Fotograf Magazine

Nečekaný všezahrnující krizový stav a s ním spojené přepsání společenských paradigmat byl pro naše každodenní životy asi mnohem větším šokem než samotná akutní hrozba virové infekce. Neméně zaskočený a dočasně paralyzovaný byl i svět současného umění,
a i když následně umělecká komunita začala hledat cesty za novými možnostmi své další existence, na skutečné odpovědi a řešení si ještě budeme muset dlouho počkat.

Při pohledu na tvorbu dánsko-francouzského umělce Thierryho Geoffroye, zvaného „plukovník“, se nedá nezeptat se, nakolik byl touto šokovou situací zaskočen právě on.
Již v jedné z mnoha svých intervencí do galerijních institucí, realizované v mannheimské Kunsthalle, postavil v blízkosti slavného Manetova obrazu Poprava císaře Maxmiliána stan popsaný nápisem „Nouzová situace nahradí současné“. Po chvilce hledání jsem skutečně zjistil, že i během letošní krize již tento specifický formát pohotově využil také jako způsob intervence do veřejného prostoru v Kodani, kde se objevily stany s nápisy jako „Instituce se musí připravit na nouzové situace“ (před zavřenou kodaňskou Národní galerií) či „Můžeme znovu otevřít, aniž bychom měli otevřeno?“. Ostatně v rámci své tvorby pohybující se na poli institucionální kritiky se autor otázkou neustálého bystření kritického myšlení a schopností reagovat na akutní situaci zabývá neustále. Ať již je to formát akcí nazvaný Awareness muscle využívající kolektivní fyzické aktivity, například běh, spojené s diskuzí, nebo projekt Emergency room, realizovaný v ředě různých galerijních institucí, stimulující neustálý kooperativní tvůrčí proces zapojených umělců, a především zase jejich schopnost rychlé tvůrčí reakce na aktuální situaci. Jeho sociální projekty jsou v tomto ohledu většinou organizované a distribuované ve formě „televizního formátu“, tedy na základě licenční smlouvy určující přesnou organizaci akce, její architektonické řešení i pravidla hry. Sám umělec svou tvorbu kategorizuje, vlastně v návaznosti i na Beuysovo aktivistické chápání sociální plastiky, do tzv.„Format Art“, tedy do různých „formátů“, určujících svou strukturou svůj význam. I když řada jeho oblíbených aktivit v současné krizové situaci nepřipadá v úvahu, třeba kolektivní „Critical Run“, při němž probíhá diskuse nad aktuálními kulturními, sociálními a politickými tématy, či putovní aktivistická platforma „Biennalist“, realizovaná jako diskusní reflexe v rámci řady bienálí či documenty, svými nejnovějšími realizacemi Thierry Geoffroy jen potvrzuje, že na kritický stav posledních měsíců se svou vlastní tvorbou připravil více než dobře.