Fotograf Magazine

Intimita a vnitřní život v české fotografii posledních třinácti let

Publikace Vnitřní okruh v současné české fotografii doprovází stejnojmennou výstavu v Galerii hlavního města Prahy (červen–srpen 2013), s reprízami na Měsíci fotografie v Bratislavě a v Muzeu umění v Olomouci. Katalog je klasickou fotografickou publikací (vydalo nakladatelství Kant) s elegantním a přehledným grafickým zpracováním v podáni Vladimíra Vimra. Jednotlivým autorům je věnován velkorysý prostor a do publikace se tak dostala dostatečně reprezentativní část všech výstavních souborů. Nechybí samozřejmě ani autorské texty, komponované i jako organická součást výstavní koncepce. Tyto autorské výpovědi soubory uvádějí, dovysvětlují, nebo jsou v některých případech autonomní složkou výsledného díla. V kontextu tvorby, která reflektuje motivy autorské sebereflexe a intimního prožívání, činí určitá vodítka nebo alespoň náznaky dílo přístupnější a sdělnější. Výstava Vnitřní okruh i stejnojmenná publikace jsou po projektu Mutující médium (Galerie Rudolfinum) výrazným počinem s ambicí představit nejsoučasnější tendence v rámci české fotografické scény. Kurátor a autor katalogu Vladimír Birgus koncipoval tuto prohlídku tematicky, s těžištěm v sebereflexivních autorských přístupech, projevujících se v námětech pojednávajících o nejbližším a intimním prostředí autora. Tyto tendence jsou skutečně výrazným současným fenoménem, zvláště bereme-li v potaz fotografickou tvorbu minulých dekád (přesněji období do roku 1990). Publikaci proto mohla uvádět obsáhlejší studie, která by dovedla o této změně pojednat v širším historickém i teoretickém kontextu, se zamyšlením nad oblíbeností formy deníkových záznamů, interpretacemi rodinných alb, které v takové míře pronikají do autorských strategií nejmladší generace, a pojmenovány mohly být i strategie, které prezentované soubory odlišují od rodinných alb běžného člověka. S tím pak souvisí i využívání amatérského přístupu ve fotografické formě spolu s fenoménem fotografie pořízené mobilním telefonem. Tyto zásadní změny jsou jen velmi stručně načrtnuty v úvodním textu Vladimíra Birguse. Vzorek vybraných autorů a jejich děl umožňuje pojmenovat charakteristické projevy vnitřního okruhu – vnitřní prožívání sebe sama a svého nejintimnějšího prostředí.

Z prezentovaného výběru to znamená především zabývání se partnerstvím a rodinou – nejbližšími a nejužšími mezilidskými vztahy. Skuteční i fiktivní manželé, milenci, partnerské problémy, děti, sourozenci a rodiče, v převážné míře formou portrétních záznamů nebo subjektivního či fiktivního dokumentu.

Vnitřní prožívání reprezentují i přístupy založené na sebereflexivním základu – autoportréty, rekonstrukce vzpomínek, především na dětství nebo bývalé partnerské vztahy. Je velmi zajímavé, že kupříkladu přátelstvím a přátelskými vztahy se zabývá jenom Libor Fojtík.

Relativně málo se podle tohoto vzorku současní autoři zabývají sexualitou jako takovou, otevřeným přístupem k ní, svým skutečně intimním životem, nemluvě o homosexualitě či sexuální jinakosti. Z prezentovaných autorů je to především Daniel Poláček, spíš v roli voyeura, Tereza Kabůrková, Lenka Klodová, Vladimír Kiva Novotný a Petra Steinerová. Vážná témata, která se dotýkají méně radostných stránek života, v podobě chorob, tělesného chřadnutí, nebo dokonce jeho konce, v rámci výběru jenom probleskují reprezentovány díly Jiřiny Hankeové, Míly Preslové, Libuše Jarcovjákové, Mileny Dopitové, Ivana Pinkavy a Jiřího Šiguta, zčásti Pavla Máry a Petra Willerta.
Úplně ale například absentuje motiv víry, náboženského prožívání, které je výraznou niterní záležitostí, či lépe řečeno součástí člověka. Tato absence může být signifikantním poukazem na časoprostor, ve kterém žijeme.

Samotná výstavní instalace ani řazení souborů v publikaci však výše uvedené oblasti nereflektuje v rámci tematických okruhů, jednotlivým souborům je sice poskytnut dostatek prostoru, jsou tu ale jakoby samy za sebe. Nekomunikují v rámci jedné síně, automaticky se ale do vztahů a vazeb dostávají. A zatímco v případě koncepce publikace to nepředstavuje problém, v jednotlivých výstavních síních může mít divák tendenci zamýšlet se nad jistým „příběhem“ výstavy.
Vybrané soubory ve většině případů spadají do výše vymezených témat a naplňují naši představu o vnitřním životě a intimním prožívání. Do těchto jasně a snadno pojmenovatelných motivů vnášejí burcující a elektrizující nepokoj výpovědi mimo tyto definované hranice jenom soubory Ivana Pinkavy a Johany Pošové. Takovým je kupříkladu i na výstavě a v katalogu absentující soubor Michala Kalhouse Rýč, míč, klíč reflektující nově nabyté zkušenosti manžela a otce na pozadí intimního domácího prostředí. Příspěvkem k tematice mezigeneračních vztahů a koneckonců i zobrazování stáří mohl být výrazný soubor Kamily Musilové – Dědeček a babička. Zajímavou fotografickou formou vypráví o svém dlouhodobém vztahu Peter Fabo v cyklu Diana. Otevřenou intimní zpovědí, kterou strategicky znejišťuje diváka, mohl do diskuze o jedinečných vnitřních světech současných autorů přispět i Adam Holý. Možná konstruktivněji než cykly variující obrazové klišé autorek Pavly Ortové, Magdy Veselé, Veroniky Šrek Bromové nebo dvojice Juliana Křížová & Jakub Vlček.

Anna Maximová