Fotograf Magazine

Devátý FotoFest v Houstonu

Fred Baldwin a jeho manželka Wendy Watriss, zakladatelé a šéfové houstonského FotoFestu, prvního a stále ještě největšího fotografického festivalu na americkém kontinentu, se nikdy nesnažili získávat enormní počet návštěvníků zařazováním výstav nejpopulárnějších hvězd fotografického nebe. Mnohem důležitější pro ně vždy bylo dávat prostor mladým talentovaným tvůrcům a fotografiím z regionů, s nimiž se americké publikum příliš často nesetkává. Proto tak často uvádějí expozice z Latinské Ameriky, proto se snaží představovat čínskou, korejskou nebo jihoafrickou fotografickou tvorbu, proto třeba už v roce 1990 přivezli do největšího texaského města výstavu prací 19 českých fotografů Výběr a před 4 lety velkou přehlídku slovenské inscenované fotografie. V letošním 9. ročníku festivalu se rozhodli se svými spolupracovníky z organizace FotoFest International vedle klasické fotografie poprvé představit ve velkém rozsahu i práce vzniklé za pomoci nových technologií. Šlo samozřejmě především o snímky vzniklé nebo upravované digitální technikou, ale jejich záběr zahrnoval například i obří multimediální instalaci, kterou na pozvání organizátorů vytvořil v jedné opuštěné budově známý francouzský tvůrce Georges Rousse. Na skutečnost, že letošní FotoFest klade akcent na digitální technologii a nová média, upozorňovalo v ulicích Houstonu po celou dobu festivalu několik projíždějících nákladních a dodávkových automobilů se zabudovanými projekčními plochami na zadních stěnách, na něž se promítaly fotografie a krátké videoprogramy. Z řady fotografií upravovaných počítačem zaujaly například fascinující portréty od George Krause, inveční zásahy do pornografických obrázků, stažených z internetu, od Charlese Cohena, nebo cyklus Kódy tváří od německého fotografa, teoretika a vydavatele Andrease Müller-Pohla.

Na jedné z  hlavních výstav FotoFestu byla zastoupena také česká  intermediální výtvarnice Markéta Baňková. Její NYC Map, kombinace digitální fotografie, animace, zvuku a textu na téma interaktivní procházky New Yorkem, byla kurátorkou mezinárodni výstavy Remedia – Net Art Pieces zařazena mezi sedm projektů, které reprezentovaly net art, jedno z nejmladších umění, na této prestižní přehlídce. Kromě Baňkové Evropu zastupovala ještě Ruska Olja Ljalina a Angličan Heath Bunting, další práce byly od autorů žijících v USA. Projekty vybrala Christiane Paul, kurátorka nových médií Whitneyho muzea v New Yorku, která také letos připravila expozici net artu v rámci přehlídky současného amerického umění Whitney Bienale.

Pokud jde o digitálně manipulované fotografie, které byly na FotoFestu vystaveny poprvé v takovémto mimořádném rozsahu, jsem přesvědčen, že by zde obstálo hned několik českých tvůrců z této oblasti. Dovedl bych si tam představit třeba pomocí počítače poskládané imaginární krajiny od Štěpánky Šimlové, fragmenty anatomických atlasů implantované do portrétů a aktů od Veroniky Bromové nebo portréty plačících politiků od Jiřího Davida a myslím, že by tyto práce v konkurenci většiny vystavujících autorů v Houstonu rozhodně nezapadly. I na FotoFestu totiž až příliš mnoho exponátů neoplývalo invencí ani hloubkou myšlenek a jenom znovu dokumentovalo, že využívání nejnovější počítačové techniky často vede k povrchním formálním efektům na hranici, či za hranicí kýče. Je však přitom nepochybné, že digitální technologie v mnoha oblastech vytlačí klasickou fotografii.

Většina ze zhruba 170 festivalových výstav ovšem byla věnována tradiční fotografii. Zdaleka ne všechny expozice snesly přísnější měřítka – nezřídka šlo o komorní expozice místních autorů v různých restauracích či obchodech. V přísnosti výběru do oficiálního programu jsou v Houstonu, podobně jako třeba na fotografických festivalech v Barceloně, Kolíně nad Rýnem, Hertenu či Moskvě, až příliš benevolentní. Přesto tam i letos bylo dost kvalitních expozic. Samotní
organizátoři festivalu si asi nejvíce cenili výstavy Ruský piktorialismus, která ve výběru Jevgenije Berezněra a Ireny Čmyrevové představila poprvé v USA romantické krajiny, žánrové výjevy a portréty od Sergeje Lobovikova, Alexandra
Grinberga, Nikolaje Petrova a dalších autorů ze soukromé sbírky Michaila Golosovského. Ruští piktorialisté měli mimořádnou smůlu – nepřála jim ani doba po bolševické revoluci, považující jejich tvorbu za buržoazní přežitek, ani současnost, dávající přednost ruské avantgardě. Objevem pro mnoho návštěvníků byla největší retrospektiva jednoho z předních průkopníků amerického subjektivního dokumentu Louise Faurera, vysoce ceněného historiky a teoretiky fotografie, ale téměř neznámého v širší veřejnosti. Expozice v houstonském Muzeu výtvarných umění byla precizně sestavená tamní kurátorkou Anne Wilkes Tucker ze 137 Faurerových dokumentárních a částečně i módních fotografií. Jasně dokázala, že jeho výrazně expresivní záběry lidí ztracených v davech velkoměst už na sklonku 30. let a během následující dekády svým důrazem na obsahový podtext a vizuální symboly i tehdy neobvyklým využíváním netradičních výřezů, redukované tonální škály či pohybové neostrosti předjímaly mnohé prvky z daleko známějších děl Roberta Franka či Williama Kleina. Progresivita Faurerových snímků ještě vynikla v porovnání s výstavou daleko lyričtějších záběrů z New Yorku v období 1947–1959 od jiného téměř zapomenutého fotografa Němce Clemense Kalischera. Vynikající úroveň měla velká expozice vizuálně silných fotografií tradičního života v řecku od Johna Demose, výstava snímků z legendárního cyklu Tulsa, v němž na začátku
70. let zobrazil Larry Clark tehdy značně šokujícím způsobem život mladých narkomanů oddávajích se drogám, násilí a sexu, i přehlídka italské fotografie z období po 2. světové válce, na níž dominovaly do téměř kaligrafické podoby stylizované dokumenty a krajinářské snímky od nedávno zesnulého Maria
Giacomelliho. Tato výstava byla spolu s Faurerovou retrospektivou a expozicí nových přírůstků nahlédnutím do bohaté fotografické sbírky Muzea výtvarných umění.

Houstonský FotoFest však nejsou jenom samotné výstavy. Už tradičně se jeho součástí staly i přednášky a tvůrčí dílny, dobročinná aukce fotografií a především precizně organizované hodnocení portfolií od stovek převážně mladých fotografů z USA i z dalších zemí, přilákaných možností získat rady a možná i výstavní nebo publikační příležitosti od mnoha významných fotografů, teoretiků, kurátorů a vedoucí fotografických galerií, mezi nimiž byli letos i čeští zástupci – fotograf a pedagog Pavel Baňka a ředitelka Pražského domu fotografie Eva Hodek. Organizátoři už v předstihu vyhlásili, že za dva roky by se hlavním tématem jubilejního FotoFestu měla stát VODA.

Vladimír Birgus

#1 Portrét

80 

Není skladem