele a Pásma Gazy, kde krizový stav přetrvává již od roku 1948. Kritické úvahy o tom, jak pojmout „menší zlo“, které se stane odpovědí na otázky nadcházejících měsíců a let, budou bezesporu klíčové.

Zdá se, že nazrál čas na nové utopické smýšlení – nový optimismus, který bude stát v protikladu k postupnému ořezávání svobod konstantním digitalizovaným dohledem. Všechny dosavadní utopie vygenerované krizí nebo vyčerpáním z repetice se v dlouhodobé perspektivě staly obětí nesouměřitelného střetu s palčivě pragmatickou cestou „menšího zla“. A jak v závěru svého Vyděděnce (1974) ukazuje Ursula Le Guin, ideály nakonec přežívají pouze v myslích jednotlivců a malých skupin, zatímco ve státním aparátu, jakkoli idealistickém na papíře, korodují až k úplnému rozpadu. Tak rychlému, chtělo by se říci, jak rychle pod rukama člověku mizí mýdlové bubliny při dvacetivteřinovém umývání rukou za opakovaného zpěvu písně Happy Birthday to Me.Umělecký kolektiv Apart byl vždy idealistickou skupinou, neochvějně setrvávající v kritice technokratických oligarchií, boji s klimatickou krizí, akcentování nutnosti věnovat pozornost politice identit nebo v důrazu na všeobecnou kolektivní akci v boji s molochem globálně ukotveného pozdního kapitalismu. Jejich předchozí aktivity se ale velmi pravděpodobně po této nové univerzálně sdílené krizi  zpřesní a zaměří se na hledání nových východisek, nových utopií zjevujících se jako radikální předobrazy v závěru existence aplikovaných zvětralých systémů. Namísto popisu jejich dosavadních aktivit cituji text Borise Ondreičky.

„APART je metaparticipativní platforma. APART funguje na protoinstitucionální bázi – na principu sdílených ekonomik zasazuje svou polysubjektivitu do těsně přiléhajících a žádoucích kontextů. Spíše než o budování nových sítí se snaží o aktivaci a urychlení intelektuálních a poetických synapsí, jež si zasluhují pozornost. Členové kolektivu jsou si vědomi toho, že příroda je už nyní protkaná sítěmi. 

APART je zakotven v mediální postprodukci a distribuci, pomocí kterých schraňuje a třídí těkavé proklamace, tj. performance a intervence. Jejich stěžejními médii jsou (pohyblivá) fotografie, objekt a prostor, které slouží jako platforma pro expozici a přenos dál. Role média zde není formalisticky ústřední, nýbrž jen referenční, funkční. Vyústěním jejich tvorby obvykle bývá Gesamtkunstwerk – ve smyslu legendární kompilace detroitské kapely Dopplereffekt. Jejich sociologické zaměření se soustředí na aktuální myšlení (a jeho přímé zdroje), které se ovíjí kolem prospektivní vize ekologie přetrvávajícího lidství. Jejich myšlení je vědecko-technologicky orientované a politicky utopické. Jejich hlavními metodami jsou kumulace, diskuse, výměna. Motivací kolektivu APART je přežití v umění (což je možná ten nejlepší ontologický příklad pro celou nadcházející generaci). Kolektivita může zajistit prodloužení mládí. Podmínkou přežití ve světě umění je primárně dobrovolnické nadšení.

Ta nejzákladnější kolektivita bez debat vychází z našich instinktů. Kolektivita tedy znamená znásobení tělesných teplot za účelem zvýšení obyvatelnosti prostoru nebo kultivace mikrokosmu. Teplota je kinetická energie. Energie je síla. Kolektivita uvádí do pohybu (směrem vpřed) i tělesa, která jsou pro jednotlivce fatálně nadrozměrná. Kolektivita v tomto případě představuje cizelování produkce založené na informacích a znalostech (zpracovávání témat), která následuje po kriticky zhodnoceném dialektickém diskurzu. Kolektivita znamená poskytování zpětné vazby na základě analýzy, zážitku, zábavy, smyslu pro solidaritu a sounáležitosti. Kolektivita je spekulativním budováním paralelního třetího domova.“

APART je slovenský umělecký kolektiv složený aktuálně z těchto členů – Denis Kozerawski, Ema Hesterová, Andrej Žabkay, Peter Sit a Chiara Rendeková. APART vznikl na rozhraní let 2011 a 2012. Provádí výzkumnou, tvořivě-uměleckou, projekto a výstavotvornou / kurátorskou, publikační a archivační činnost.

JEN KRATOCHVIL působí jako nezávislý kurátor současného umění v Praze a ve Vídni. Věnuje se převážně práci s médiem pohyblivého obrazu. V rámci vídeňské platformy Significant Other, kterou založil společně s architektkou a kurátorkou Laurou Amann, se zabývá ohledáváním hranic mezi uměním a architekturou. Společně s Hynkem Altem vede ateliér Fotografie a nových médií na FAMU.

Jen Kratochvil

#36 Nové utopie

150 

Skladem