Fotograf Magazine

Hazel Larsen Archer

Vidět pod povrch věcí

Fotografka Hazel Larsen (později Larsen Archer) přišla studovat na Black Mountain College v roce 1944 v rámci jednoho ze zdejších tzv. letních institutů a navštěvovala zde hodiny Josefa Alberse. V roce 1945 se vrátila, aby již na plný úvazek studovala v magisterském programu; na několik dalších let se tak jejími učiteli stali Buckminster Fuller, Lyonel Feininger, Willem de Kooning, Robert Motherwell, Walter Gropius
a Beaumont a Nancy Newhallovi. V té době na škole ještě nefungovala katedra fotografie ani tu nebyl žádný stálý učitel fotografie, což se nezměnilo, dokud v roce 1949 nebyla na tento post zvolena sama Larsen. Pokud lze jediným vyjádřením shrnout, co se zde Larsen v rámci svého studia naučila, pak se naučila vidět. Tento aspekt vidění je tím zásadním, který uplatňovala jak ve své umělecké tvorbě, tak ve své učitelské praxi.1

Black Mountain College byla mýtickým místem. Svou evokací jak evropské, tak americké avantgardy vykreslovala enigmatickou utopistickou energii projektu města postaveného svými obyvateli z krystalu, o kterém píše Bruno Taut ve svém textu „Alpská architektura“ z roku 1917. Zasazena do hor Severní Karolíny ve Spojených státech na břehu velmi příhodně pojmenovaného jezera Eden, Black Mountain College (dále BMC) byla progresivní vysokou školou zaměřenou na svobodná umění, kterou v roce 1933, tedy v období Velké hospodářské krize, založil John Andrew Rice, částečně na základech pedagogiky Johna Deweyho.

Ve své knize The Arts at Black Mountain College z roku 1987 Mary Emma Harris píše: „Black Mountain byla v mnoha ohledech duchovním následovníkem Bauhausu. Tyto dvě školy sdílely stejného experimentálního a antiakademického ducha, víru ve společenskou odpovědnost vzdělání a umění a organizační strukturu, která při rozhodování počítala jak s učitelským sborem, tak se žáky.“2 Myšlenka společného komunitního úsilí a transparentnosti, která byla tím aspektem vedoucím k lepší společnosti, byla podstatou i knihy Glasarchitektur Paula Sheerbarta z roku 1914, kterou se Taut inspiroval. Stejné přesvědčení bylo i podstatou Bauhausu, když jej řídil Johannes Itten. Prostředí BMC bylo do jisté míry formováno Riceovým zaměstnáním Josefa a Anni Albersových, kteří na BMC přišli učit v roce 1933 poté, co opustili Německo kvůli vzestupu národních socialistů a uzavření Bauhausu. S Albersovými se BMC stala společenským kondenzátorem avantgardy. Soupis učitelského sboru a studentů obsahoval jména jako John Cage, Merce Cunningham, Clement Greenberg, Franz Kline, Jacob Lawrence, Ben Shahn, Aaron Siskind, Ruth Asawa, John Chamberlain, Ray Johnson, Kenneth Noland, Robert Rauschenberg, Cy Twombly či Dorothea Rockburne.

Když se vydáme zkoumat žebříček zásadních postav v umění 20. století, ukáže se, že skoro každý byl nějakým způsobem propojen s BMC. Podobně jako newyorská galerie 291 Alfreda Stieglitze byla BMC místem pro setkávání umělců a vstřebávání a šíření uměleckých děl a myšlenek evropské avantgardy ve Spojených státech.

