Fotograf Magazine

Při setkání tváře s fotografií a fotografie s tváří se zpřítomňuje dvojí ne-přítomnost: jedna je zcela vlastní fotografii, druhá náleží jen a jen tváři. Ta první je barthesovská nepřítomnost okamžiku fotografování, který minul v okamžiku, kdy světlo vykreslilo obraz ve světlocitlivém materiálu. Fotografický snímek pak už pouze umanutě opakuje jediné, zato však zcela nutné a nepochybné tvrzení: tato věc tu byla, ale její realita spočívá právě v tom, že je nedosažitelná, že je to okamžik, který byl a nikdy se nezopakuje. Ani tehdy, když se k fotografii ještě jednou, ještě několikrát vracíme, protože i pak už jenom čelíme nepřítomnosti toho, co bylo a není, čelíme neprostupné realitě toho, čeho se nelze dotknout.