Fotograf Magazine

Alexey Klyuykov a Vasil Artamonov: Poušť

Ladislava Gažiová: Poušť

23. 1. — 22. 2. 2013

Dvojvýstava v galerii Fotograf se skládala z expozice Ladislavy Gažiové s názvem Poušť a druhé stejnojmenné paralelní výstavy autorského tandemu Artamonov/Klyuykov. Na jednom z vystavených artefaktů – velké omšelé bílé nástěnce – byl razítkovými tisk átky vysázen krátký úryvek z knihy italského spisovatele Dino Buzzatiho. Ten v knize Tatarská poušť píše: „….a za svítání spatřili z pevnosti malý černý proužek. Nemohl to být klam, něco malého černého se tam hýbalo. Černý proužek postupoval ze severu přes neobydlenou pustinu jako předzvěst čehosi absurdního.“ Kniha Tatarská poušť stejně jako dvojvýstava je o ostražitém hledění do pustiny, která je zároveň hraničním bodem. Stále jsme na pochybách, zda má vůbec smysl tuto hranici (před čím? a pro koho?) střežit. Nedozvíme se to vš ak ani z knihy, ani z výstavy, vlastně galerii samu lze chápat jako takovou malou pustinu: většinou se tam neděje nic, ale občas se tam hýbe něco malého černého jako možná předzvěst „čehosi“.

Subtilní instalace Laďi Gažiové se skládala z „cenzurovaných“ (o text připravených) knih o etnografii a několika fotogramů s minimalistickými horizonty. Také Artamonov s Klyuyokovem byli ve své instalaci velmi úsporní a, kromě nástěnek a papírů prolínajících se výstavním prostorem bez jasného autorství, vystavili v podstatě jen čtyři pozvánky na výlety do různých prostředí mimo galerii. Galerie tak byla téměř pustá. Poznámka k pozvánkám: vlastně nebylo zvláštní, že byly jedním z vystavovaných artefaktů a že zvaly na něco, co se odehrává mimo galerii samotnou. Odkazovat na prostor mimo galerii se st alo docela běžnou praxí uměleckého provozu. Zajímavé bylo, že pozvánky se nacházely pouze a jenom v galerii a nešířily se jinou cestou. Ležely ladem v galerii-poušti. Pozoruje ji někdo? Optimistické bylo, když jsme se na výletech s někým setkali.

Pavel Sterec