Fotograf Magazine

Jiří Kroha

Bytová krize na pitevním stole: Sociologický fragment bydlení

Ve svém Sociologickém fragmentu bydlení architekt Jiří Kroha nabídl originální odpověď na problémy vyvolané hospodářskou krizí 30. let. Za použití fotomontáže a grafické statistiky provedl analýzu podmínek bydlení v meziválečném Československu, která i přes svůj vědecký charakter nepostrádá na vizuální přitažlivosti a didaktických vlastnostech.

Na Výstavě stavebnictví a bydlení uspořádané roku 1933 v Brně upoutala pozornost publika série osmdesáti panelů sestavených z fotomontáží, diagramů a textů nazvaná Sociologický fragment bydlení. Záměrem autorů, architekta Jiřího Krohy a jeho studentů z Ústavu architektury a výstavby měst při České vysoké škole technické v Brně, bylo osvětlit „procesy bydlení […] tak, jak se projevují v jednotlivých složkách sociálních“, a tím upozornit na nedůstojné životní a bytové podmínky těch nejchudších.1

Idejím progresivního politického a sociálního programu v architektuře se Kroha věnoval od roku 1930, kdy se stal členem kulturního, levicově orientovaného sdružení Levá fronta. Nepojímal architekturu jako izolovaný tvůrčí akt, nýbrž jako proces propojený se sociálním, politickým a ekonomickým systémem. Novým architektonickým návrhům proto měla předcházet odborná sociologická analýza podmínek bydlení. Přiblížit takto vědecky pojímanou architekturu veřejnosti nebylo snadné.

Kroha proto zvolil nejpřístupnější strategii vizuální komunikace, která byla jednak přitažlivá svou formou, ale i naučná svým obsahem: fotomontáž. Ta se v kombinaci s názornými grafy jevila jako nejvhodnější způsob, jak seznámit široké publikum s probíhajícími ekonomickými a společenskými procesy. Fotomontáže se velkém měřítku začaly uplatňovat na didaktických výstavách, které se ve 20. letech rozšířily po Evropě. Za účelem zprostředkování diskurzu o důležitých společenských tématech se jejich organizátoři zaměřili více na vizuální než písemný projev. Vzorem tohoto druhu prezentace byl sovětský sál na výstavě Pressa v Kolíně roku 1928. Dynamická scénografie kombinovaná s dokumentární fotografií, fotomontáž a makety rovněž ovládly architektonické přehlídky, včetně Výstavy soudobé architektury SSSR, uspořádané roku 1932 v Praze.

Sovětský model fungoval na všech úrovních, od způsobu prezentace až po obsah tezí o bydlení. K sovětské teorii kolektivního bydlení se Kroha přihlásil poté, co roku 1930 SSSR osobně navštívil. Ale na rozdíl od sovětského kontextu, kdy byly na výstavách vyzdvihovány především přednosti socialistické výstavby, se Kroha uchýlil k odsuzování nerovností způsobených kapitalistickým systémem. Za tímto účelem uplatnil ve svých fotomontážích rétoriku „třída proti třídě“, která spočívala ve zdůrazňování kontrastů mezi životními a bytovými podmínkami dělníků, maloburžoazie a velkoburžoazie. Každý panel se věnoval jednomu z palčivých témat týkajících se hygienických a bytových podmínek, odívání, trávení volného času a dalších aspektů každodenního života. Zatímco statistická grafika byla zárukou vysoké úrovně vědecké objektivity uvedených dat, použité fotografie fungovaly jako důkaz pravdivosti. Kombinace těchto dvou médií zajistila důvěryhodnost a názornost celku.

To, co grafy a popisky vysvětlují čísly, fotografie odhalují bezprostředně: nouzové kolonie v kontrastu s přepychovými vilami, rozedrané šaty vedle módních oděvů, promiskuita panující v nuzných obydlích proti opulentnosti panských ložnic atd. Fotomontáže byly nejen demonstrativní, ale i vizuálně poutavé. Krohovu dovednost v této oblasti lze přisuzovat aktivitám, které rozvíjel ve 20. letech na poli avantgardní scénografie a grafického umění. Díky tomu se seznámil s konstruktivistickou fotomontáží a jejími zásadami čitelnosti, barevných kontrastů a geometrické osnovy. Také si osvojil surrealistickou fotomontáž, která předpokládá volnější asociaci fragmentů založenou na vyjádření emocí a niterných představ. Oba způsoby kompozice v Sociologickém fragmentu bydlení využil a zkombinoval s cílem dosáhnout maximálně sugestivního výsledku.

Téma nevyhovujícího bydlení a možnosti jeho prezentace byly stále aktuální i ve chvíli, kdy bylo roku 1973 k poctě Krohových 80. narozenin rozhodnuto o uceleném knižním vydání tehdy již čtyřicet let starého projektu. I když byl ideologický rozměr jeho práce zvláště zdůrazňován, nebyl to jediný důvod Krohova oficiálního uznání. Souviselo též s aktuálností humanistických hodnot, které obhajoval, v kontextu tehdy rostoucí technizace bytové výstavby. V současném stavu standardizace a komodifikace bydlení je třeba uznat, že Krohovo stanovisko neztratilo nic ze své sociální a vizuální naléhavosti.

1Jiří Kroha, „Sociologické fragmenty bydlení“, Tvorba VIII, č. 39, 28. 9. 1933, s. 616–617.

JIŘÍ KROHA (1893–1974) byl český architekt, scénograf a výtvarník. Jako člen Svazu socialistické architektury a spolků Mánes a Levá fronta se stal významným představitelem meziválečné avantgardy.
V architektuře prosazoval sociálně a politicky angažovaný funkcionalismus a po druhé světové válce socialistický realismus.

FEDORA PARKMANN je historička umění, působí na ÚDU AV ČR, věnuje se dějinám fotografie 1918–1939.

Fedora Parkmann

#36 Nové utopie

150 

Skladem