Fotograf Magazine

This Place

V závěru roku 2014 byla v pražském DOXu slavnostně zahájena putovní fotografická výstava This Place, kterou „doprovází“ stejnojmenná publikace. Z iniciativy francouzského fotografa Frédérica Brennera vznikl projekt představující pohled dvanácti fotografů na dnešní Izrael a Východní břeh Jordánu. Každý ze zúčastněných k tématu přistoupil po svém. Zatímco Wendy Ewald v oblasti strávila půl roku (a její vystavený projekt čítající množství reprodukcí je výsledkem spolupráce se čtrnácti místními komunitami), Jeff Wall během mnohem kratšího pobytu zhotovil jednu rozměrnou fotografii. Brenner k účasti na projektu přizval ještě Martina Kollara, Josefa Koudelku, Jungjin Lee, Gillese Peresse, Fazala Sheikha, Stephena Shorea, Rosalind Fox Solomon, Thomase Strutha a Nicka Waplingtona.

Kniha, která při příležitosti výstavy vyšla, má charakter výstavního katalogu. Ostatně úvodní text kurátorky Charlotte Cotton se soustřeďuje především na peripetie spojené s přípravou výstavy a spíše než svůj vlastní přístup k projektu popisuje motivaci Frédérica Brennera a způsob, jakým postupně oslovoval jednotlivé zúčastněné. Brennerův vlastní text pak hraje v knize roli jakéhosi závěru, v němž mluví o nové gramatice a syntaxi uměleckého jazyka, která dovoluje odlišný pohled na oblast, která byla už tolikrát objektem fotografů.

Hlavní náplní publikace jsou rozhovory s umělci a reprodukce jejich prací. Spíše než o Izraeli a Východním břehu Jordánu se v nich ale dočteme o tom, jak fotografové pracují. Rozhovory, z nichž většinu vede Charlotte Cotton, se totiž točí především okolo toho, jak se fotografové k projektu dostali, jak dlouho v Izraeli pobyli, jak oslovují spolupracovníky, jak snímky editují a připravují k vystavení a především, jakým způsobem k samotné fotografii přistupují. Vztah k místu a politické názory ustupují do pozadí. Výraznější komentář snad nalezeme jedině u Josefa Koudelky, který vyzdvihuje důležitost československé zkušenosti s okupací a vymezuje se vůči tvrzení jednoho z jeho přátel, který jeho práci označil za proizraelskou propagaci.

Výbušným tématům spojeným s ozbrojenými zásahy izraelské armády, sebevražednými atentáty Palestinců či životy v uprchlických táborech není v knize ani ve výstavě věnován zvláštní prostor. Naopak, celý projekt odpovídá představě o vnějším (žádný z fotografů nežije v oblasti), tzv. nezaujatém pohledu. Přístup je to na první pohled sympatický. Pokouší se nahlédnout oblast v její civilnější podobě a ukázat normální život, pohledy na krajinu a místní památky. Nedochází tak však k nadměrné estetizaci života? Koncepce publikace vnucuje kladnou odpověď.

Johana Lomová

#25 populární hudba

180