Jako fotografka Larsen ostatním ukazovala jak vidět. Jako učitelka ostatní učila jak vidět. V roce 1955 v dopise doporučujícím Larsen na Guggenheimovo stipendium Buckminster Fuller napsal: „Viděla to, co my, kteří spěcháme, nemáme nikdy čas vidět. Viděla životní procesy… viděla stromy dýchat… a nechala nás společně s ní vidět to, co jsme nikdy předtím nebyli sami schopni vidět.“3 Fuller zde označuje specifický předmět některých fotografií Hazel Larsen, stromy a přírodu, jaké můžeme vidět na fotografiích větví stromů proti obloze, viz fotografie Untitled, nebo na jakési studii vnitřní dynamiky přírody, viz Untitled (Photogram). Fuller též popisuje svůj vlastní portrét od Larsen s názvem Buckminster Fuller: „… Vím, že mě viděla, jak přemýšlím, a viděla, o čem přemýšlím, že fotografie přiměly lidi porozumět tomu, co jsem jim já sám neuměl vysvětlit, mé struktury a jejich matematický význam.“4 Ve svém dopise Fuller také upozorňuje na pravděpodobně nejznámější sérii fotografií Hazel Larsen – tančícího Merce Cunninghama ze série s názvem Merce Cunningham, na kterých je pohyb abstrahován a negativní prostor zdůrazněn. Fuller pokračuje: „A ti, kteří tančili, věděli, že ona v jejich tanci viděla a pro ostatní udělala viditelným to, co jejich tanec nedokázal říct přímo.“5 Podle Davida Vaughana, který dělal rozhovor se studentem Hazel Larsen na BMC Andrewem Oatesem, Larsen rámovala a ořezávala obraz přímo ve fotoaparátu a nikdy až v temné komoře; často na zadní strany svých snímků psala „tuhle fotografii nestříhejte ani neořezávejte“.6 Tato specifičnost stran snímků je obzvlášť pozoruhodná, uvědomíme-li si, že Larsen většinou své fotografie nepojmenovávala ani nedatovala.

Tato představa fotografa, který dokáže vidět pod povrch věcí a prostřednictvím fotografie umožňuje druhým to spatřit nebo to přímo komunikovat, je esencí celého přístupu Hazel Larsen a způsobem, jakým lze pochopit její práci. Fotografie Hazel Larsen, jako například ta s názvem Quiet House Doors – snímek úkrytu či místa určeného k meditaci, svou hrou vysoce kontrastního stínu a světla, tónů černé a bílé, přísné geometrie a organických vzorů, odkrývají skoro až duchovní podstatu vidění, ve kterém spočívá jak fotografování samotné, tak i zkušenost života takového, jaký existoval na Black Mountain College.

1Viz Erika Zarow, „Capturing Light,“Mary Emma Harris, The Arts at Black Mountain College Buckminster Fuller, „John Simon Guggenheim Memorial Foundation Ibid. Fuller mohl též poukazovat k fotografiím Roberta Rauschenberga tančícího s Elizabeth College“, Apeture, Hazel Larsen Archer: Black Mountain College Photographer, kat. výst. (Asheville, NC: Black Mountain College Museum and Arts Center, 2006) s.19

2Mary Emma Harris, The Arts at Black Mountain College (Cambridge MA: MIT Press, 1987), s. 245.

3Buckminster Fuller, „John Simon Guggenheim Memorial Foundation on Candidate for Fellowship,“ (1955), Hazel Larsen Archer, s. 90.

4 Ibid.

5Ibid. Fuller mohl též poukazovat k fotografiím Roberta Rauschenberga tančícího s Elizabeth Schmitt Jennerjahn nebo k fotografiím samotné Jennerjahn.

6David Vaughan, „Motion Studies: Hazel Larsen Archer at Black Mountain College, Aperture, č. 179 (Summer, 2005), s.25

HAZEL LARSEN ARCHER (1921–2001) byla americkou fotografkou, která v letech 1944 až 1953 studovala a posléze i učila na Black Mountain College. V roce 1949 byla zvolena zdejší vůbec první učitelkou fotografie. Působila zde až do roku 1953, kdy byla zvolena do funkce vedoucí pro vzdělávání dospělých v Tucson Arts Center, dnes známého jako Tucson Museum of Art. I když její práce vystavovalo Muzeum moderního umění či Photo League v New Yorku, Larsen se přestala v roce 1957 věnovat výstavní činnosti, aby se mohla plně soustředit na svou učitelskou praxi a šířit principy, kterým se na Black Mountain naučila.

THOMAS BEACHDEL, PhD, je profesorem umění a historie architektury v New Yorku. Jeho hlavními výzkumnými zájmy jsou dějiny fotografie a krajinná estetika a ideologie v období mezi 17. a 20. stoletím. V současné době pracuje na knihách o vizuální kultuře vznešena v 18. století a fenomenologii temnoty.

 

Thomas Beachdel

#36 Nové utopie

150 

Skladem