Fotograf Magazine

Nová filosofie fotografie

Nová filosofie fotografie, 13.–14. února 2015, Senate House, Londýn (spolupráce Londýnského estetického fóra – London Aesthetics Forum – a Centra pro filosofická, literární a umělecká bádání na Univerzitě ve Warwicku – Centre for Research in Philosophy, Literature and the Arts at the University of Warwick).

 

V posluchárně ve sklepě londýnského Senate House, kde se dvoudenní konference o nové filosofii fotografie uskutečnila, to působilo dojmem, že „nová filosofie fotografie“ je všem dobře známý koncept. Těm, kdo se s tímto pojmem setkávají poprvé, téma ozřejmí text z anotace konference: „V posledních letech se filosofie s jistým zpožděním začala zabývat výzvou, kterou představuje umělecké využití fotografie pro obvyklé pojetí fotografie jako čistě kauzálního procesu. […] Ad hoc rozvíjení již existujících teorií nebo snaha řešit problém označením uměleckého užití fotografie za zvláštní případ už nejsou dostačující reakcí. Před nutností vyrovnat se s uměleckou fotografií navíc nestojí jen filosofie – zpochybněny jsou totiž i tak zásadní pojmy teorie umění, jako je ,indexikalita‘. V rámci konference chceme ukázat, jak se s touto aktuální problematikou vypořádává současná filosofie, a zároveň si klademe otázku, zda v současnosti nestojíme před zásadním přehodnocením tohoto oboru.“

Za organizací celé akce stál estetik a teoretik umění Diarmuid Costello (mj. spoluautor knihy Photography After Conceptual Art – s Margaret Iversen), který program svým příspěvkem zahajoval. Jeho přednáška byla odpovědí na otázku, kterou si sám položil v jejím názvu: „Co je vlastně nového na ,nové‘ filosofii fotografie?“ Nová teorie podle Costella nedefinuje fotografii jako záznam skutečnosti, ale jako „víru v autonomní mechanismus záznamu“, což ovšem stále nemění nic na faktu, že fotografie jsou „otiskem toho, co zobrazují“. Za fotografické prostředky pak nová teorie nepovažuje pouze okolnosti předcházející a bezprostředně související se stisknutím spouště, ale všechny fotografické prostředky, které autor použije během procesu vzniku fotografie, včetně postprodukce. Fotografickými prostředky se ovšem i nadále rozumí takové prostředky, které operují s „kontrolou působení světla na fotografický materiál“. Jinými slovy, fotografie je několikastupňovým procesem, je výsledkem nejméně dvou fotografických událostí, které probíhají při stisku spouště a následně v temné komoře.

Praktickou (byť samozřejmě teoretickou) ukázku nové filosofie fotografie pak mezi jinými předvedla Dawn M. Wilson, která ve svém příspěvku poukázala na možnou paralelu mezi fotografií a hudbou, respektive na analogii fotografického a skladatelského tvůrčího procesu. V úvodu citovala fotografy Edwarda Westona a Ansela Adamse, kteří se o této paralele sami zmiňovali – např. Adams přímo říká: „Fotograf je svým způsobem hudební skladatel a negativ je jeho partitura.“ Dawn M. Wilson se stejně jako Diarmuid Costello vymezila vůči starému chápání fotografie, kdy definice fotografie odpovídá výrazu „take a photo“ – zamířit fotoaparát na svět a stisknout spoušť. Nová teorie se oproti tomu zabývá mnohem širším spektrem událostí, od procesu vytváření „světelného obrazu“ přes vznik „fotografické události“ – která spočívá v zápisu světelného obrazu, jenž teprve vede ke vzniku viditelného statického obrazu. Během zvětšování fotografií z negativu nebo během upravování dat při použití digitální technologie pak dochází k druhé fotografické události, kdy vzniká nový světelný obraz, který je znovu zapisován.

Jak upozornil i Dominic McIver Lopes, nová teorie fotografie tak ukazuje, že propast mezi analogovou a digitální technologií zdaleka není tak hluboká, jak ji na začátku devadesátých let např. popisoval William J. Mitchell, který v souvislosti s nástupem digitálních technologií hovořil o začátku post-fotografické éry. Z naznačené paralely mezi fotografickým a notovým zápisem je patrné, že pokud se dnes chceme zabývat fotografií, musíme brát v potaz celý fotografický proces. To je jeden ze závěrů, které mohou vyznívat samozřejmě, ale jsou na poli teorie fotografie významným posunem.

Hana Buddeus

#25 populární hudba

180